Martin Gore pro Musikexpress (2012)

Martin L. Gore poskytl začátkem tohoto roku velmi obsáhlý rozhovor německému magazínu MusicExpress. Proč se jedna skladba VCMG jmenuje Lowly, zda se někdy setkal se členy Kraftwerk či zda už ví, proč Clarke opustil v roce 1981 Depeche Mode, na to vše Martin odpovídá v tomto velmi zajímavém rozhovoru.

Další album Depeche Mode má spatřit světlo světa až v roce 2013. Martin L. Gore se mezitím po třiceti letech znovu sešel se svým bývalým spoluhráčem Vincem Clarkem. Společně pod jménem VCMG nahráli techno album ze staré školy. Toto jsou dva rozhovory se dvěma umělci, kteří se společně odprosili od potřeby si něco dokazovat.

Rozhovory vedli:
Marcel Anders (Martin L. Gore) (text níže)
Thomas Weiland (Vince Clarke)

Tohle zde nazývají „americkou riviérou“. Pláže jsou bílé a nekonečné, moře sytě modré, zahrady palem, pouliční kavárny, přístavy s jachtami, slunce. Santa Barbara, 92 mil severně od L.A. a 332 mil jižně od San Franciska, se nachází uprostřed. V zátiší se o kopce dělí vinice a usedlosti s vilami. Někde tam bydlí Oprah Winfey, Kirk Douglas, Jeff Bridges a Martin L. Gore, osamělý rodič a hudební milionář ze studené Anglie.

Jelikož svůj osobní život drží pod zámkem, zve nás do zahrad mondénního Four Seasons Biltmore, který se nachází dole na nábřeží. V paláci z mramoru, sametu a křišťálu vypadá Gore se svýma podmalovanýma očima, černém oblečení a na blond obarvenými vlasy poněkud nemístně. Martin L. Gore má dobrou náladu.

Po více jak třiceti letech jste opět spolupracoval s Vincem Clarkem, který tehdy Depeche Mode opustil hned po debutovém albu. Co vás k tomu vedlo?
Opravdu jsme spolu pracovali naposled v roce 1981, bylo to vlastně jedinkrát, kdy jsme byli společně v nahrávacím studiu. Jednoho dne mi však od Vince přišel e-mail. Prostě stručné „Ahoj, uvažuji o produkci techno alba. Neměl bys chuť se přidat? Bez termínu dokončení, bez tlaku. To by přece mohla být legrace. Co myslíš?“ Takže jsem o tom přemýšlel a pak jsem mu odpověděl: „To zní jako dobrý nápad. Zkusme to.“

Jakže, jen tak najednou?
Ano, bez varování. Nikdo neřekl „Mimochodem, Vince ti možná pošle e-mail.“

Celé ty roky jste nebyli v kontaktu...
Od doby, kdy opustil skupinu, jsme se viděli asi desetkrát. V osmdesátých letech jsme se občas potkali na party kamarádů. Taky jsem se byl naživo podívat na Yazoo a Erasure, posledně jmenované bylo na reunion-show. Ale jinak jsme spolu neměli žádný kontakt.

Když se ohlédnete zpátky, řekl byste, že teprve jeho odchod udělal z Depeche Mode to, čím jsou dnes – nejúspěšnější elektronickou formaci všech dob?
Určitě. Ale musím k tomu dodat, že bez Vince by se nám nikdy nepodařilo prorazit. On byl tehdy tahounem Depeche Mode. Napsal většinu písní a byl to on, kdo chtěl být za každou cenu úspěšným. Víc než my ostatní.

Jak to zapadá do teorie, že se nevyrovnal s úspěchem skupiny?
Musím se přiznat, že stále přesně nevím, proč odešel. Možná to bylo ze zcela banálního důvodu. Třeba prostě poznal, že díky lepším technickým možnostem k uskutečňování svých nápadu žádnou skupinu ani nepotřebuje.

Jak je to možné, že jste o tom ještě nemluvili? Když jste se právě dali opět dohromady.
Zkrátka to nepatří k tématům o kterých se bavíme. Abych byl upřímný: Pro mě byl jeho odchod požehnáním. I když jsem si to u našeho druhého alba A Broken Frame ještě neuvědomoval. Najednou jsem musel zvládnout celé album. A tehdy jsem byl ještě velmi mladý a naivní...

