Aktuální srazy
13.04.2024 | Olomouc
Depeche Mode Party - Mode Machine (Tribute, IT)
20.04.2024 | Ostrava
Depeche Mode Ortodox Party
02.05.2024 | Praha
Forced To Mode: Some Great Reward Tour Special + Lakeside X
03.05.2024 | Brno
Forced To Mode: 101 Shows + Lakeside X
04.05.2024 | Žilina
koncert Forced To Mode + Depeche Mode Party
« Archiv událostí | Všechny událostí »
Depeche Mode v Československu 1988
11.3.1988, zdánlivě obyčejné datum v kalendáři, ale pro tisíce mladých lidí se v ten den otevřely na dvě hodiny všechny brány, spadly všechny opony zpevněné socialistickým železem, neskutečné a nepředstavitelné se stalo realitou..
Do hlavního města jednoho z nejkostnatělejších komunistických režimů v Evropě, přijela skupina, jejíž desky se v této zemi ani nemohly prodávat a přesto, ještě před prvním koncertem zde měla tisíce oddaných fanoušků. Ještě dnes je ze starého zvukového záznamu koncertu v pražské Sportovní hale, slyšet to, jak fanoušci v publiku nemohli uvěřit vlastním očím a uším a s prvními tóny Behind The Wheel jsou slyšet výkřiky "To jsou skutečně oni!".
Bylo mi tehdy 11 let, takže jsem osobně na koncertě nebyl, ale už tehdy jsem byl velkým příznivcem této skupiny. Pamatuji jak den po vystoupení se objevila v komunistických Televizních novinách po kombajnové znělce zpráva o vystoupení Depeche Mode v Praze a přímo z obrazovky v půl osmé večer vzýval Dave Gahan všechny, aby udělali “Černou oslavu”.
Byla to zvláštní doba. Odporná a přitom nádherná. Byla stále tvrdá nesvoboda slova a projevu, Václav Havel byl stále zatýkán, lidé se báli pohledět z příma jeden druhému do očí, na ovoce a maso se stáli hodinové fronty… a nádherná byla v tom, že vše bylo mnohem vzácnější. V dnešní době přijíždí do našich končin většina hudebníků a skupin na tvůrčím vrcholu, ale vystoupení Depeche Mode v roce 1988 bylo naprostou výjimkou, které bylo dílem velké náhody. Pragokoncert, který přivážel do Československa přestárlé a vysloužilé rádoby umělce, měl v té době políčeno na Chrise Normana ze skupiny Smokie, která se proslavila v polovině 70. let. Norman nemohl přijet, a tak manažer jednající s Pragokoncertem nabídl jako náhradu Depeche Mode...Než si z dobových novinových článků připomeneme, jak se Depeche Mode zhostili své historické role, měl bych upozornit, že v květnu 2007 hudební magazín Filter umístnil koncert Depeche Mode z 11.3.1988 na 1. místo všech hudebních událostí pořadaných na území Československa či České republiky, a to před koncerty Rolling Stones, Madonny, U2, Metallicy a desítek dalších....
U tiskových článků z roku 1988, začněme nejprve u tehdy nelegálních samizdatových Lidových Novin, kdy redaktor podepsán jen zkratkou R. píše:
“Jako bych vkročil do hejna havranů: kovově lesklé bundy z černé kůže, dlouhé černé pláště, černé punčochy, černě nalakované nehty i černé rty. Depešácké holky si na poslední chvíli černými tužkami na obočí navzájem zdobí tváře newpaintingovými kresbami a někam mezi uši a nos malují jméno své kultovní skupiny.
Za zády nás čekajících stále ještě skřípají kolotoče a houpačky, ale ty tisíce před vchody už vytleskávají jiný rytmus. Poslední LP deska, vydaná k turné Depeche Mode od USA, přes Japonsko, Austrálii a celou Asii až do Evropy se jmenuje “Music For The Masses” Můžete si vybrat Hudba pro masy nebo Hudba pro mše. Co však říct k samotnému vystoupení Depeche Mode v Praze?
