1985 - Nové výzvy

Po vydání Some Great Reward nenatáčeli Depeche Mode další album více než rok. V tomto mezidobí Dave všechny překvapil, když se oženil s Joanne. Žili spolu již šest let pěkným domácím životem, měli velký dům v Basildonu, proháněli se v exkluzivním Porsche 911.

“Myslím, že když máš peníze, tak bys neměl cítit vinu za jejich utrácení,” říkal Dave, "vždy jsem utrácel peníze co jsem měl, ať to byl pěťák nebo pět stovek.”

Měl všechno, co kdy chtěl, a tak mu přišlo přirozené požádat Joanne o ruku. „Jednou ráno, jsem se vzbudil a zeptal se jí: ‘Chceš si mně vzít?“ vysvětloval později.
“Joanne je jediná dívka, z těch co jsem poznal, s kterou mohu žít, je mezi námi něco zvláštního,” řekl také.
Svatební obřad se odehrál na úřadě s rodinou a nejbližšími kamarády. Fletch byl ten kdo se na svatbě z kapely objevil, ale Martin a Alan uspořádali poté pro ně pořádnou party a přizvali přátele jako Alison Moyet či kapelu Blancmange.
Mající takový úspěch s kapelou, zdálo se, že se Dave cítí profesionálně naplněn a hledá něco jiného, a také ačkoli byl stále mladý mnoho z jeho přátel v Basildonu už byl ženatých a mělo děti. Možná cítil, že to postrádá a chtěl vytvořit plnohodnotný rodinný život, který neměl od dob kdy jeho otčím zemřel.
“Myslím, že jsem získal zcela novou perspektivu v životě, možnost mít dítě bylo něco co všechno ostatní odsunulo na druhou kolej. Věci jako bytí v kapele se najednou stalo druhořadé.”
Dave požádal tiskového mluvčího kapely, aby se o jeho svatbě nezmiňoval: „Tisíce lidí se berou každý den, tak co je na tom.“
Bylo to vyústění období, kdy se Dave téměř neobjevoval doma, protože Some Great Reward tour bylo nejdelším turné kapely, s 87 koncerty, hráli čtyři večery v Hammersmith Odeon, ale největší překvapení je čekalo v Americe, kde měli mnoho stoupenců.
“Hráli jsme v Americe v 1982 a 1983 a měli jsme velmi negativní reakce od novinářů”,řekl Martin. “Hráli jsme každý večer tak pro 1,000 lidí. Mysleli jsme, že jim naše hudba prostě nesedí, ale pak jsme se vrátili v 85 a viděli jsme obrovskou změnu, jako by se každý náhle otočil.”

Jejich fanoušci v Americe měli odlišný přístup, než jejich britští příznivci. Nevěděli nic o jejich inkarnaci z teen pop bandu, neviděli jejich fotografie ve Smash Hits, brali jen v potaz, že je to kapela zformovaná ostrým, sexy berlínským obdobím a brali je jako cool, temné, evropské devianty.
V Británii jsme byli velmi dobře známí a měli jsme tam spoustu fanoušků typu….no, prostě mnoho mladých na mainstream pop zaměřených dívek, ale v Americe nás čekala úplně jiná odezva."Lidé co v USA přišli na naše koncerty patřili mezi nekomerční, a to bylo pro nás hodně zvláštní a vůbec jsme netušili, jak na to reagovat!“

