The Delta Machine Tour 2013/2014 - Report - Léto

V pondělí 10.2 pražské O2 Aréně jsem byl na posledním koncertu v rámci The Delta Machine Tour a bylo to téměř rok od prvního koncertu ve Vídni.Napsal jsem malé ohlédnutí , jaký ten rok ve znamení koncertů Depeche Mode vlastně byl.

Už když kapela oznámila termíny plánovaného turné,věděl jsem,že nechci jezdit stále na ta stejná místa,kam každé turné.Koncerty jsem chtěl spojit i s poznáváním nových míst,proto jsem si vybíral města,kde jsem ještě nebyl.Podle rozpisu turné,jsem si udělal přehled měst,kam bych se chtěl podívat a podle toho jsem začal shánět vstupenky.Na seznamu jsem měl Kyjev,Moskvu,Minsk,Bukurešt´,Sofii,ale třeba také Londýn,kde jsem vždy chtěl DM vidět,ale nikdy mě to nevyšlo.Udělal jsem si registrace u prodejců vstupenek ve všech plánovaných státech a čekal na zahájení předprodeje.Nepočítal jsem s tím,že by všechno vyšlo podle plánu,ale že bude všechno úplně jinak,jsem zjistil v den zahájení předprodeje.Ceny vstupenek pod podium ve východní Evropě,byly značně nad mé finanční možnosti.Nebo přesněji,nad ochotou,utratit tolik peněz za vstupenky.Zdálo se,že pořadatelé nastavili ceny podle pravidla čím chudší země,tím dražší vstupenky.Levné vstupenky do zadních sektorů se daly pořídit i pod 1000 Kč,ale nejlepší místa na tribuny a stání pod podiem se pohybovaly v hodnotách 4000-5000 Kč.Což třeba v Rumunsku nebo na Ukrajině,s ohledem na průměrnou mzdu, jsou částky naprosto astronomické.

Vstupenky do Londýna zmizeli cca za 20 minut a u překupníků jsem kupovat nechtěl,takže i plánovaná cesta do UK vzala za své.Koncerty v Německu jsem tentokrát chtěl vynechat.V minulosti jsem tam na koncertech DM byl už mnohokrát a také jsem nechtěl platit 40 € poštovné,jak si účtuje oficiální prodejce Eventim.Nakonec se mě povedlo z různých zdrojů sehnat vstupenky na 15 koncertů v letní i zimní části a tady jsem sepsal pár postřehů a srovnání,jaké to turné vlastně bylo.

24.3.2013 Víděň

Ještě před samotným zahájením turné,odehráli DM několik promo koncertů k propagaci nového alba.Většina jich byla v USA,ale v jednom případě se dočkala i Evropa.Rakouská metropole Vídeň,130 kilometrů od mého bydliště.Všechny promo koncerty měly jedno společné.Vstupenky nešlo sehnat v běžné distribuční síti.Koncerty byly určeny jen pro výherce různých soutěží,sponzory,novináře atd.Soutěž jsem žádnou nevyhrál,DM sponzoruji pouze kupováním vstupenek a originálních nosičů,ale to na vysněnou vstupenku nestačilo a registrovaný novinář také nejsem.Den před koncertem se i na mě štěstí usmálo a já se dozvěděl,že vídeňský koncert bude i s mou účastí.Článků o vídeňském koncertu bylo všude hodně a video z koncertu určitě taky každý viděl,takže napíšu jen pár postřehů.Koncert byl na poměry DM ve velmi malém prostoru pro cca 1500 lidí.Ve vstupní hale bylo zdarma k dispozici několik suvenýrů.Plakáty,2 druhy tašek s logem skupiny nebo časopis s rozsáhlým rozhovorem s Dave Gahanem a několika články o DM.Koncert zahajoval slovenský hráč na harfu Michal Matějčik.Jeho set obsahoval velmi povedené předělávky Depeche Mode hrané v instrumentálních verzích pouze na harfu.Samotný koncert trval přibližně 1 hodinu a doprovodili ho videoprojekce,určené pouze pro tento jeden koncert.Vystoupení bylo den před oficiálním vydáním desky,ale už týden před tím byl k dispozici stream,tak vetšina lidí znala i nové písničky.Setlist byl složeny z poloviny z nových skladeb a z poloviny z osvědčených hitů.Ten večer jsem to ještě nevěděl,ale Vídeň byla jediný koncert na tomto turné,kdy jsem mohl slyšet výbornou písničku z nové desky Soft Touch / Raw Nerve.I když ji na turné párkrát hráli,bylo to jen v rámci alternativních setlistů ve městech,kde hráli 2 večery po sobě.Ani na jednom jsem bohužel nebyl.Vítaným zpestřením byla i Only When I Lose Myself.V minulosti hraná pouze na turné Singles 86-98.Naopak jedna ze zásadních hymen,která nesmí chybět na žádném koncertu - Never Let Me Down Again – tohoto večera chyběla.Těžko srovnávat tento výjmečný koncert s běžnými koncerty na turné,i když trval pouze 1 hodinu,určitě se zapsal mezi mé nejdůležitější koncerty,na kterých jsem kdy byl.Celý koncert byl natáčen na několik videokamer a později zveřejněn na internetových stránkách hlavního sponzora Delta Machine Tour,společnosti T-Mobile.