Jak vás oba napadlo nahrát zrovna techno album, které nemá skoro nic společného jak s Depeche Mode tak s Erasure?
S Vincem jsme se nebavili ani o tom. Ale znám jeho manažera. Dřív nám v USA dělal promotéra v tisku. Chodíme s ním na jídlo, když jsme v New Yorku a taky byl na několika mých DJ-setech, na kterých rád pouštím minimalistické techno a house. Takže asi Vinci prozradil, že mám ten druh hudby rád. Alespoň je to taková moje teorie.

V 50-ti letech ještě chodíte do klubů?
Ne tak často jako dřív. Doma vedu poklidný život. Často vstávám brzo, syn musí přece do školy. Naproti tomu, když jedeme na turné, chodím ven pravidelně. Nudil bych se, kdybych měl po vystoupení jet rovnou do hotelu.

Proto tyto DJ-sety?
Na posledním turné jsem měl v plánu po každém vystoupení ještě někde zahrát. Takže jsme kvůli mně s sebou všude tahali neskutečně těžké vybavení pro DJ. Každý večer se muselo dopravit do mého hotelového pokoje, nikdy jsem je ale nerozložil. I tak trvalo dlouho, než jsem pochopil, že poslední věc, kterou s sebou chci mít na turné, je DJ-set v mém pokoji. Někdy potom jsem řekl štábu „Víte co, prostě tu věc nechte v letadle.“

Jaká hudba se vám kromě toho ještě líbí?
Hm. Zrovna teď je to Hanni El Khatib – docela drsný, tvrdý rock'n'roll se silným vlivem blues. Kromě toho jsem si poslechl všechny desky, které byly všeobecně zařazeny mezi nejlepší za rok 2011, například poslední album Toma Waitse.

Co si myslíte o někom jako Skrillex, který je teď velmi žádaný?
Nejde mi do hlavy, proč jsou DJové najednou takové kapacity. Nedávno jsem se byl v Santa Barbaře podívat na Deadmau5, vešlo se tam asi 5000 lidí. Bylo vyprodáno, v publiku byla hlavně mládež. Některé jeho skladby se mi i líbí, ale nechápu, proč se z toho najednou stala taková mainstreamová záležitost. Tito DJové nedělají nic jiného než méně známí DJové... kteří taky ovšem nenosí masku myši.

Takže po oživení dj-kultury není ani stopy?
Ne, pro mě je to vyloženě retro. A hudebně mi to připomíná především The Prodigy.

Co se elektronické hudby týče, snažíte se jít s dobou nebo se spokojíte s tím být zavázán staré škole?
Nechytám se každého nového trendu. Ale stále hledám zajímavé zvuky. V tomhle ohledu je náš VCMG-projekt samozřejmě něco úplně jiného než Depeche Mode. Sice jde taky o zvuky, ale při tempu mezi 125 a 128 úderů za minutu hraje velkou roli především taneční stránka skladeb.

Vaše motivace konkurovat všemu, co je zrovna v trendu, se u tohoto projektu každopádně drží v mezích.
Správně. Chtěli jsme prostě jen udělat techno album. Nic, z čeho by byli lidé celí pryč, protože je to tak inovativní. Každý zvlášť jsme pro sebe ve studiu tak dlouho pracovali na našich skladbách, dokud jsme s nimi nebyli spokojení – ten okamžik nastal asi po šesti měsících. Ve skutečnosti jsem se tomu však věnoval maximálně šest až osm týdnů, víc ne. A kdyby to nefungovalo, tak bychom to prostě nevydali.

Povězte nám o hudbě na desce a vašem vlivu na ní. Otvírák „Lowly“ úplně připomíná Bowieho berlínskou éru...
Nemám ponětí, co tím Vince sleduje nebo o co mu při tom šlo, ale atmosférou to samozřejmě velmi připomíná Bowieho Heroes a Low. O tom žádná. Proto se to taky jmenuje Lowly.

Kolik z Kraftwerku je ukryto ve „Windup Robot“?
Přirozeně jsem ve svém životě hodně poslouchal Kraftwerk. Avšak nemyslím si, že Vince při nahrávání myslel zrovna na Kraftwerk. Tak jako tak jsme definitivně velcí fanoušci.