Po hodinovém čekání konečně zhasla a burácení “ de-peš, de-peš, de-peš” pomalu zaniklo v rytmu a energii něčeho co, připomíná nejspíš start raketoplánu. Do tmy blikala jen stovka zelených a červených teček od obsluhy řídících pultů a do předehry “Behind The Wheel” postupně padají barevně nasvětlené opony jako řada mohutných vodopádů. Vysoce technologická hudba naplnila v okamžiku halu svým vlnobitím až do výše stropu.
David Gahan v černé kůži začal vířit prostor dervišskými otočkami, třpyt briliantových řetízků kolem kožených bot a nad tím podmanivý hlas bez falší a skluzů...”
Pavol Beka z magazínu Revue Populár si nepříliš příznivě všímá například kytarového umění Martina Gorea:
“Traja hráči na syntezátoroch - Alan Wilder, Andy Fletcher a vedúca osobnosť Martin Gore pôsobila staticky. O väčšinu diania na pódiu sa staral spevák David Gahan, no ani on nepredvádzal náročnú choreografiu alebo strohý konferans. Pieseň sa striedala za piesňou, niektoré zaspieval sólovo aj Martin Gore, použil aj gitaru, zvuk ktorých však syntezátor silne pozmenil. Jeho hráčske schopnosti na gitare ma dosť zaskočili, pretože mi pripomínali hudobnícke začiatky amatérskej skupiny, zvuky však boli zaujímavé. Kapela hrala perfektne - elektronický automat totiž nepozná neistotu!… Zaujímavo pôsobili zvláštne platne zavesené po dve za každým hráčom, ktorí na ne udierali kladivkami a vydávali známe charakteristické zvuky, typické pre skupinu Depeche Mode.”
Michal Horáček a Mladý Svět:
“Pořadatelé postupně vpouštějí další diváky. Všechno se opakuje. Padesátimetrový sprint k jevišti, zaujmutí co nejlepšího z dosažitelných míst. Očekávání se přetavuje do sílícího skandování : Depeš mód! Depeš mód! Depeš mód!
Do začátku koncertu zbývá víc než hodina, ale v hale sílí vůně rocku. Depeš mód! Depeš mód! letí ke stropu, který už pohlédl na tolik vítězství i porážek, radostí i nevole, jež přináší hokej. Depeš mód! Depeš mód! Zdvihá se pokřik. Jakoby dav povzbuzoval koně, na něhož hodně vsadil. Ten kůň se z dostihu ztratil, bezmála zmizel z dohledu - ale teď nabral rychlost a cválá, útočí, řítí se kupředu. Jeho pozice už není beznadějná - jako politý živou vodou, je plnokrevný rokenrol náhle tu. Depeš mód! Depeš mód! Depeš mód!
Ale ještě není vyhráno. Jsou tu hluboké kořeny obavy z paniky, destrukce. Ať se to těm, kteří se právě tlačí u pódia, líbí nebo ne, nadešel okamžik jejich maturity. Nelze o tom pochybovat - dnes jim bude vystaveno vysvědčení, jež si ponesou do dalších let.”
Miloš Skalka, hudební publicista
“Je kolem desáté večer. Od haly se k metru trousí „depešáci“ , černě oblečení, nadšení. Vyprávějí si. Sen se tedy stal skutečností.V hotelu Intercontinental zatím k pozdní večeři usedá David, Alan, Martin a Andy. Objednávají si biftek, kachnu, pstruha, ochutnávají české pivo, od místní hudební skupiny si nechávají zahrát české lidovky. Teď tleskají oni. Na dveřích jejich pokoje pak až do druhého dne po poledni visí cedulka Nerušit ! Pak už jen cesta na letiště.O Praze, o nás, se příliš nedozvěděli. Přivezli ovšem radost. Přivezli to, co toužili zažít dnešní čtyřicátníci s Beatles, padesátníci s Elvisem Presleym…. ”
Svět v obrazech
“O pražském koncertu britské rockové skupiny Depeche Mode (Sportovní hala PKOJF 11.března 1988 ve 20.00 hod) se hodně řeklo,napsalo a ještě asi napíše.Vždyť v historii tohoto hudebního žánru v Ćeskoslovensku znamenalo devadesátiminutové vystoupení čtveřice určitou revoluci. Zda vítěznou, to ukáže čas.”