Plusy : Suvenýry zdarma,vstupenka zdarma,malý prostor,jedinečné videoprojekce,Soft Touch / Raw Nerve.Asi je zbytečné hledat víc plusů,protože celý koncert byl jedinečný zážitek.Mínusy : Snad jedině to,že se na tento koncert nemohli dostat všichni co o to stály a museli vzít za vděk pouze nahraným videem.Rád bych touto cestou ještě poděkoval všem,díky kterým jsem na tomto koncertu mohl být.Zejména člověku,který mně zařídil vstupenku a Katce za odvoz autem do Vídně a zpět.

7.5.2013 Tel-Aviv

Koncertu v Tel-Avivu jsem věnoval už dříve samostaný článek,tak jen ve zkratce.V Izraeli turné oficiálně začínalo.Předcházel mu pouze rozehřívací koncert ve francouzském Nice.Koncert mě překvapil docela chladnou atmosférou.Lidi nějak aktivně reagovali snad jen na 3 písničky.Personal Jesus,Just can´t get enough a Home.Jediná,posledně jmenovaná Home,ale na koncertu způsobila hotové nadšení.Reakce lidí na tuto písničku vynahradili veškeré zklamání ze špatné atmosféry na koncertu.I když jsem na turné zažil hodně rozdováděné publikum a mnohem vřelejší atmosféru,už nikde jsem nezažil tak bouřlivou reakci na jednu konkrétní písničku.Přínosem pro koncert byla i tma téměř od začátku koncertu a velmi levné suvenýry.Trička se v oficiálním shopu prodávala za pouhých 250 Kč,což je zlomek toho,kolik stála na pozdějších koncertech.Takže i když většinou na koncertech v oficiálním shopu nenakupuji,ltady jsem udělal vyjímku a jedno tričko si koupil.

Plusy : Exotické prostředí blízkého východu,tma,můj první plnohodnotný koncert,levný shop,HomeMínusy : Chladná atmosféra,příchod většiny lidí až po předkapele,chvíli před začátkem show,chaotická organizace MHD po skončení koncertu.Verze Playlistu : Only When I Lose Myself,When The Body Speak,Home

