Aktuální srazy
02.05.2024 | Praha
Forced To Mode: Some Great Reward Tour Special + Lakeside X
03.05.2024 | Brno
Forced To Mode: 101 Shows + Lakeside X
04.05.2024 | Žilina
koncert Forced To Mode + Depeche Mode Party
« Archiv událostí | Všechny událostí »
MUSIC FOR THE MASSES - Boření zdí (1987-1988)
Před 26 lety skupina Depeche Mode završila svůj frontální útok na Ameriku a na Východní Evropu zároveň. Členové skupiny dokázali prorazit v USA, kde nikdo elektronickou hudbu nehrál a téměř nikdo si nekupoval desky s tímto stylem hudby. A také dokázali definitivně prorazit železnou oponu a přivést své pojetí hudby pro 21. století do izolovaných komunistických metropolí.
V březnu to budou už více než čtvrtstoletí, co se uskutečnil legendární koncert v Praze, kdy samotní Depeche Mode nechápali, jak je možné že v zemi, kde jim nebylo umožněno prodávat desky, znají fanoušci písně slovo od slova a po třech měsících od pražského koncertu, čekal skupinu naprosto jedinečný zážitek, kdy po velmi úspěšném americkém turné, zahráli vyprodaný 101 koncert na proslulém stadionu Rose Bowl, před téměř 70,000 zmlsanými mladými Američany.
Jak na období natáčení alba, které tomu všemu předcházelo, tedy Music For The Masses a zároveň i na následné turné, vzpomínají členové skupiny a jejich spolupracovníci, vypráví následující článek..
Myslím, že Music For The Masses byla pro Depeche Mode velmi důležitá deska. Shrnula přesně to, kde se nacházeli a také naplnila očekávání
To byla skvělá nahrávka. Music For The Masses byla první deska od Depeche Mode, kterou jsem si pouštěl celou.
Music For The Masses bylo jedním z nejdůležitějších albumů v historii Depeche Mode. Znovu je to pozvedlo.
Ano, hlavně jejich uvědomění si, jak daleko už došli. Nebylo to o růstu vzhůru, ale o získávání hloubky.
Skupina přišla s ještě větší silou. Stávali se tvrdší a temnější
Tato jejich stránka byla silnější, přesto to bylo hudebně povznášející. Směřování téhle skupiny, jež je následována během živých tour základnou fanatických příznivců, vedlo přesně do tohoto bodu, kdy vydali desku, která měla přesně vše co jejich příznivci chtěli.
Byli nezadržitelní.
Povídá se, že zkoušíte zařadit kytary do nového soundu?
Vždy jsme používali kytary, aspoň trochu, ale na tomto albu je používáme více a během živých vystoupeních, pravděpodobně budu hrát na kytaru, během několika písní, už sem koupil zesilovač (smích).
A taky gibsonku Flying V, je zlatá, lesknoucí se a vypadá vážně skvěle.
To už je heavymetal ne? (smích) Ta kytara je spojována s heavy metalem, ale já ji mám na pomalé balady, ale pořád ještě heavy.
Je to taková metalová střední váha.
Tak, ale vy jste byli vždy těžcí elektronici. Je vůbec ještě možné něco vymyslet uvnitř elektronického rámce?
Elektronický metal, to je ono! To jsi vystih! My jsme elektronická metalová skupina, to je přesně ono.
Jak už jsme se bavili předtím, snažili jsme se dělat každé album odlišné od toho předchozího, to nám přišlo čím dál důležitější. Prostě nechtěli jsme opakovat dokola zavedený recept.
Jelikož jsme dělali poslední tři alba s Danielelm a Garethem, tak jsme cítili, že potřebujeme svěží vzduch a nový impuls. A také si myslím, že Daniel už měl dost práce pro nás, Mute, se stávalo v té době pěkně velkým labelem na nezávislé scéně a on měl samozřejmě s tím spousty práce, a trávit s námi měsíce ve studiu to s tím prostě nešlo dohromady.
Poprvé jsem byl pozván abych se zapojil, protože Dave Gahan slyšel nějaké věci co jsem dělal pro Tears for Fears. A Depeche Mode byli rozhodnuti, že chtějí změnu v tom jak tvoří svoje desky a proto mne kontaktovali.
Dave Bascombe, je skutečně fajn chlápek. Dělal pro Tears For Fears, což byla skvělá produkce, setkali jsme se s ním, prohodili pár slov a zdál se dobrý pro to, co jsme potřebovali.