Seznámil jste se někdy s Kraftwerk?
Bohužel ne. Ale jednou nám k tomu chybělo jen málo, bylo to v roce 1982. Hráli jsme v jednom malém německém městečku, Kraftwerk byli v publiku. Nakonec z toho byl jeden z nejhorších koncertů, jaké jsme kdy odehráli. Tehdy jsme používali prototyp PPG-synthetizátoru, který pořád vypadával. Bylo nám to tak trapné, že jsme jim potom raději nechtěli jít na oči. To byl náš okamžik s Kraftwerk. A další možnost se už nikdy nenaskytla, což je velká škoda.

Mimochodem, výbava: Použili jste pro VCMG jiné nástroje než pro Depeche Mode?
Od těch, které používám pro Depeche Mode, se moc nelišily. Mezitím se u mě však objevila silná závislost na modulárních syntetizátorech, jsem do těch Eurorack-krámů po uši zamilovaný.

Jaké to bylo, pracovat bok po boku s dalším autorem písní, s Vincem Clarkem, na druhé straně USA?
To byla docela příjemná zkušenost. Když jsem pak Vince konečně zase potkal, na festivalu Mute v Londýně, řekl jsem mu, i když jen v žertu, že ani nemohu uvěřit tomu, jak rychle pracuje. Někdy v jediném týdnu přišel hned s dvěma, třemi dobrými nápady. Protože ho to tak bavilo. Řekl: „Mohl bych v tom pokračovat do soudného dne.“

Takže se už pracuje na dalších albech VCMG?
Možná. I když, to se nejdřív budeme muset podívat do našich diářů.

Pojedete s vaším albem Ssss na turné?
Myslím, že to si raději odpustíme. To by byla nuda. Dva staříci, schovaní za metr vysokými hradbami ze syntetizátorů...

Název VCMG, to nejsou jen vaše iniciály. Ale přesnější vysvětlení vyžaduje odborníka...
Ano, je to vtip pro zasvěcené, který asi těžko pochopí někdo další. VCMG je zkratkou pro "Voltage Control Modulation Generator.", takže pro hudební nástroj řízený napětím. No a taky se to tak dobře shodovalo s našimi jmény.

Co plánujete dalšího? Projekt s Alanem Wilderem, dalším bývalým členem Depeche Mode?
(směje se) Nemám zdání. S Alanem jsme dnes vskutku v bližším kontaktu než kdy předtím. Proto s námi také hrál na konci našeho posledního turné v Royal Albert Hall. A když vystupoval poblíž Los Angeles, byl jsem tam jako DJ.

Jak to vypadá s Depeche Mode? Pracujete na nových písních?
Ano, už nějakou dobu. Jde to dobře. V těchto dnech budeme mít schůzku, abychom probrali náš postup.

Jak ovlivňuje projekt s Vincem zvuk nových skladeb pro Depeche Mode?
Právě proto, že jsem tak dlouho nepsal žádné písně v pravém slova smyslu, měl návrat k tradičnímu skládání písní, zpátky ke klavíru a kytaře, nádech něčeho čerstvého a dobrého. Protože to je výchozí bod pro písně Depeche Mode. Vedle modulárních syntetizátorů, pomocí kterých pracuji na atmosféře a rytmu.

S kým byste nové album rád produkoval?
To je jeden z bodů, který musíme se skupinou probrat. Nechtěl bych předbíhat.

Už jste slyšel nějaké věci, které napsal Dave Gahan?
Ne. A ani on ode mne ještě nic neslyšel. To to setkání dělá obzvlášť napínavé.

Pomohla skutečnost, že se z Davea stal zkušený autor písní, zjednodušit nahrávání alba Depeche mode?
Snímá to ze mne spoustu tlaku. Už jen to, že nemusím napsat celé album sám. Dřív, když bylo napsaných osm nebo devět kousků, vzbuzovalo to ve mne pocit, že stále nejsem v cíli. Dnes jich stačí pět nebo šest a hned máme spolu s písněmi Davea dost na celé album a ještě na bonusové stopy, když jsou třeba.