25.5.2013 Bratislava

Na tento koncert jsem kupoval vstupenku s předstihem v DM Shopu.Je to nejjednodušší cesta k zajištění vstupenky pod podium.Většina z Vás na tomto koncertu byla,tak opět jen stručně.V rámci doprovodného programu ke koncertu,probíhala v obchodním centru Polus vedle stadionu výstava předmětů mající nějaký vztah k DM.Ve vitrínách byly různé hudební nosiče,plakáty,grafické znázornění historie skupiny atd.Na místě také probíhalo množství různých soutěží,ve kterých bylo možné vyhrát tričko,plakát nebo i mobilní telefon.Také tady byl kosmetický salon,kde se příchozí dámy mohly nechat zadarmo nalíčit ve stylu DM ala 80‘‘ léta.Pořadatel koncertu nenechal nic náhodě a pár dní před koncertem nechal rozšířit informace ohledně koncertu.Letáček obsahoval informace ohledně parkování,přístupu ke stadionu ,plánek s vyznačenými vstupy de jednotlivých sektorů i předběžný harmonogram koncertu.Tento koncert byl výjmečný i tím,že si kapela nepřivezla svou předkapelu,tak jako na všechny ostatní koncerty,ale nechaly zahrát 2 slovenské kapely.První Lavagance jsme si mohli pamatovat z minulého bratislavského koncertu a druhá byla Katarina Knechtová.Ta si získala publikum na svou stranu ještě před svým vystoupením,když řekla,že ví,že tam nikoho nezajíma a že přišla na koncert ze stejného důvodu jako všichni ostatní a ukázala namalované logo DM na svém předloktí.Největší překvapení Katčina vystoupení byla poslední písnička.Na podium přišel Michal Matějčík s harfou a společně zahráli My Joy.B-stranu ze singlu Walking in my shoes.Standartní dodatek ve smlouvách předkapel bývá,že nesmí hrát žádnou předělávku hlavní hvězdy koncertu.To,že tuto skladbu mohli zahrát,jistě svědčí o velmi dobrých vztazích managmentu skupiny se slovenským pořadatelem.Slovenské publikum,doplněné o početné skupinky českých fanoušků vytvořilo velmi příjemnou atmosféru po celou dobu koncertu.Koncert se od toho izraelského lišil jen Martinovou části složenou s pomalých písní a tak tomu bylo téměř na všech koncertech z letní evropské části.

Plusy : Překvapení v podobě Kataríny Knechtové a jejího podání My Joy,přátelská a vřelá atmosféra po celou dobu koncertu,lehce dostupné vstupenky i později než pouze 1. den předprodeje.Mínusy : snad jen malá informovanost sekurit’áků o organizaci koncertu.Kdo si předem nenastudoval informace o koncertu,na místě se téměř nic nedozvěděl.Verze Playlistu : Higher Love,When The Body Speak,Home

15.6.2013 Paříž