Museli jsme se prostě poohlédnout po někom jiném než Danielovi. Mluvili jsme s pár lidma a Dave se skutečně zdál jako někdo kdo nám bude vyhovovat.
Občas prostě potřebuješ slyšet nějaké nové vtípky
S Davem byla zábava.
Když sem se s nima poprvé setkal, tak jsem očekával velmi seriózní lidi. Fletch, který vypadal až neuvěřitelně intelektuálsky, s jeho obroučkama a vůbec, říkal, “Já nechodím bavit se do klubů, sedím a čtu si” Myslel sem, že čte filozofii. Nakonec se ukázalo, že tráví více času v klubech než kdokoliv jiný.
Behind The Wheel je velmi zajímavá skladba. Je to sekvence čtyř opakujících se akordů, které se nikdy nemění. A to mi připomíná jednu z těch optických iluzí - schodiště, na kterém se nikdy nedostaneš až na vrchol, a když ho celé přejdeš, tak jsi znovu úplně dole (pozn. Dangerous: viz Escherovi obrazy či Penroseovo schodiště) To je přesně jak ta akordová sekvence funguje, takže to nemůžeš zastavit a to je na tom to skutečně krásné. A v duchu řídící analogie v té písni, to skutečně působí velmi dobře. Chtěli jsme zachytit hybnost té skladby a postavit ji na tom
Jedna z prvních věcí co Martin řekl, byla že ho napadl titul té písně, v letadle během letu nad Paříží, který byl skvělý, líbí se mi, když to tak funguje, když celý koncept má smysl.
To bylo jako opravdový závan svěžího vzduchu pro celý projekt. Oni začali natáčet album v Paříži. Pamatuji jak sem tam přišel první den, ujistit se že vše je fajn a že se každý dostavil a když jsem opouštěl to studio, tak jako by mi z ramen spadla neskutečná tíha.
Tím, že si mimo a jako uzavřená jednotka, rychle získáš týmový duch, což jsem si opravdu užíval.Bylo to velkou výhodou natáčet v Paříži. V Londýně, jdou všichni večer domů, ale v Paříži to bylo docela jinak. Pokud ale odmyslíš zábavu, tak po technické stránce to příliš výhod nepřináší, ale Depeche prostě mají rádi točit desky mimo domov a bylo to vážně zábavné. Studio v Paříži bylo úžasné, bylo tam staré kino, skutečně dobrý zvuk a mnoho zajímavých prostor. Bylo tam také schodiště, které jsme použili pro mnoho zvuků a také tam měli pořádnou sbírku nástrojů, a proto třeba na Pimpf lze slyšet velké timpani a basové bicí. Což bylo velmi užitečné, byli jsme schopni dostat zvuk jaký jsme si usmysleli.
Poměrně dost tracků na Music For The Masses je založeno na tématu stavět a stavět a stavět. Pimpf, například, je přesně takový track, zakončený kuchyňským řinčením. Vše to začalo malým riffem, který jsme obtáčeli kolem sama sebe, a znovu, myslím, že jsem v té době poslouchal často Philip Glasse a minimalisty. Takže jsme vzali motiv a přidávali k němu další prvky. To bylo velmi důležité, protože se musíš zaměřit na každý track. Myslím, že to bylo rozhodující a lepší než říct: “Uděláme takový a takový druh alba” protože to přesně nikdy nevíš, jak to dopadne. Co jsme potřebovali bylo, že každý song, měl myšlenku, svůj námět, jak jsme jej chtěli vyzkoušet a přistupovat k němu. Little 15 byl docela obtížný track, nechali jsme jej až úplně na závěr, protože jsme nevěděli vůbec co s ním. Měli jsme píseň, ale bylo prostě obtížné s ní pracovat. A vzpomínám, že jsem viděl A Zed & Two Noughts od Peter Greenaway s hudbou od Michael Nymana, tak jsme během našich diskusí řekli: “Proč to nezkusíme udělat na způsob Nymanova Zed & Two Noughts?” a od té chvíle to šlo snadno, plynule. Začali jsme se zábavnou, trochu hypnotickou sekvencí a potom dávali všechny party dohromady.
Alan je vzděláním hudebník, velmi muzikální a na piano hraje fantasticky, nemyslím, že jsme to byli schopni v té době ocenit.