Tak to už zbývají jen nějaké prvotiny od Andrewa Fletchera.
(směje se) Myslím, že na to si ještě dlouho počkám.

Vaše smlouva se společností EMI vypršela. Bude Depeche Mode do budoucna fungovat jako nezávislá skupina nebo se dokonce vrátí k Mute, které se mezitím také stalo opět nezávislým?
To je jednoznačně právo volby. Ale i to musíme nejdřív probrat. Byli jsme bez smlouvy vlastně už po Playing The Angel a tehdy jsme si říkali: „Musíme skutečně ještě vůbec spolupracovat s nějakou nahrávací společností? Neměli bychom se raději porozhlédnout po novém obchodním modelu?“ To bylo v roce 2005. Kdo ví, jak to bude v branži vypadat, až vyjde další album. Což by mohlo být v roce 2013.

Nádorové onemocnění Davea Gahana během turné v roce 2009 musel být bodem zlomu pro vás nejen jako skupinu. Do jaké míry to změnilo vaše vědomí o další existenci Depeche Mode?
Byl to samozřejmě šok. Současně to byl zázrak, že se z toho vzpamatoval tak rychle, abychom mohli pokračovat v turné. Především měl ohromné štěstí, že se na vše přišlo tak rychle. Mohlo to dopadnout špatně. Přirozeně, člověk po takovém zážitku přemýšlí o tom, jak všichni stárneme. Na druhou stranu jsem před několika měsíci viděl velmi zajímavý dokumentární film s názvem „Transcendent Man“. Pojednává o Rayi Kurzweilovi (americký autor, vědec a vynálezce), který předpověděl spoustu věcí. Jedna z jeho teorií říká, že my lidé splyneme nejpozději v roce 2029 s technikou tak, že budeme žít navždy.

Bavíme se tu spolu o bionické verzi Depeche Mode...
(směje se) Přesně.

Už jedenáct let žijete v Santa Barbaře. Co vás tu drží? Je to přece docela turisticky vyhledávané místo.
Jenže turisté jsem jezdí jen pár měsíců v roce. A i tak to tu není přeplněné. Můžu se tady volně pohybovat. Mám skvělý dům, milé sousedy, spoustu dobrých kamarádů a klid. Vše, co si lze jen přát.

Po vaší domovině Basildonu se vám nestýská?
Ne, ani trochu. Ale třeba s věkem ještě přijde přání vrátit se do Anglie. Ale na tu zimu tam se nijak zvlášť netěším. Podívejte se, máme tady nádherné počasí a přesto mám na sobě teplou bundu a mikinu. Raději nechci ani přemýšlet o tom, co všechno bych si na sebe musel navléct na ostrově.

Co dělají vaše děti? Vaše nejstarší dcera už mezitím musí chodit na vysokou...
Taky že ano. V Anglii. Je tam na univerzitě.

A jakmile vychodí školu i ti ostatní... budete „volný“?
To je hezká představa. Ale to bude ještě trvat, mému nejmladšímu synovi je teprve devět.

Líbí se mu hudba svého táty nebo vás už konfrontuje s věcmi jako Justin Bieber?
Ne, s tím nemá nic společného. A jsem za to rád. Zajímá se o zpěv, učí se hrát na kytaru. Dokonce měl vlastní skupinu. K Depeche Mode ale žádný velký vztah nemá. Někdy mi říká: „Tati, proč pořád posloucháš jenom tuhle starou hudbu?“ To mu potom říkám: „Protože to odpovídá mému věku.“ Prostě raději poslouchám Leonarda Cohena nebo Davida Bowieho než Deadmau5. Protože mi to dává víc.... Tak, teď už ale budu muset jít a sbalit si tašku. Zítra ráno se jede na Costa Ricu. Chci si na pár dnů odpočinout, než začne Depeche-Mode-stres.

To jsou ta setkání až tak náročná?
To ne, ale všechno, co následuje po nich ano. S ohledem na naše setkání jsem dokonce velmi optimistický. Mezitím jsme dospěli. Nebudou žádné trable, bude to dokonce docela příjemné. Večer se půjdeme najíst a další den budeme probírat obchodní záležitosti, tak jako to rozumní a obezřetní lidé dělávají.

Překlad: ETERNAL