Čtvrtstoletí od vydání alba Violator

Měsíc březen je pro Depeche Mode zaslíbeným obdobím. Alba Black Celebration, Songs Of Faith And Devotion a Delta Machine jsou skvosty hudební historie. Ale tím nejdokonalejším z nich je deska, která letos slaví neskutečných 25 let - Violator.

Violator znamenal nový přístup pro Depeche Mode a vydláždil cestu pro budoucnost kapely a všeobecnou produkci elektronické hudby.

Skladby

1. World in My Eyes

2. Sweetest Perfection

3. Personal Jesus

4. Halo

5. Waiting for the Night

6. Enjoy the Silence

7. Policy of Truth

8. Blue Dress

9. Clean

Nahráno v Logic Studios, Puk Studios, Master Rock Studios a Axis Studios

Produkce: Depeche Mode a Mark ‘Flood’ Ellis

Mix: Depeche Mode a François Kevorkian

Engineering: François Kevorkian, Alan Gregorie, Goh Hotoda, Peter Iversen, Phil Legg

V průběhu 80. let se Depeche Mode etablovali jako králové elektro-popových písní. Alba jako Some Great Reward, Black Celebration a Music for the Masses definovala zvuk a styl, který byl jak svůdně originální, tak špičkově technologicky inovativní a získal jim značnou fanouškovskou základnu.

Během této dekády pánové Gahan, Gore, Wilder a Fletcher rozvinuli svůj pracovní vztah a rutinu, jimiž se soustředili na kapelu a potlačovali své osobní hudební ambice.

V té době byli Depeche Mode zvyklí trávit spoustu času před nahráním jejich LP diskuzemi o stylu, tónu a kompozičním přístupu, který chtěli použít. Nicméně, pro jejich sedmé (ještě nepojmenované) album se chtěli pokusit udělat něco nového. "Rozhodli jsme se, že naše první deska z 90. let, by měl být odlišná," řekl Martin Gore magazínu NME v roce 1990.

Gore předtím přinášel kapele kompletně napsané skladby, hotové demosnímky a téměř instruoval ostatní v kapele co hrát, a jak to hrát. Pro tuto nahrávku Gore záměrně držel své nápady pro demosnímky na co nejjednodušší úrovni, až tak jak bylo možné, aby jako kolega z kapely Alan Wilder na nich mohl vytvořit jednotlivé vrstvy a aranže.

S pomocí stále více uznávaného producenta Flooda (skutečným jménem Mark Ellis), začala skupina nahrávat album Violator v Logic Studios v Miláně. Prvním plodem jejich úsilí je okamžitě návyková Personal Jesus.

Na této skladbě je pro Depeche Mode neobvykle hlavním nástrojem elektrická kytara - poměrně významná odchylka pro kapelu, která byla primárně spojována s elektronickými zvuky.

Řídící, opakující se rytmus byl vlastně vytvořen nasamplovanými zvuky vytvářené dupáním nohou na kufry, a to potom smícháno do smyčky s elektronickými bicími. Jako mantra se skladbou nese vokální melodie (a Gahanův naléhavý hlas), jenž napevno ulpívá v uších a mysli, jednoznačně hitový singl.

Po konečném úspěchu singlu se Goreho naléhavý kytarový zvuk stává klíčovým prvkem i v dalších písních kapely. Personal Jesus se tak v mnoha směrech stal skladbou, která přivedla mnoho nových příznivců k Depeche Mode, tónem a zvukovou náladou inspirovala i další styly, až po industrial.

I když Goreho skládání bylo velmi důležité pro výsledné album, mnoho ze zvukové hloubky musí být připsáno aranžím Alana Wildera. Ten plně využil potenciál celého arzenálu analogových syntezátorů a automatů. Wilder používal ve velkém množství stejné nástroje, které měli k dispozici po celé desetiletí jako EMS VCS3, Moog Minimoog a Oberheim OB-8 syntezátory, stejně jako stále oblíbené Roland Space Echo a zesilovače Manley.

Reach Out And Touch Faith

Po nahrání Personal Jesus v Miláně, kapela přesídlila do Puk Studios v Dánsku, aby nahrála zbytek alba. Flood a Alan Wilder byli velmi ovlivněni tehdy se rozrůstajícím zvukem hip-hopu pocházejícího z Ameriky a začali používat během nahrávání alba Violator samplování se zabudováním celých samplovaných nástrojů a rytmických smyček.

Nikde na albu to není více zřejmé než na Halo. Skladba, která používá bicí smyčky od písně Led Zeppelin When The Levee Breaks, jenž byly nasamplovány na jedné bezejmenné rapové nahrávce ještě předtím, než je Depeche Mode rearanžovali. Rovněž Floodův ARP 2600 je použit na této skladbě, v kombinaci s celou řadou dalších modulárních syntezátorů a nasamplovaných smyčcových sekcí.

Technika, jenž Wilder použil již dříve a důkladně aplikoval během nahrávání Violator byla protáhnout smyčcový sampl, měnit zvuk nebo rozsah a potom přes tento sampl přidat vlastní nahrané smyčcové zvuky, tak aby vytvořil celé nové, dramaticky znějící orchestrální fráze. To je zářný příklad toho, jak musel Wilder vlastní invencí překonávat omezení, pokud šlo o dostupné zvuky a samply (v porovnání s dnešním světem nekonečného množství plug-inů a balíčků s nasamplovanými zvuky).