Mnoho času jsme strávili děláním zvuků pro album, třeba údery popelníku zněly skvěle. Řekli jsme si, že je fajn je použít, ale nepoužili jsme nic co by k té písni nesedělo a jestliže to mělo, trochu temnou, záhodnou příchuť, tím lépe. Na “I Want You Now” jsme použili akordeon bez stisku jediné klávesy, když jsi některou stiskl, tak to znělo dost hrozně. Ten song má takové těžké dýchání, které jsme vzali bůhví odkud. Myslím, že jsme to nasamplovali z pornofilmu a potom jsme tam ještě přidali hlasy nějakých dívek, aby to znělo více hi-fi.
Never Let Me Down Again, byl výjimečný track, a to se ukazovalo obzvlášť, když jsme jej hráli živě.
Never Let Me Down, pro nás byl velký song, stále ještě je.
Nebyl to velký hit, ale stal se skutečně legendárním songem Depeche Mode
Byl jsem opravdu potěšen s písní Never Let Me Down Again, velmi mne zaujal ten sound bicích. To kytarové intro bylo dílem náhody. Udělali jsme to přes sekvencery, které jsme tenkrát používali. Samplovali jsme kytaru a běželo to přes začátek tohoto tracku, kde jsme nepředpokládali, že to použijeme, ale prostě jsme se shodli, že to znělo skvěle, to byla šťastná náhoda. Vždy jsem si tuhle píseň užíval. Je to vždy velmi zvláštní pocit, na konci natáčení alba, pro mne to je, když začneš být vyrušován někým jiným. Oni plánovali tour, videa, takže začalo přicházet za nima spoustu lidí. To jsou velmi propojené věci a náhle oni dělají promotion k albu a já můj další projekt, zvláštní pocit, ale tak to je s každou skupinou.
Obal Music for the Mases je můj nejoblíbenější, z těch co jsem pro Depeche dělal. Myslím, že mne tou hudbou inspirovali, protože ty skladby znějí opravdu úžasně. Byli jsme si vědomí toho, že děláme něco silného, co by se mohlo promítnout do všeho zboží s albem spojeným . Symboly se vztahem k východní Evropě, ikony tlampačů. vždy jsme byli velmi významní v těchto zemích. Měl sem představu otevřeného prostoru s propagandistickými stylovými tlampači, mluvících do okolí, ta myšlenka mne napadla hlavně v souvislosti s titulem alba - Music For the Masses.
Myslím, že jsme vždy byli docela zábavní s našimi tituly a šli jsme proti proudu.
Byla to Martinova myšlenka nazvat album Music For The Masses. A jen on opravdu ví, co tím myslel.
Tenkrát jsem kupoval nějaké klasické nahrávky, nevím přesně v kterém obchodě a na jednou jsem viděl titul Music For The Millions, a to mi přišlo velmi zábavné.
DAVE GAHAN
Music For The Masses, mnoho lidí to chápe rozdílně, zvláště po Black Celebration.
Mysleli jsme to ironicky, protože my jsme nebyli mainstream. Music For The Masses, pro nás mělo ironický nádech, který spoustě lidí unikl
To byla pravděpodobně jedna z nejlepších prací, co jsem kdy dělal. Půjčili jsme si dodávku. Nabarvili jsme tlampače na oranžovo a naložili je. Nakoupili jsme lešení, zakrátili na správnou velikost a smontovali a potom jsme to všechno táhli na Peak District, věděl sem, že chci udělat záběry u Ladybower Reservoir a také záběry obrovské elektrárny Ferrybridge přímo ze silnice M1.
To vše přesně pasovalo k názvu alba. Zdálo se, že přes ty velké tlampače, které tam všude byly proudí hudba pro masy. Líbili se mi ty symboly, už od chvíle co se objevily na singlu.
Udělali jsme obal pro 12 palcový singl, kde jsme měli mapu východní Evropy, zmuchlali jsme jí a potom jsme ji zabrali znovu Polaroidem, to způsobilo, že lidé viděli ty symboly rozprostřené po celé Evropě. To bylo přesně v kontrastu, celé myšlence těch čtyř chlapíků z Basildonu, tohle nebylo exotické, ani ponuré nebo temné.
Myslím, že lze ten nápad připsat Daveovi, tedy to, že byl znovu povolán Anton Corbijn.
Cítil jsem se opravdu příjemně s Antonem. Rozuměl té hudbě. Byl velmi chápavý, v tom o co jsme se pokoušeli.
Zaměřil se více na nás jako na individuality. Ty písně byli velmi o lidských vztazích a přesto se v našich klipech do té doby téměř nevyskytovali ženy, tohle Anton změnil, dostal ženy do našich videí.