Koncert v Paříži se konal na obřím Stade de France.Společně s římem a Berlínem patřil tento koncert k největším koncertům The Delta Machine Tour.Přestože se jednalo o jeden z největších koncertů,nepovedlo se mě koupit vstupenku v běžném předprodeji.Na ebay se vstupenky do sektoru stání pod podium prodávaly za násobky původní hodnoty,což jsem nehodlal akceptovat.Přesto jsem ebay dál sledoval a jednoho dne jsem našel vstupenku na stání pod podiem za téměř původní cenu.I s poštovným vycházela cena na 105 € což,při započítání všech poplatků a poštovného bylo přibližně o 20 € víc,než kdybych kupoval vstupenku oficiálně.To byla rozumná přirážka za vyprodaný sektor a já jsem rád tuto sumu zaplatil.V celé Paříži jsem nezaznamenal jedinou zmíňku o koncertu a ani před stadionem nic nenasvědčovalo tomu,že se tam bude konat jeden z největších koncertů právě probíhajícího turné.Přímo na vstupence bylo napsáno u které brány mám čekat.nemusel jsem tedy nikde zjišt’ovat,kterým vstupem se dostanu pod podium.Paříž byla jedním ze 4 koncertů,kde v roli předskokana vystoupil speciální host Douglas McCarthy ze spřátelené skupiny Nitzer Ebb.Většinu návštěvníků v mém okolí jeho vystoupení nezaujalo a místo dění na podiu se věnovali svým chytrým telefonům.Minimálně na pravé straně podia jsem byl jediný,kdo jeho výkon ocenil.čím slabší přijetí měl Douglas,o to vřelejší přijetí se dočkali Depeche Mode.Celý koncert skoro všichni lidi zpívali,skákali,tleskali a vytvořili tak důstojnou kulisu koncertu.Většina lidí v publiku byli rodilí Francouzi,až na malou skupinu fanoušků z Belgie jsem pod podiem moc cizinců nezaznamenal.O změnu v playlistu se postaral opět Martin svou akustickou verzí Judas.Tuto skladbu na turné moc často nehráli,proto jsem měl radost,že jsem na ni měl v Paříži štěstí.Celý koncert byl perfektně zorganizovaný.Už zmíněné označení vstupů přímo na vstupence,dokonalou informovaností všech členů ochranky i celého organizačního týmu,tak perfektně zvládnutým občerstvením.Přestože na koncertu bylo několik desítek tisíc lidí,nikde se netvořily fronty,každý intuitivně poznal kam má jít a po koncertu byl celý stadion vyklizen snad za 20 minut.Perfektní organizace pokračovala i v metru,kde provoz řídili zaměstnanci dopravního podniku.Na peron pouštěli jen tolik lidí,aby se vešli do přijíždějícího vlaku a dokonce nechali otevřené turnikety,aby se netvořily zácpy.Jak jsem před koncertem v celé Paříži nezaznamenal ani jednu zmíňku o koncertu,tak stejné ticho panovalo i po koncertu.Na letišti jsem prolistoval snad všechny dostupné noviny a v žádných jsem nenašel ani jeden článek o koncertu.