Rudé Právo
“Vystoupení v Praze bylo součástí celosvětového turné,které skupina odstartovala už na podzim minulého roku po vydání dlouhohrající desky Music For the Masses.Kromě snímků z tohoto alba zazněly na koncertě i úspěšné skladby z předchozích desek Black Celebration a Some Great Reward. A zatímco sedmadvacetiletý David Gahan s mikrofonem v ruce předváděl profesionální pěveckou a taneční techniku, v nabité hale skandovali potomci těch,kteří zažili dobu,v níž byla rocková hudba zakázaným ovocem. Ti starší v publiku se mohli už jen usmívat nad vzpomínkami na časy,kdy jim dospělí nedovolovali poslouchat určité desky a nosit dlouhé vlasy.Teď si jen přáli,aby těm navýsost spokojeným sedmnáctiletým stojícím pod pódiem s transparenty v rukou někdo naopak nepřikazoval si nechat vlasy narůst.Více než třicet let naší podivné hašteřivé symbiózy s rockovou hudbou i s tím co s sebou přináší,je už snad definitivně za námi”.
No, hodně zvláštní slova z deníku, který byl tehdy jedním z nástrojů KSČ
Mladá Fronta
“Pro třináct tisíc šťastlivců, kterým se podařilo sehnat lístky, se stává tenhle obyčejný předjarní pátek svátkem. Od rána Prahou procházejí jednotlivci i skupinky. Všichni nejlépe v černém,občas i s „kovovými aplikacemi“ v podobě nesčetných cvočků a kování. Na pečlivě upravených kšticích potom nejrůznější rádiovky a barety elegantně posunuté do týla. Móda “novýchromantiků” styl, který v život uvedli právě muzikanti z Depeche Mode. Jejich jména září na improvizovaných transparentech, vlajkách, na kožených bundách i tvářích. Všichni jsou ukáznění, nikdo nechce pokazit tento den s velkým D.”
Michal Horáček/Mladý Svět
“Působili na mě spíš jako vyhraněně studiová kapela. Ostatně, podstatnou část hudby si přivezli už naprogramovanou, „hotovou“. Vadí mi, když slyším tolik bicích, a nevidím bubeníka. A tolik další rytmiky, zejména baskytary, aniž by se mi představili lidé, kteří ty nástroje ovládají. Nepřesvědčí mě, nerad to přiznávám, ani živý zpěv Davida Gahana, natož Martina Gora, který se v určitých momentech doslova trápil. Zarážela mě i naprostá nesrozumitelnost textu a také předimenzované basy. Vůbec nejvíc mi však na jevišti chybělo to nejpodstatnější – strhující osobnost. Depeche Mode připomínala spíš tělo se čtyřmi hlavami. Jejich hudba byla studená.”
Také zajímavá slova, obzlášť od někoho, kdo má ve svém profesním životopise na svých současných webových stránkách, napsán jako jeden z největších profesních úspěchů práci pro Pragokoncert a “dovezení” Depeche Mode v roce 1988.
A tehdejší “teen” magazín Pionýr:
“Ještě v letištní hale se novinářům “depešáci přiznali, že sice nemají představu jaké publikum je čeká, přesto se však na ně těší, O tři hodiny později už měli jistotu, že hrají pro to správné. Patnáct tisíc šťastlivců, kteří ukořistili vstupenku a dalš, kteří se vetřeli bez ní. Je slyšet slovenština i krátké ostravské samohlásky. Pod pódiem se namačkaly černé barety posunuté do týla.