Líbil se mi druh rockové muziky, typu Echo and the Bunnymen a Depeche mi v té době přišli jako jedna z těch veselých teeny partiček, nevzpomínám na focení pro NME, prostě proto, že nevstoupili do toku mých myšlenek.
Antonův postoj k nim byl, “To jsou čistí popíkáři” to byl předsudek, kterým jsme velmi trpěli. Když se Anton vrátil pracovat s Depeche Mode, od té chvíle, se vše kolem nich začínalo měnit. To přinášelo proslulost téhle skupině.
Můj problém s Depeche Mode byl, že jsem na ně nahlížel jako na elektronickou skupinu. Takže jsem neviděl žádné emoce, způsobem jakým sem na ně nahlížel a ty jsem chtěl do jejich obrazového stvárnění přinést.
Každé video, které děláme s Antonem je zábava. Každá foto session s Antonem je zábava. Když z této rovnice odstraníme Antona vychází jen noční můra.
Myslím, že po vizuální stránce nás Anton přímo zachránil.
Z mého úhlu pohledu, bylo Music For THe Masses skvělé album Depeche Mode. Vzhled a pocit z těch všech Antonových videí pro Depeche, je vyjádření toho čím tahle skupina opravdu je. Otázkou bylo, zda li je to album, které by jim pomohlo posunout se vpřed, ve smyslu prolomení té zdi k širšímu publiku.
Black Celebration upevnilo pozici, když přišli s Music For The Masses, bylo otázkou zda-li je to album, které je posune dál. Strangelove se stalo skutečně úspěšným singlem s dobrým Antonovým videem se spoře oděnými ženami.
Strangelove, je pro mne, pravděpodobně nejvýznamnější track, jaký tahle skupina měla, v tom jak jim pomohl prolomit americkou bariéru
To se opravdu dělo. Když jsme jeli na turné po Americe a album debutovalo v Top 40. Nikdy se příliš nesoustředili na hitparádové pozice, jak řekl Andy, prodávali 15 000 lístků na vystoupení, aniž by měli nějakou promotion, nezbytnou, aby se o nich vědělo. Oni nebyli mainstream.
Získali jsme stoupence dlouho předtím, než jsme pořádně prodávali desky. V podobném smyslu jako kapely typu Grateful Dead.Měli jsme od začátku legie fanoušků, kteří přicházeli na naše koncerty. Hráli jsme každý večer pro 10,000 lidí a přitom jsme prodali jen 150,000 alb a na konci 30 denního turné, se prodejnost alba neposunula ani o kousek
To konečně překonali, když vstoupili do TOP 40 Billboard chart. To byl velmi důležitý odrazový můstek.
Amerika se náhle probudila.
To bylo jako kdyby celá země jim náhle řekla: Vítejte.
Ale nebylo to ve skutečnosti náhle třesknutí, bylo to tím, že Depeche Mode udělali všechny potřebné věci, aby prorazili.
Jižní Kalifornie byla odlišná od zbytku Států. Tam byli zastánci Depeche po dlouhou dobu, díky radiostanici KROQ. Jižní Kalifornii tak téměř byla vlastní zemí pro Depeche Mode.
V pravém slova smyslu, oni nehráli pro masy. Hráli pro velmi vyhraněné publikum.
Musíte si uvědomit, jak důležitá byla ta skupina pro ta děcka. Mluvíme tu o 16-17 letých, odcizené mládeži z Orange County. Texty a hudba Depeche Mode je naprosto pohltili. Proto se objevila myšlenka při práci na filmu 101, dodat mu další rozměr. Mysleli jsme:” Nebylo by fajn, rozšířit natáčení o fanoušky?” Tak jsme nacpali ty děti do autobusu a poslali je napříč zemí. Takže ten film byl ve výsledku stejně tak o fanoušcích jako o skupině
92.7, WDRE, New York’s New Music.
Jsem Malibu Sue. Depeche Mode točí film a rádi by přizvali fanoušky na natáčení. Musíte být starší 18 let a být volní mezi 10.6.-18.6. Přijďte na Malibu tuto neděli a oblečte se pro natáčení. Hodně štěstí.
Myslím, že to byl jeden z roztomilých aspektů filmu. Mít skupinu, která se chystá prostě říct, “Tady jsme a zlomíme Ameriku”. Dále bylo velmi zajímavé, dívat se na skupinu prostřednictvím, jejich příznivců, to bylo o alternativní kultuře. A nebyl nikdo lepší kdo by to mohl zfilmovat než Pennebaker.
