Před 5 lety poprvé v Edenu: Vesmírný Eden s hvězdami na pódiu

Když se někdo zeptá, proč je Depeche Mode kultovní, legendární?, může každý vymyslet desítky odpovědí.

Tu jedinou a správnou odpověď má každý fanoušek ve svém srdci, každý to pojímá po svém a každý to nějakým způsobem prožívá. Pak ale příjde něco, jako je koncert, živé vystoupení, nazvěme to jak chceme. Tisíce lidí se nemůže dočkat, až spatří své idoly, někteří po několikáté, někteří úplně poprvé, ale všichni to prožívají stejně.

Několik dní před tím nemůžou pořádně spát, sedí u internetu, hltají každou informaci, která se kde objeví, sdílejí svoje pocity na diskusních fórech. Když nastane den D, málokdo spí v noci klidně, nejradši by už byl na stadionu.

Někomu příjde úsměvné až dětinské, proč s tím tak fanoušci nadělají, proč to tak prožívají, ale věřte mi, že právě ti, co to nechápou a ani se nesnaží, jsou o něco ochuzeni. Takhle intenzivně něco prožívat a těšit se, je něco, co člověka nějakým způsobem obohacuje…Ale možná je to jen můj subjektivní názor…

Když jsme přijížděli krátce po 16.hodině před stadion, docela mě překvapilo, že u vstupů bylo tak málo lidí, říkala jsem si, kde jsou všichni, to už snad pouštěli? Vybavily se mi vzpomínky na 93 rok, kdy jsme byli před Letnou den před koncertem a bylo nás tam asi 50, skoro 40 hodin před začátkem. To ale rozhodně neubírá na síle fandovství, jen je prostě jiná doba. Starší rozumí a chápou, mladí možná pochopí časem. K organizaci na stadionu se asi moc vyjadřovat nebudu, přišlo mi docela „divný“ jakým způsobem se rozdávaly zelené pásky na stání pod podiem, hned v úvodu histerie jednoho z pořadatelů, že se má udělat 5 řad a čekat, až na vás dojde řada, aby vás označkovali, že můžete pod podium. Sorry, ale vyhrožovat fanouškům, že je všechny vyhodí, jestli si nestoupnou tak jak mají, to by zkusil asi jednou.

Nad Prahou stáli asi všichni svatí, neumím si to jinak vysvětlit, protože počasí vyšlo skvěle, někomu možná vadil ten mírný déšť, co přišel, ale od pondělní Bratislavy až do čtvrtka všude pršelo a ne málo. Předkapela Motor nezklamala, protože nikoho asi moc nenadchla, po 10-ti minutách nudila, hráli docela hezky, ale moc dlouho a nahlas. Ono dělat předskokana taky není žádný hurá, ale jim to očividně nevadilo. Po cca 30-ti minutách – hurááááá, dohráli, odešli.

….Pak to přišlo strašně rychle. Na kouli se rozsvítila červená písmena DM a kroužila pomalu dokola, každému se pomalu zatajoval dech a přitom srdeční tep dosahoval maxima. Teď teď teď ..to začne….první tóny In Chains, podium zatím prázdné, davy šílí, tleskají, vyvolávají Depeche Mode a vše graduje do nástupu Andyho, Martina, Dava, Petera a Christiana. Neuvěřitelná show začíná a každý si přeje, ať nikdy neskončí. A asi by nikdy neskončila, kdyby Depeche Mode zahráli všechno, co by si fanoušci přáli. Vybrat z tolika skladeb, hitů, 22 písniček, to asi určitě není lehký. I tentokrát vsadili na osvědčený „pecky“, upřímně, Enjoy The Silence, Personal Jesus…nikdy nechybí, ale dokážete si to bez nich představit? Osobně se těším vždycky na E.T.S už jenom kvůli tomu, s jakým kytarovým sólem přijde Mart. O Never let Me Down Again ani nemluvím, desetitisícový les mávajících rukou, bez přestávky. Taky už vás vždycky bolí ruce, ale jakmile začne znovu mávat Dave, aby lidi povzbudil, začnete znovu jako o život? Pár lidí psalo, že vypadali unaveně. Z místa pod pódiem byla vidět na Martinovi trochu únava, ale na pár okamžiků, procházka odpolední a posléze noční Prahou byla asi náročnější, Dave měl jednu chvíli taky ve tváři únavu, ale není se vůbec čemu divit, po tom, co v nedávné době prodělal, klobouk dolů před ním. Každopádně do toho dal všechno, je to profesionál, bavič a dokáže fanoušky takovým způsobem rozžhavit, že to prostě nemůže nikoho nechat v klidu.

Nevím, jak to vnímali lidi na tribunách, ale co mě osobně dostalo, bylo vyvolávání Andyho  Fletchera, z toho asi moc DM nechápali a muselo je to pobavit. Když lidi začali skandovat Martin Gore, Dave začal ukazovat pssst, že už chce Martin začít hrát, ale copak to jde rozdováděný dav uklidnit?

Nechci a nebudu tady srovnávat, jestli byl lepší ten nebo onen koncert, to nebo ono turné. Každý koncert a každé turné má co do sebe, každý má své specifikum. Je mi líto, jestli je někdo otrávený z nepříjemných fanoušků z jiné země, z organizace, počasí, zvuku, že byli na podiu unavený apod., každému by měl zůstat ve vzpomínánkách koncert samotný, vystoupení DM, skladby, světelná show a videoprojekce, nezapomenutelná atmosféra. Tohle všechno Depeche Mode při svém pražském vystoupení splnili a ještě navíc přidali. Ukázali nám všem, že to rozhodně nejsou dinousauři, jak je někdo jednou nazval, že dokáží udělat i po tolika letech supr muziku, umí dohnat lidi až k šílenství, že právem nosí statut legend a kultu. Jejich hudbu prostě člověk musí milovat a nebo nesnášet, buď vás vtáhne a nebo se k ní už nikdy nevrátíte. Osobně jsem hrdá na to, že poslouchám Depeche Mode, jsem hrdá na všechny fanoušky, kteří dokázali udělat neuvěřitelnou atmosféru a kotel, skandování a tleskání muselo být slyšet až do „vesmíru“, že jsme DM určitě nezklamali a budou na čtvrteční pražský koncert vzpomínat v dobrém a až příště budou, snad příště, rozhodovat, kam zavítají, bude Česká republika opět na seznamu.

Děkuju Dave, Martine a Andy, byli jste skvělí, famózní, udělali jste nám zase jednou radost tááááááááákhle velkou.

LITTLE SOUL

COME BACK

POLICY OF TRUTH

STRIPPED

Fotogalerie / Praha, Slavie 25.6.2009

PS: a že se fanoušci umí vážně bavit nejen na koncertu ukázali i na After Party v Lucerně, byli jste skvělí, až do 5-ti do rána.

After party, Lucerna Music Bar, 25.6.2009