Plusy : Dokonalá organizace,předkapela,Judas,publikumMínusy : snad jen světlo během velké části koncertu,ale to byla slabina většiny koncertů na letní části turné,ale v Paříží bylo světlo asi nejdýl.Verze Playlistu : Higher Love,Judas,Home

20.7.2013 Řím

Před koncertem v Praze jsem si ještě zaletěl do Říma.Koncert se konal na Stadio Olimpico s kapacitou asi 70 000.Vstupenka do Říma stála včetně všech poplatků 46 € a byla tak bezkonkurenčně nejlevnější,kterou jsem na TDMT koupil.Cestou na koncert jsem u Vatikánu potkal Angie z New Yorku,která trávila léto v Evropě a program si plánovala podle koncertů DM.Identifikovali jsme se podle triček a protože jsme šli oba na koncert sami,vydali jsme se stadion hledat společně.Od Vatikánu jela ke stadionu přímá linka,takže hledání nebylo tak složité.Angie už vstupenku měla,ale já jsem si ji musel vyzvednout v kanceláři společnosti Ticket One,která měla být poblíž stadionu.Angie jsem u stadionu nechal samotnou a vydal se pro vstupenku.Kancelář jsem celkem bez problému našel a předání vstupenky proběhlo také bez komplikací.Organizace před stadionem probíhala docela kuriozně.Dlouhý chodník vedoucí ke vchodu byl rozdělen zátarasy na několik sektorů a pořadatelé počet lidí v jednotlivých sektorech různě regulovali.Občas vstup do dalšího sektoru uzavřeli,pak zase otevřeli.Někoho pustili,někoho ne.Dodnes netuším,podle jakého klíče postupovali.Občas kolem prošla skupinka jiných pořadatelů a náhodně vybraným lidem procvakli na vstupenku hvězdičku a načetli čárkový kod ze vstupenky do čtečky.Netušil jsem co to znamená,ale říkal jsem si,že to nemůže být nic špatného,tak jsem chtěl vstupenku označit taky,což se mě na třetí pokus povedlo.Později Angie zjistila,že označené vstupenky platí na stání pod podium.Během odpoledne se nám povedlo protlačit až do předposledního sektoru,kde jsme zůstali až do otevření bran stadionu.I pouštění na stadion probíhalo zvláštně.Před zátarasem byl běžný dav,jak všude jinde.Vrchní pořadatel do megafonu rozdával pokyny a dokud´nebyly splněny,neotevřel vstup.Trval na tom,že na každé straně chodníku vznikne vznikne dvojstup a po otevření vstupu napochodujem jako vojáci k další zábraně.Připadal jsem si jak někde na školním výletě.Napochodovali jsme až k turniketům a tam už probíhalo vše standartně.Kontrola vstupenky,bezpečnostní prohlídka,letmá kontrola hvězdičky na vstupence a sprint pod podium.Cestou jsem ztratil Angie a tím se naše cesty rozdělili,od té doby jsem ji už nepotkal.Zaujal jsem místo ve druhé řadě na pravé straně podia.Celé odpoledne na plochu pálilo slunce,tak jsem uvítal potulné prodavače zmrzliny a vody,kteří se pohybovali volně po celé ploše stadionu.Celou dobu na ploše vládla přátelská atmosféra.Lidi se vzájemně pouštěli,větší pustil menšího před sebe,nikomu nevadilo,když přišel pod podium někdo nový,kdo tam původně nestál.Já jsem strategicky pustil před sebe 3 holky s výškou 150 cm,čímž jsem si zařídil perfektní výhled na podium a jistotu,že si před de mne nestoupne nikdo vyšší.V Římě hráli 2 předkapely a hned první si získala vřelé přijetí.Od prvních tónů byl celý stadion na nohou a nadšeně fandil.A toto nadšení trvalo bez přestání až do samotného koncertu.Itali se prostě přišli bavit a neřešili jestli hraje předkapela nebo hlavní hvězda.Na začátku Welcome to my world jsem myslel,že stadion nemůže vydržet v neporušeném stavu až do závěru koncertu a to se nadšení stále stupňovalo.Během celého koncertu se neustále tleskalo,skákalo,ječelo a v pauzách mezi písničkama celý dav prozpěvoval melodie z různých skladeb DM.Nejčastěji Just can’t get enough.Takovou atmosféru co vytvořilo italské publikum, jsem na žádném jiném koncertě ještě nezažil a byl to jednoznačně nejlepší koncert,který jsem kdy v rámci DM tour zažil.Bude-li nějaké příští turné,určitě se budu chtít do Říma vrátit.Tento večer jsem měl i štěstí na playlist.Martin se postaral o to,že jsem slyšel hned 3 písně,které jsem na aktuálním turné ještě neslyšel.Mimořádnou radost mne udělalo Somebody,které běžně nehrají a na celém turné zaznělo pouze 3x.Koncert začínal později než jinde,proto už od 4 písničky byla tma.Což bylo mnohem lepší,než třeba v Paříži,kde byl téměř celý koncert za světla a stmělo se až u přídavků.Koncert končil krátce před půl dvanáctou.Překvapilo mne,jaký byl na stadionu bordel.Doslova celá plocha byla pokryta souvislou vrstvou PET lahví,flašek od piva,kelímků a nejrůznějších obalů.Cestou k východu jsem se tímto bordelem doslova brodil.Nic není dokonalé.Před stadionem bylo velké množství stánků s nejrůznějšími tričky,šálamy a jinými předměty s motivy DM.Vše neoficiální,označené logem italského fanclubu.Naprosto katastrofálně byla řešena doprava zpět do centra.Na silnici vládla totální zácpa,kterou nikdo neřídil a na programu nebyla ani žádná posilová hromadná doprava.Skoro hodinu a půl trvalo,než se mě povedlo dostat do autobusu a na hotel jsem se dostal až ve 3 hodiny ráno.Ale žádný z těchto negativ nemohl přebít mé absolutní nadšení z právě skončeného koncertu.