Virgin dělalo v té době naše videodistribuce, a byl tam chlápek, který se jmenoval Angus Margerison a ten mi řekl:"Oslovte Pennebakera” odpověděl sem mu, že ten to neudělá, to je přece legenda, vždyť udělal ty nejdůležitější dokumenty v rockové historii, ale zavolali jsme mu a on řekl:” Udělám to”
Natáčeli jsme pár TV shows, ale nic jako tohle. Jeho přístup byl:"Nevšímejte si kamer” a my na to “Budeme”. Celý smysl byl nás zabírat jako
Mouchu na zdi.
Přesně tak
Chtěli jsme nastavit úhel pohledu tak, aby to nevypadalo jako reklama na skupinu
Obchod šel velmi dobře, ne jen část, ale celé americké turné i se zvláštní závěrečnou show
Turné po Americe bylo fenomenální, a také přineslo fenomenální zisk. To bylo co vytvořilo jejich postavení. “Skupina je zde”
Myslím, že původně, jsme chtěli udělat v Altamont něco na způsob volného koncertu pro naše fanoušky, ale bylo nemožné dát to dohromady, hlavně protože promotéři od toho dávali ruce pryč.
Rozhodli se pro stadion, který nebyl používán jako koncertní místo od 70.let.
To byla velká otázka, zdali to budou schopni udělat. Byli nervózní, že by mohli trochu přestřelit. Byl to velký stadion
Odvážný krok
Představili jsme ten nápad lidem, kteří pro nás tehdy pracovali, jako našemu agentovi ve Státech Wayne Fortemu, a ten si myslel, že jsme zešíleli a to si mysleli i v nahrávací společnosti
Byl to hazard. Dal se získat dvojnásobek, ale také to lehce prohrát.
Když děláš koncert v hale a prodáš jen polovinu lístků, tak vždy můžeš prázdná místa zakrýt závěsy, ale když děláš koncert venku..
Jsi odhalený
Docela jsme věřili, že naši fanoušci, přicestují i z Texasu a New Yorku, pokud uděláme tuhle show
Měl sem oběd s někým z BBC a ten mi říkal: “Příští týden jedu do Ameriky, budu filmovat Pet Shop Boys, oni hrají totiž v Rose Bowl, budou mít show pro 150000 nebo 100 000 lidí” A já jsem řekl: “Kdože?” Kdy? a potom sem mu odpověděl, :"To nejsou Pet Shop Boys, ale Depeche Mode” a on na to:"Depeche Mode nemohou hrát v Pasadeně” a já sem vyběhl ven a z telefonní budky jsem volal Danielovi a vrátil sem se zpět, a byl sem tak pyšný a řekl sem: “Tak Pet Shop Boys budou dělat předkapelu Depeche Mode” (pozn.Dangerous - ve skutečnosti byli v Rose Bowl předkapelou Depeche Mode - OMD).
Byl tam velký tlak na produkční tým, ta show byla ohromná. Vzpomínám jak ti montéři co instalovali ty tlampače říkali “Tohle je dvakrát tak větší než koncert Grateful Dead”
Byl tam chlápek, který stavěl scénu ve Woodstocku, Chip Monck se jmenoval a to bylo jeho skutečné jméno a ten přišel s nápadem, těch čtyř sloupů a střechy svažující se k zemi, tam se zavěsila, všechny ta světla a zvukový systém, samozřejmě, když se pokoušeli zvednout tu střechu výš, tak se to nedařilo, takže museli z ní všechno sundat, bojovali jsme z časem
ANDY FRANKS
Nemáme nic, jen smutek z tohoto místa, s tou střechou a vším okolo, všechno se zpoždovalo. Měli jsme problém naprosto se vším, keyboardy nám přestaly fungovat.
Začala show, střecha byla nahoře, se vším co na ní mělo být, a zároveň jeřáb s velkým lanem, to vše jistil, kdyby to začalo padat dolů.
Zkoušeli jste někdy sehnat jeřáb v Kalifornii v pátek večer.
To je vražda, po páté.
Počasí bylo mizerné, skupina dělala nejsměšnější zvukovou zkoušku vůbec. Martin brnkal kytaru, cosi, ale naprosto mimo rytmus. Tam vlastně nebyla pořádná zvuková zkouška, vše to bylo rozpojené a podivné.