Každou skladbu bezpečně poznají podle prvních čtyř tónů a tenhle den je pro ně svátkem. Tváře mají ozdobené iniciálami DM a štrasovými naušnicemi. Osvětlují je prskavky stejně neodmyslitelně jako zvednuté paže a nadšené skandování.
Kdo si alespoň jednou pozoně poslechl nejznámější elpíčko skupiny, Black Celebration, nezamění zvuk Depeche Mode s žádným jiným.”
Koncerty Depeche Mode jsou i dnes plné energie, nadšeného a bouřícího publika, ale to co se dělo v myslích těch mladých lidí, kteří byli na koncertě Depeche Mode 11.3. v roce 1988 si jen stěží dovedeme představit. Musel to být přímo transcedentní zážitek, skupina proslulá svými temnými a ponurými melodiemi rozlévala optimismus a naději tisícům přiznivců, v zemi, kde vše se zdálo marné a zbytečné…
Diskuze
blackhound 2 10. březen 2014 o 13:48
zinuška: Tak je to jeho názor, co naděláš. Horáček je holt člověk, který DM nepochopil, a půjde příště radši na Metallicu. U mě neskončil, jelikož u mě nikdy nezačal
vlado 5 10. březen 2014 o 19:47
bol som tam a nikdy nezabudem, inak chcem csetkych poprosit ak by mali fotky fans , vsetky fotky , budem rad
Behindthewhe 6 11. březen 2014 o 8:01
Ja bych se Horačka trochu zastal. Na svem cv na oficialnich strankach nepise, ze by delal pro Pragokoncert….pamatuju si ten jeho clanek o prvnim koncertu v Mladem svete, cetl jsem ho snad 50x. Bylo to moc prkny pocteni.Popisuje tam jak se dostal na zvukovku Dm a potkal tam taky oba Neckáře a prave oni tvrdili, ze to “maj přebasovany”. To je jasny, konečne slyseli jak to ma hrat:-) kdyz se tady za komoušu PA sound systemy pájeli a letovali na koleně. Vim ze se Horacek vymezoval proti elektronice, ze nevidi hrace na basu atd. Veřim, ze mu to Kocab za par let vysvetlil vcem tkvi kouzlo:-)
Dangerous 7 11. březen 2014 o 11:04
Ja bych se Horačka trochu zastal.
Já bych se jej nezastával, vím co píšu…
Kromě jiného tu vede střet časopisu s agenturou Pragokoncert; výsledkem je příjezd místními příznivci nadšeně vítané skupiny Depeche Mode a poté dalších významných interpretů i skupin ze “Západu”.
http://www.michalhoracek.cz/zivotopis
https://www.youtube.com/watch?v=3Zo0ZOwLP0s
Ještě jedna storka k Horáčkovi, kterého já si dobře z tv pamatuji i z let 88-89, tyhle náhlé bojovníky proti komunistickému režimu úplně zbožňuju…
Tenhle hudební “”“expert”“”” dostal na starosti české Gramy (psáno s jedním m) v roce 1997 a jeho prvním slibem bylo, že má dojednáno, že na nich vystoupí DM. Nejen, že by DM na takové akci v Česku nikdy nevystoupili, takže se to pomalu rovnalo té fakové Vítkovické Megamode Show, ale on na tom postavil celou kampaň pro Gramy, i když i on musel vědět jaký je to blábol. +
Nejlíp se s Horáčkem a jeho druhem Hapkou vypořádal Honza Dědek v Rock& Pop, když dělala recenzi na Ultra, tak napsal: “Tohle je skutečná citová investice, a nejen, že si to někdo vetkne do názvu”
Jo Horáček a DM ) to je dlouhá story a dnes on bude dělat, že je snad přivezl, což je nesmysl…
blackhound 9 11. březen 2014 o 22:17
Nechci tady rozdmýchávat jakýkoliv flame, ale Horáček je shopen tvrdit, že sem dotáhl po revoluci Kryla. Nechme mu jeho pakovaání se na talentových soutěžích, skládání čehokoliv za účelem vydělat peníze…mně je ten pán jedno
Dangerous 10 11. březen 2014 o 22:49
#8 • Behindthewhe • 11.3.2014 o 22:56
Nikdo z nas nevi jak to bylo doopravdy. Pekny vecer
To je podle mně špatný přístup. Historie by měla být objevována pro příští generace, ať se jí snaží někdo přetřít jak chce. I když je mi Horáček i s Pažoutem šumák, je to přesně ten typ, na který bych se zaměřil při hledání v archívech…
Ringo 11 12. březen 2014 o 7:16
ty woe, prý mu chyběla strhující osobnost a nepřesvědčil ho ani zpěv Dava Gahana. Tak to aď táhne Horáček k čertu, neznám více strhující osobnost na pódiu i ve videoklipech, než je Dave Gahan. Horáček asi čekal nějakého revolucionáře, asi tam čekal Fidela nebo co:-) Jo, a že se mu nepředstavili lidé, kteří hrají na ty nástroje, které slyší...to je jako názor odněkud z pralesa.