Plusy : levná vstupenka,nejlepší fanoušci,které jsem kdy na koncertu zažil,vytvořili neuvěřitelnou atmosféru,Mínusy : prapodivná organizace,totální chaos po koncertu,neuvěřitelný bordel na stadionu po skončení koncertu.Verze Playlistu : The Child Inside,Shake The Disease,Somebody,

23.7.2013 Praha

Vstupenku na koncert jsem si kupoval pár minut po zahájení předprodeje u společnosti Ticketpro.Internetové stránky v bezchybně fungovaly,zvládali nápor fanoušků a já jsem tak mohl v klidu koupit vstupenky do sektoru pod podium.Dříve pro mě byl koncert v Praze výjmečný.Koncert na domácí půdě,kam jsem pokaždé těšil nejvíc.Čím víc jezdím na koncerty do zahraničí,tím víc je pro mě pražská zastávka pouze povinnou zastávkou.Koncert navíc,za málo peněz.Nejde ani tak o atmosféru na koncertu,která patří k těm lepším na turné ( i když určitě není nejlepší ),ale spíše o všechny věci kolem.Počínaje arogantníma bezmozkama u ochranky,nefunkčníma službama,ale také velmi špatnou atmosférou na ploše před koncertem a při čekání u turniketů.Lidi na ploše tvoří spřízněné hloučky a kdokoliv cizí je v bezprostředním okolí vnímán jako nepohodlný vetřelec.Každý si hlídá ten svůj čtvereček 30x30 cm jako své výsostné,dobyté území a běda každému,kdo se jen přiblíží.Druhý extrém tvoří ti,kteří přijdou na poslední chvílí a mermomocí se snaží protlačit co nejblíže k podiu,bez ohledu na všechny kolem.To jsou věci,se kterýma jsem se setkal snad jedině v Praze a obzvláště to vyniklo ve srovnání s koncertem v Římě,kde byl pravý opak toho co pokaždé zažívám v Praze.Chápu,když někdo od rána čeká před stadionem a podaří se mu dostat do první řady,že si ji hlídá.Ale když někdo stojí třeba ve 26. řadě a neúprosně trvá na tom svém místě,je zcela mimo mé chápání.Já sám jsem se chtěl jít jen pozdravit se svýma známýma,kteří stáli kousek pře de mnou,ale když jsem zaznamenal velmi nepřátelskou reakci okolí,zůstal jsem na svém místě a jen jsme na sebe ze 3 metrů chvíli pořvávali a pak jsem se věnoval jen mé společnosti.To jsou všechno všchno věci,které dokáží pokazit radost z jinak povedeného koncertu.Takže koncerty v Praze už opravdu jen z povinnosti.Překvapením pražského koncertu byla předkapela Chvrches.Docela příjemná hudba s křehce působící,sympatickou zpěvačkou.Přestože jejich vystoupení provázelo pár technických problémů,udělali na mne dobrý dojem.Koncert se takřka v ničem neodlišoval od všech předchozích.Stejný playlist,stejná nacvičená gesta.Největší zpestření koncertu bylo to,že M.L.G tento den slavil své narozeniny.K této příležitosti proběhla fanouškovská akce,kdy si každý mohl vytisknout letáček a zvednout ho nad hlavu při jedné z Martinovích písní.K akci se připojilo celkem hodně lidí a Martin vypadal,že ho to dojalo.A nakonec proběhla i pusa od pana Gahana.I když jsem koncertů DM projel v životě celkem hodně,nikdy jsem pořádně neviděl mávání při Never Let Me Down Again.Přece jen z pod podia není takový rozhled po stadionu jakoz tribuny.Proto jsme se dohodli,že se půjdeme na finále koncertu podívat na tribunu.Předposlední písnička bývá I Feel You,která mně živě v poslední době moc nebaví.Využil jsem ji tedy k přesunu.Zaujali jsme místo na tribuně,v rovině s podiem a měli jsem tak ničím nerušený pohled na celou plochu stadionu.Vidět všech 32 000 lidí jak společně mávají při jednom z největších hitů,byla pěkná tečka za mým posledním koncertem na letní části turné.

Plusy : domácí koncert,snadno dostupná vstupenka,Martinovi narozeniny,čeští fanoušciMínusy : čeští fanoušci,konec koncertu ve 22:00Verze Playlistu : Higher Love,Shake The Disease,Home

Autor:petak2