To byla jediná show na turné, kdy jsme museli použít jiný monitorovací systém a PA, protože na velikost tohoto místa nebyl ten náš původní použitelný, prostě všechno šlo zle, opravdu. Keyboardy nakonec fungovali,ale my jsme vůbec neslyšeli co zpíváme. Dave byl ohluchlý.
Vzpomínám, že k toomu všemu, jak jsme šli na podium, jsem cítil jak ztrácím svůj hlas, přesně tak jako se mi to stávalo teď nedávno během Touring The Angel, ale nějak sem ho dostal zpět, to bylo skvělé.
Film to říká přesně, bylo to velmi nervozní, dlouhá chůze na podium
Není nic podobné tomu, jako dostat na stadion 65,000 lidí a slyšet ten zvuk, tohle byl hlavní milník pro skupinu.
Během Blasphemous Rumours, když Dave zpívá o Bohu, který má zvrácený smysl pro humor, tak se nebesa nad námi otevřela, hřmění, blesky a dešťová sprcha.
To byla už klasika. Mraky přišly opravdu náhle,bylo to hodně divoké.
Vždy jsme žertovali, že nás pronásledují mraky zkázy, které jakoby stále byly kolem nás a to se nestávalo často právě v těch dnech, ale bylo období, kdy prakticky každou noc, ať jsme hráli kdekoliv, tak pršelo
Ne všechny elektrické přístoje byly zakryté. Ti chlapící říkali “V červnu v Kalifornii nikdy neprší” A my na to “Tak teď bude, nemohli by jste sehnat nějaké plachty, prosím?” To je další důvod proč o nich mluvili rádia a tisk.Stalo se to totiž přesně, když Dave zpíval ten refrén.
To bylo, jako když se Stones pokoušeli hrát Sympathy For The Devil.
Byla to velká událost
Ano velká událost. Obrovský koncert, prodali 70,000 lístků. Což byl zřejmě největší úspěch britské skupiny v USA, do té doby.
Dave říká, že neví, jak přišel k tomu nápadu, když jsme hráli v Rose Bowl. Tak prostě začal mávat rukama ve vzduchu ze strany na stranu a s ním celý stadion, unisono. Sledovat to z podia byl hodně zvláštní moment, mohl si vidět, že lidé od první do té nejposlednější řady, to dělají úplně stejně, vypadalo to jako pole pšenice nebo tak něco. Bylo to neskutečné.
Ano, myslím že to bylo vážně báječné, tenhle koncert nebyl pro nás jako každý jiný. Do té doby, to byl náš vlastní svět, všechno to, co je tak zvláštní na Depeche a to kolem.
Stvořili jsme si vlastní Utopii. A žili v ní. Měl sem zvláštní pocit během tohoto koncertu. To, že je konec, skutečně sem cítil, že tím se to uzavírá, náhle nebylo jet kam s naším karavanem, který jsme táhli po deset let. Co teď budeme dělat? Bylo to téměř, jako bychom dosáhli našeho bodu určení. Vše se potom změnilo. Muselo. Museli jsme se dostat nějak na další úroveň
Diskuze
Ringo 2 26. únor 2014 o 20:13
DM v nejlepší podobě, černí, kožení a kovoví. Tohle je image DM, takhle mají vypadat. SOFAD image byla omyl!:-) Violator je taková dá se říct nepřekonatelná meta, ale v hloubi duše cítím, že tohleto bylo fakt nejlepší, doba, kdy DM byli ještě čtyři a hodně v pohodě. Možná přehodnotím své přesvědčení, žeWVT je nejlepší, je to spíše mýtus, který znám jen z nekvalitních záznamů na Youtube. Ze 101 mám přeci jen kvalitnější záznam:-) Jestli bych chtěl někdy něco ze staré doby zažít nejvíce, tak asi fakt koncert k MFTM turné.
Pavel.Z 3 26. únor 2014 o 20:21
Taky jsem tam bohužel nebyl, ale MFTM, BC a 101 je to kvůli čemu je poslouchám.
Pavel.Z 4 26. únor 2014 o 20:44
Vysoké boty, kožené bundy, nagelované vlasy, řetězy, kovy .... ta móda je pro multikulturního hetero muže nekorektní.
Pavel.Z 6 26. únor 2014 o 21:02
Deny ja na tu fotku narazil, kdyz jsem hledal Ringovi penezenku. Me ta fotka tak rozsekala, ze jsem to sem musel nacpat.