Floodův syntezátor ARP 2600 byl také nezbytný k vytvoření hudebnímu podkladu skladby Waiting For The Night. Alan Wilder vysvětlil v roce 2011 magazínu The Electricity Club, jaký muzikální háček skrývala právě tato píseň: "ARP 2600 má mnoho nedostatků při nastavování 16-notové sekvence, jako například ladění a délky brány. Museli jsme si s tím pořádně pohrát, laděním filtrů a nastavení ARP, až jsme dosáhli tohoto mimořádně hypnotického konečného výsledku." Wilder a Flood pak používali toto nastavení jako vzor pro každou notu na klávesách nebo syntezátoru, takže každý akord měl nastaven tento tvar, a generoval se znovu a znovu, tak jak byly akordy hrány.

Diskutabilní vrcholem alba je píseň Enjoy the Silence, která se následně spolu s Personal Jesus, stala jednou z nejznámějších skladeb kapely a jejich nejúspěšnější v amerických hudebních žebříčcích, a pro mnoho lidí se stala důvodem, aby se více zajímali o Depeche Mode. Skládání této písně začalo velmi tradičních stylem, možná tradičněji než byste čekali. Původně se jednalo o baladu za doprovodu piana, kterou napsal Martin Gore. Píseň byla na popud Alana Wildera výrazně zrychlena, a transformovala se z optimisticky znějící klavírní balady v taneční bořič hitparád.

Enjoy The Silence je zřejmě nejvíce mainstreamovým singlem v katalogu Depeche Mode. Vyšel krátce před vydáním alba, a stal se zároveň největším hitem skupiny vůbec.  Albová verze přechází do náladové mezihry (není uvedena na obalu desky) s Goreho ostrou kytarou, jenž stupňuje atmosféru, než utichá v hluku syntezátoru imitujícího motorovou pilu.

Třetí singl Policy of Truth je rovněž akcentuje popovou melodii a rytmus ve spojení s progresivní kompozicí. Tento mix je skutečně fascinující, zahájený s jedinou notou zahranou na kytaru, převedenou do sampleru, následně do smyčky a vše vloženo do keyboardu, s přidáním ohebného vibrato efektu. Zbytek písně je soubojem syntezátorových hluků a vrstvených vokálů. Kapela později uvedla, že jim trvalo hodně času izolovat hlavní riff, dokonce se pokoušeli jej nahrát na flétnu.

Úvodní skladba alba World In My Eyes byla koncipována Martinem Gorem a v demu nahrána, tak jak bylo požadováno, co nejvíce obnažená. Zpočátku nenápadný kus, se díky studiové práci (včetně přidání mixu Minimoogu a ARP2600 a Gahanovy zesílené vokální linky), přeměnil v něco velmi zajímavého a dokonalého pro úvod celé desky.

Vysoké rejstříky, téměř až ženské elektronické syntezátorové zvuky otevírají píseň Blue Dress, předtím než se dá do pohybu fázová struktura spolu s Goreho chvějivými, lepkavými akordy. Gore popsal Blue Dress jako perverzní love song, téma textu je o chlapci, který poprvé sleduje svlékající se ženu. Poté následuje další mezihra na desce, nenápadný malý kousek, který slouží k plynulému toku desky.

Closing Time

Závěrečná skladba Clean je odkazem na Kraftwerk a jak kapela otevřeně přiznala také Pink Floyd. Její součástí je basový riff ukradený z alba Floydů One of These Days. Clean je písní s neobvyklou zvukovou krajinou, posetou roztříštěnými elektronickými melodiemi a supěním, s podkladem mechanické elektrické basové kytary.  Ale skutečným vrcholem tohoto mixu je to, jak to vše umetá až divadelní vokální melodie povznesená nad krautrockovým podkladem, v podání Dave Gahana. Ten zpívá, že se stal "čistým" a že je "konec slzám, a "mezidobým", a dodává lyrický smysl rozřešení a zaříkání závěrečným momentům alba.

Finální mix LP byl prací François Kevorkiana s velmi výrazným tvůrčím přispěním kapely. I když některé alternativní mixy skladeb alba existují (a byly následně vydány), Kevorkian přidal albu své vlastní razítko. Například skladba Sweetest Perfection byla přetížena smyčkami, bizarními fázovými zvuky a nesouladnými vrstvami, až poté co kapela své nahrávání dokončila.

Po svém vydání byla deska Violator okamžitě oslavována jako milník v historii kapely. Tom Nicholson z Record Mirror sice napsal, že se jedná o "dokonale tvarované prázdno", ale většina kritiků byla fascinována texturou alba, temnou a nervózní zvukovou krajinou, stejně jako citem pro popovou melodii.

Album bylo také extrémně komerčně úspěšné, a stalo se průlomovou nahrávkou Depeche Mode v USA. Jako první se jej zde prodalo přes milión kopií. V Británii se zase všechny čtyři singly dostaly do TOP20.

Teď je považováno téměř všeobecně za vrchol kariéry Depeche Mode. Violator je dobrým příkladem kapely, která posouvá své tvůrčí a hudební hranice, a tak trochu nečekaně byla bohatě odměněna, jak prodejem, tak téměř všeobecným uznáním.

Players

Dave Gahan

Gahanova temná vokální síla byla klíčovou ingrediencí pro mainstreamový úspěch.

Martin Gore

Jako hlavní skladatel Depeche Mode, posouval Gore na desce Violator zvukové hranice, rockovějším přístupem.

Alan Wilder

Wilder úzce spolupracoval s Gorem při vytváření hudebního materiálu na Violator. Byl také zodpovědný za mnoho textur syntezátorových zvuků.

Flood

Producent Flood svými cennými odbornými znalosti a zkušenostmi hrál zásadní tvůrčí roli v genezi a nahrávacím procesu celého alba.

Flood na ARP2600 vytvořil mnoho efektů pro skladby desky Violator.

MusicTech Magazine