DAMF 12 15. duben 2014 o 15:25
Přátelé, nevím, co o panu Horáčkovi víte, ale podle mě je to skvělý muzikant a ještě lepší textař....A svou tvorbu nedělá pro peníze, spíše ji dotuje…., nemá potřebu vydělávat na své tvorbě, vždyť je miliardář....Pro mě jsou vždy úsměvné takové ty dětinské až sektářské projevy některých jedinců, kterým někdo sáhl na modlu…..Trochu nadhledu by některým neuškodilo
Dangerous 13 15. duben 2014 o 17:41
Nebudu se už vyjadřovat přímo k osobě Fortuny Horáčka, ale pokud se týká jeho textové tvorby a například hudební spolupráce s Hapkou, tak to je pro mně osobně něco tak trapného a vlezlého, naprosto hodící se do “nováckých estrád”, ale to je pro mně drtivá většina těhle českých “hvězd”. Trapnost nad trapnost. Brrrrr :(
Dangerous 15 15. duben 2014 o 18:33
Jsem pyšný, že takovou trapnost bych nezvládl. Stejně tak jako bych nezvládl to co Lucie Bílá, či Helenka Vondráčočková, Dalibor Janda či Horáček & Trapka. Texty Horáčka se mohou - dle mého - líbit jen 60 letým senilním pánům, postarším dámám a lidem, kteří si rádi hrají na pseudointelektuály.
Jo, chápu, že se to někomu líbí, pro mně to je opruz a nebo spíš je to pod mou rozlišovací úroveň. To si raději poslechnu z české scény Vanessu del Rio Ale nikdy neříkej nikdy, možná až mi jednou bude 70, tak si pustím Horáčka s Hapkou, v hubě budu mít žváro, oblek mi bude smrdět naftalínem, budu každých 5 vteřin pokašlávat, a náhle a zasněně přivřu oči a budu chraptivým, přidušeným hlasem šeptat: Jo kua, tohle je vo životě.” Doufám, že ne.
Final 16 15. duben 2014 o 19:34
Dalibor je nahodou super. Delal tak silene veci ze to bylo az genialni. Horacek dela takovy ty cesky impotentni sragory, ale narozdil od Dalibora to nedokazal posunout do kyzene superdebility. Jo a taky je to clovek co si hraje na filantropa a pritom zbohatl na hazardu.