Ringo 8 26. únor 2014 o 21:26
Denydog: já tu manželčinou peněženku asi vydražím na Aukru, dneska jsem dostal takovou inspiraci od Alana Wildera, který dal do dražby svoje kožené zapařené boty, páč mu došly prachy na žrádlo:-D
Ringo 9 26. únor 2014 o 21:27
Denydog 13: ani v legraci mi neříkej, že posloucháš Back Steet Boys, pokud jo, tak tentokráte máš dárek Ty u mně:-)
Ringo 10 26. únor 2014 o 21:37
Denydog: no tak hlavně že jsi nevydal něco více z hloubě svých útrob, to bys mohl hodit rovnou do kontoše:-)
Pavel.Z 11 26. únor 2014 o 22:06
http://www.youtube.com/watch?v=EDvRs3SceGo
Deny jsem nevěděl, že jsi i Backstreeťák ...
Ringo 12 26. únor 2014 o 22:21
denydog: vidíš, to prostě nesmíš udělat zásadní chybu. Já ji udělal, vzal jsem do ruky na chvilku fialovorůžovou peněženku. No a ty jsi udělal chybu teďkom, přiznal jsi Back Street Boys:-)
Jinak koupené G, to sis jako předplatil u nějaké kočky? A ještě k tomu malé depešandy?:-D
Ringo 13 26. únor 2014 o 22:33
denydog: neříkej, že sis musel ten bod G zaplatit u manželky:-D A asi ti koupím originálku prvního CD od BB, akorát nevím na jakou adresu si to necham poslat, nepřežil bych tu ostudu to objednávat na svoje jméno. Kdybych znal tvoji adresu, pošlu to rovnou na tebe:-D
Ringo 14 26. únor 2014 o 22:39
denydog: o DM party přemýšlím, něco musí prostě klapnout:-) Já jdu ještě projít pár místností v Symphony of the Night a jdu chrnět:-)
Pavel.Z 15 27. únor 2014 o 6:32
Deny posilam ti takhle po ránu jednu klasiku a přestaň hrát hry se srdcem druhých!
Ringo 16 27. únor 2014 o 7:53
denydog: rozkliknul jsem to video a asi po půl minutě mi je z něj asi tak jako tobě po včerejší chlastačce:-)
Pavel.Z 17 27. únor 2014 o 8:05
Od silvestra nepiju. Ne ze bych si dal zavazek, ale tyden mi bylo tak zle, ze jsem si rekl, proc? No a vidite nemam dnes problem s Hajzlhofem ani pravzorem Lunetic.
Ringo a nehraj nam tu divadylko, ze je ti z toho klipu zle. Urcite jsi ho dokoukal do konce.
Beladona 18 27. únor 2014 o 8:21
Od silvestra nepiju. Ne ze bych si dal zavazek, ale tyden mi bylo tak zle, ze jsem si rekl, proc
Rok si místo vína dávám bylinkový čaj na slinivku a taky si říkám, proč jsem vlastně pila to víno 
Pavel.Z 21 27. únor 2014 o 8:58
Beladono clovek lituje vetsiny veci, ktere udela.
Btw. Nahore je odpoved na to proc DM uz nehraji na koncertech Blasphemous. Protoze se boji !
Ringo 22 27. únor 2014 o 9:17
Pavel.Z: jo, já si na konci každého dne říkám, že jsem zase domrvil, co se dalo:-)
blackhound 23 27. únor 2014 o 9:32
#4 • Ringo
Ad WVT, hrozná škoda, že tohle nikdy nevyšlo
http://www.youtube.com/watch?v=Qobnk-2IKW8
Ringo 24 27. únor 2014 o 9:39
blackhound: docela luxusní záznam. no nechápu že z turné k nej albu není nějaký oficiální videozáznam z koncertu
blackhound 25 27. únor 2014 o 9:43
Ringo: Měl to být snad právě tenhle, z Dodgers Stadium v L.A. (zvuk je v tom videu dohozen ze soundboardu), ale z nějakého důvodu to nikdy nevydali..