Po americkém turné jeli Depeche Mode festivalové vystoupení po Evropě a reakce byly dokonce ještě extrémnější. Během vystoupení ve Florencii myslel Dave, že bude mít zástavu srdce, hráli jsme uvnitř stanu, a bylo tam tak horko, že pára stoupala z podia a kondenzovala. “Pamatuji, že jsem nebyl schopný dýchat, protože tam nebyl žádný vzduch, hodně těžký koncert.“ vzpomínal Dave.
Na tomto turné také udělali Depeche Mode neobvyklé rozhodnutí a to hrát za Železnou oponou, v Budapešti a Varšavě.
Neměli potuchy co je čeká. Neprodávali v těchto zemí žádná alba a protože bylo ilegální vydělat peníze v Polsku a nebo Maďarsku, tak neměli šanci na vystoupení na těchto místech cokoliv vydělat. Šli do toho, protože prostě mohli. Reakce publika je velmi překvapila.
Nemohli jít po ulici aniž by nebyli obtěžováni, vlastně to byl nejhorší druh slávy, vždyť tam neprodávali ani desky, většina fanoušků je znala z bootlegů a kopírovaných zašumělých kazet.. Daleko více lidí než očekávali, tam znalo jejich hudbu a arény – Volan Stadion v Budapešti a Towar Hall ve Varšavě měli přímo výbušnou atmosféru. Zvláště v Maďarsku, věnovali fanoušci kapele až znepokující pozornost.
“V Maďarsku jsou skupiny lidí, kteří jsou fanoušky kapely a nazývají se ‘Depeches’!” říkal Dave, Paul Lesterovi z Sky magazine v roce 1990. “Jsou jako mods a rockers, které se objevují v Británii, náš hotel byl jimi oklíčen, a oni vypadali přesně jako my. Šli jsme ven a bylo to jako když se díváš do mnoha zrcadel. Všichni ti mladí napodobovali náš vzhled – ne že bychom měli nějak obzvlášť silnou image. Bylo tam mraky Martinů a Alanů a Daveů a také samý Andy, nemohli jsme jít nikam, aby nás nepronásledovali takzvaní ‘Depeches’. Byla to vzrušující zkušenost, ale také něco jako kulturní šok.“

Pokoušeli se domluvit koncerty také v SSSR a socialistickém Německu a i když to bylo nemožné zorganizovat, to vše byl začátek jejich přátelství s fanoušky dnes už bývalého „Východního bloku“, které se stalo hlubším, než očekávali.

"V 80.letech byli Depeche Mode pro Rusko to samé co byl Elvis pro Ameriku v 50.letech."říká Jeremy Deller režisér filmu o fanoušcích Depeche Mode The Posters Came From The Walls“ „Na začátku tam tajně kolovali jejich kazety, potom se stali kultem.“

Pro Davea to bylo velmi zvláštní. Bral sám sebe jako obyčejného basildonského hocha, a najednou se stal objektem fanouškovského obdivu. Velké množství fanoušků v Rusku, přejmenovalo velký ruský národní svátek – Den vítězství 9.května na “Dave Day”, protože Gahan v ten den slaví narozeniny. Každý rok se fanoušci v Moskvě scházejí a zpívají skladby Depeche Mode a oslavují Daveův život.

“Nemyslím, že je na světě další frontman, který by měl takové oddané stoupence, jaké si Dave Gahan užívá v Rusku“ řekl Jeremy pro The Guardian. “Je to laskavý kult.”
Fanoušci v Polsku a Maďarsku byli potěšeni, že Depeche Mode k nim přijeli a prorazili cestu dalším kapelám, ale byli také frustrováni, protože věděli, že je čeká mnoho let, než se Depeche Mode vrátí. A to jednoduše proto, že kapela měla najednou fanoušky po celém světě, bylo nemožné hrát pro všechny kdo je chtějí vidět. V 1985 také Depeche Mode udělali první cestu do Řecka, na festival poblíž Atén. To nebyla příjemná zkušenost. Festival byl posvěcen řeckou vládou, a proto jej narušovali anarchistické skupinky a to přineslo problémy.

Depeche Mode hráli pro největší publikum 80,000 lidí, vedle kapel jako The Clash, The Cure a Culture Club, kteří byli hlavní hvězdy.
Vystoupení Depeche Mode bylo vynikající, mnohem lepší než Culture Club. Ale venku na ulici byli anarchisté dožadující se volného vstupu. Den na to, šel Dave nakupovat, když ho náhle někdo udeřil do tváře. Příšerný zážitek...Psal se rok 1985 a jako by předznamenal výzvy, které Depeche Mode čekali...