Vanessa del rio byl dobrej punk
DAMF 17 15. duben 2014 o 19:42
Dangerous, je to věc vkusu a názoru….ale, četl jsi od něj něco? To, co vydával už za komunizmu vycházelo v ohromných nákladech, dokud mu to komunisti nezarazili…... a takový song První noc v novém bytě.....mě se prostě líbí Mě trochu u DM fans chybí nadhled a otevřenost. Ale býval jsem stejný....kdo neznal oblíbenou barvu slipů D.Gahana, toho jsem nepovažoval za pravého depešáka….a když si dovolil kolega z kapely v tisku zkritizovat koncert DM v Berlíně, na kterém jsme spolu v r. 90 byli, myslel, že ho zabiju….časem jsem mu dal zapravdu
Ringo 20 15. duben 2014 o 19:55
DAMF: jestli něco nesnáším, tak to je člověk s pózou “toho s nadhledem”. Zatímco ostatní jsou ještě nevyzrálé děti a pochopí až časem, že? To je nějaká hra na dospělé a děti tohleto? Sorry, ale názor, který považuji za špatný okomentuji raději s emocemi než abych byl v jakési šedivé nevýrazné průměrné lajně těch s rádoby nadhledem. Horáčkovi bych mohl klidně vpálit, že nemá smysl pro určitou formu nadsázky a pro jiné směry. Ono jak na pódiu nejsou tři týpci s kytarami a jeden za bubny, tak to asi není skupina - to je fakt pohled odněkud z pralesa prostě. Strašně zpátečnické, v podstatě jako celá Horáčková tvorba. Jediný přínos Horáčka a Hapky je ten, že na něj Izer udělal skvelou parodii, kdy zpíval “Nevím, jestli mi to udělá....”
DAMF 21 15. duben 2014 o 20:01
Ano, v tomto smyslu je Horáček omezený a nemá nadhled Já mu tady nedělám advokáta…..ale je dobré umět ocenit někoho, kdo mě možná tolik nezajímá, ale nesporné kvality má.....A ještě jinak, myslíš si, že Depeche Mode poslouchají Depeche Mode? Oni poslouchají to, co by mnozí DM inkvizitoři zavrhli….Tak nebuďme omezení a směšní
Final 22 15. duben 2014 o 20:07
Nejlepsi je takovy ten song od Dalibora jak tam v tom klipu hraje na ty pady (z fleku by mohl nastoupit do Front242). Taky se mi libi jak u toho kouli tema mrtvolnejma ocickama. Horacekk je nezajimavej.
honza88dm 23 15. duben 2014 o 20:30
to Final:
myslíš tenhle song? Ten je vážně hustej :-D
http://www.youtube.com/watch?v=rmgp64uCQcs
Ringo 26 15. duben 2014 o 21:03
DAMF: kdybych poslouchal jen DM, tak se můžeme bavit o nějaké neschopnosti nadhledu, ale poslouchám X kapel, X jich neposlouhcám, ale uznávám (třeba Pink Floyd). To je kapku jiná debata. Jinak DM nebudou poslouchat DM, pochybuji, že nějaký interpret, když chce poslouchat hudbu a nepracovat na ni, tak poslouchá sám sebe. Jestli je někdo omezený a směšný, tak to byl Horáček při svém hodnocení DM koncertu. a o tom to je:-)
Ringo 27 15. duben 2014 o 21:04
Final, honza88dm: nesnáším Dalibora Jandu, ale tenhle song jsem si fakt poslechl až do konce:-)
Final 28 15. duben 2014 o 21:16
Dobrej je taky ten opus jak nadrzenej Dalibor sipe kde jsi? Kde jsi? A konci to “a ty tu nejsi!” Taky bych blby texty nepise snad ani Gore
honza88dm 29 15. duben 2014 o 21:17
Ringo: šlo spíš o to, nekriticky posoudit jestli by Dalibor zapadl do koncepce Front242, ale jestli jsi to dal do konce tak klobouk dolů
Ringo 31 15. duben 2014 o 22:09
honza88: no hlavně jsem čekal, co z té splácaniny mixnutou vynálezem zkázy vznikne:-) Ale Front242 jsem v tom moc neviděl, spíše náznaky Kraftwerku:-)
honza88dm 33 16. duben 2014 o 11:01
Ringo: já nečekal nic, ale do těch padů buší jak Vozáry za starých časů Oceánu
Komentáře mohou přidávat jenom registrovaní a přihlášeni uživatelé.
Michal Horáček u mě tímto skončil.