Dangerous 29 27. únor 2014 o 11:10
#42 • alone • 27.2.2014 o 11:54 • •
Dobrá párty na pódiu, to už by se teď fakt stát nemohlo :-D
Ale jo, Santa Barbara 2009, čas 3:50…fanoušek si to protančí kolem Davea, který jen hlesne: “Co máš jako v úmyslu” a jede se dál
blackhound 31 27. únor 2014 o 11:20
http://www.youtube.com/watch?v=l-uVYnA261M 4:00 ..Devotional holt mělo něco do sebe 
alone 32 27. únor 2014 o 11:46
Dangerous: jo, máš pravdu, to jsem vlastně viděla, a ostatní videa… taky dobrý Ta kočka v šortkách o tom bude vykládat ještě svým pra pra vnukům
Dangerous 33 27. únor 2014 o 12:27
http://www.youtube.com/watch?v=l-uVYnA261M 4:00 ..Devotional holt mělo něco do sebe
Přesně btw. tohle Dave udělal i v Kolíně nad Rýnem, behěm Devotional Tour
Ringo 34 27. únor 2014 o 14:53
fajn záběry, které ukazují, že ne vždy bylo tehdy s DM během Devotional turné úplně zle a byly i světlé momenty:-)
Ringo 35 27. únor 2014 o 14:54
mimochodem i na záznamu 101 je fanoušek na pódiu, Dave se mu hbitě vyhne a pak ho uklidí ochranka.
blackhound 36 27. únor 2014 o 14:57
#51 • Ringo
Je to při Pleasure Little Treasure, jestli si to dobře pamatuju
Pavel.Z 37 27. únor 2014 o 18:15
Black 37: škoda,že to není komplet, ale jen kousky. A škoda, ze není komplet video nějaký se soundboard zvukem z roku 1998.
Pavel.Z 38 27. únor 2014 o 18:17
blackhound 39 27. únor 2014 o 18:18
Pavel: Přesně tak. Škoda a ještě jednou škoda…
Jinak ten komplet záznam z WVT se bude válet někde u Millera, Kesslera nebo sysla Wildera. Ale v té jeho aukci jsem to nenašel
blackhound 40 27. únor 2014 o 18:28
#54 • Pavel.Z
BTW mám pocit, že nějaký soundboard z 98 ke stažení byl, možná právě z tohoto koncertu (kde by ho jinak dotyčný vzal). Možná ho mám i někde na CD (před x lety mi kiksnul HDD a o dost věcí jsem přišel)... Ale byl to jenom zvuk. Komplet video se soundboardem z 98 je asi scifi
Pavel.Z 41 27. únor 2014 o 18:31
Black: mám cely soundboard z Los Angeles, ale jen audio. Dalo se někde stáhnout i video? Aha už jsi to dopsal to audio mám.
blackhound 42 27. únor 2014 o 19:20
Pavel: Jedině to napasovat na video odjinud, ale to by byl asi trochu paskvil
smidak101 43 27. únor 2014 o 20:01
Ten fanda jak líbá Daevovi boty a má možnost si zabékat, nebo kočka a sexy taneček.Super.WVT a 98 bych moc chtěl.Při WVT jsem byl v Německu v Heilbronně a měl možnost jet do Stuttgartu, no nejel no, blbec.
Ringo 44 27. únor 2014 o 20:28
jo, ta holka tam předvede sympatický výkon, ale holohlavý fanda plazící se po zemi, líbající Davovy boty a klanějící se jako muslim, no to mi přišlo kapku už bez soudnosti toho fanouška, ale asi to musel byt psychicky náročný zážitek:-)
smidak101 45 27. únor 2014 o 20:35
Vem si, že Tě Dave vytáhne na podium a ty jseš vedle něj, dá ti k hubě mikrák…já nevím mě by asi jeblo.
Mercy 46 27. únor 2014 o 20:39
smidak101 : bych ze sebe nevydala ani ........... by to byla moje smrt
Barbucha 47 27. únor 2014 o 21:07
Tento záznam taky není k zahození, ale předpokládám, že už ho znáte…
Philly 11-1-98
https://www.youtube.com/watch?v=SFIRtmsurgg
Jak jsem ze začátku Condemnation nemohla přijít na chuť, tak tady ji můžu poslouchat pořád a pořád a….
Ringo 48 27. únor 2014 o 21:55
https://www.youtube.com/watch?v=x7owydEKD94
Condemnation před tím než Davovi hlasový trenér nakecal,
aby zpíval takhle:
https://www.youtube.com/watch?v=hnQZIx-p2O4
No není nad to zůstat raději svůj,
při koukání na ONIP Condemnation přeskakuji, protože mně vždycky na tom děsilo, že Dave už nezazpívá táhlé vokálý svým pěkným hlubokým hlasem:-) 2:24 naprosto katastrofální.
Komentáře mohou přidávat jenom registrovaní a přihlášeni uživatelé.
deny: urcite, posli na .(Pro zobrazení této e-mailové adresy musíš mít zapnut JavaScript)