Festival v Austinu: Depeche Mode vs. The Cure

Vždycky jsem měl raději DM, hudba The Cure mi dodnes nepříjde v ničem lepší a to, že se hrála na srazech, se mi moc nelíbilo, to raději U2…

Jinak v tom dotazníku jsou samozřejmě kraviny…
Depeche nejsou nějací fanoušci The Cure…vrchol kariéry Depeche Mode nebylo World Violation Tour. To bylo spíše nejhůře prokoučované. Krátké turné, které nevyužilo situace a nepředstavilo kapelu svobodnému bývalému východnímu bloku…jasně, lze se opájet, že na Giants bylo 2x 50 000 fans…jenže jen v mrňavém Československu by na ně tenkrát přišlo střízlivým! odhadem 200.000 ...WVT absolutně nevyužilo svůj potenciál…

Ano, škoda, že jsme nikdy neměli příležitost ‘‘proslavit’’ se největším koncertem, který by překonal i Passadenu 1988…:-)

Co to má jako být? Píseň kterou by neměli zahrát: Většinu z Delta Machine….WTF?

Jinak já mám The Cure hodně rád, skoro bych mohl říct, že po absolutní jedničce DM jsou pro mně dvojkou mezi kapelami co poslouchám. Jinak jak píše Jan Růžička, jejich písně nejsou v ničem lepší než je hudba DM, proto je mám teda na tom druhém místě. Prostě jsou to kytáry a ty hraje kde kdo:-) I když moc dobré kytary, z některých melodii a zvuku kytar od The Cure mně mrazí někdy podobně jako u hudby DM. Co bylo The cure na škodu bylo hlavně to, že strašne zpopovatěli albumem Wish a skoro každé jeich další album, Wish počínaje, má napodobeninu písně Picture of You. co se ale týče U2, tak ty ani náhodou, hudba U2 mi nepříjde v ničem lepší než je hudba DM,ale ani v ničem lepší než je hudba The cure. The cure jsou podle mně tou nej kytarovou kapelou, kterou si člověk může poslechnout. U2 je komerční brak (můj názor, snad jsem neurazil žádného posluchače U2:-)

The Cure měli dle mého vrchol v roce 1982 albem Pornography…od té doby nevydali album, které bych mohl poslouchat celé...ale Pornography je skvost…

to Ringo: každý má holt jiný vkus…já bych byl spokojený se setlistem jen z posledních třech alb…Enjoy bych klidně oželel…

Dangerous: Head on the Door bylo taky náhodou perfektní album, po Pornography druhé u mně nejoblíbenější od The Cure.

Co se týče setlistu DM, byl bych pro ještě více písní z Delty na tomto turné, nicméně staré songy bych já neoželel. Jedině že by DM udělali nějakou speciální turné typu “The Last Decade tour” nebo tak něco:-) to by byla jiná ale nové album musí obsahovat pro připomenutí i songy, na kterých starší DM fandové vyrostli, aby si i noví fandové uvědomili, že DM byli i kdysi No. 1 a kritika si to uvědomuje teprve až teď:-)

Já mám Roberta rád! Zrovna v pátek jsem čučel do noci na jejich vystoupení na festivalu Hurricane(2012).
Samozřejmě,žeč DM jsou pro mě No.1, o tom není pochyb,ale The Cure mám hodně rád.
A například jejich album Bloodflowers přímo zbožňuju(no nemůžeme se vždycky shodnout,předsedo).
je jasný,že jejich Enloy je Friday I´m in love - obzvláště na těch fesťákách je to hodně znát. No ale takovej Plainsong či Underneath the stars(Plainsong2 ) je mazec. Depka na druhou.
A Last day of summer je podle mě nejlepší kytarová skladba,co znám. On to Robert umí napsat, pěkně mu to sedí...
Sice jejich live vystoupení jsou nuda(jediný, co je zajímavý, je,když si mění kytary),ale každej není karobat jako Dave

A Ringo: není,náhodou, album Head on the door tím albem,která Smith skoro celé sám nahrál,protože zbytku kapely se nějak nechtělo???(snad jen bicí nehrál…).

d.stripped: ano, je to to album a když jsem četl od Smithse komentář, jak to album popsal, přesně vystihnul tu atmosféru, kterou z něj cítím a mám ji strašně rád. Řekl, že to složil jen na jednom synťáku a pojal to jako plážovou diskotéku (v tom dobrém slova smyslu). A vždycky když to album poslouchám, tak si představuji, že mám bambusovou chatrč s teraskou, na které se vyvaluji a sleduji vlny moře, jak narážejí do písečné pláže na dohled. Kolem chatřče palmový háj….no prostě mám na takové věci silnou představivost a pak se mi líbí něco hodně, zatímco jinému to příjde jako slabota:-)

Jinak suprové jsou B strany k Wish a Wild Mood Swings a taky k The Cure (2004). Jsou to takové typické songy, které mi příjdou jako pokračování toho, co dělal Smiths na Disintegration a Bloodflowers. Jinak popravdě někdy od r. 2008 jsem další počínání The Cure přestal sledovat a tenhle článek mi připomněl, že bych se po delší době měl zase mrknout, co se u The Cure za posledních 5 let odehrálo, asi po dlouh době navštívím Monghiho stránky thecure.sk:-)

to d.stripped: rozhodně nejsem anti The Cure Mám je rád, ale v mých uších nikdy nepřekonali tu mrazivost, naléhavost a dokonalost Pornography…na každém jiném jejich albu jsou skladby, které mi prostě nějak vadí, vedle těch, které se mi líbí...a ad Plainsong jejich první album, které jsem měl na kazetě nahrané bylo právě Disintagration…hrozně se mi tenkrát líbilo…
V roce 1992 vyšlo Wish, a pro mně bylo zklamáním…ale na MTV na počest jejich nového alba byl The Cure Weekend (to na Depeche Mode Weekend jsem si musel rok počkat, do vydání SOFAD , měl jsem jej celý nahraný na VHS a klipy, které jsem do té neznal mě nadchly…The Cure byli má druhá nejoblíbenější kapela, po hodně dlouhou dobu…

Ad Pornography…na tomhle naprosto komplexním albu je dost často opomíjena Cold. Myslím, že je vůbec nejlepší skladbou The Cure. Pokud je ale vytržená z kontextu alba, tak už to není ona….v tom je genialita toho alba.

The Cure Cold
http://www.youtube.com/watch?v=-GzAr70m5fk&list=PLD1A0E5DBEFE51813

Nebo Siamese Twins, to je dokonalost…
http://www.youtube.com/watch?v=GXpNenuQrcY

The Cure jsou prostě srdcovka se kterou to táhnu stejně jako s Depeche Mode - dvacet let. “Veselá trilogie” Seventeen Second, Faith a Pornography je dle slov mého kamaráda na skok z okna - čistá esence depky, “The Head On The Door” je vynikající párty deska s tím nejúžasnějším cajdákem “A Night Like This”, “Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me” jsem poslouchal, když jsem dostal první kopačky v životě a vcítil jsem se dokonale do tohoto dvojalba, jako by to Robert psal o mě, “Béčka z Wishe” by dodnes vydala na regulérní album, “Disintegration” mi přivezl kámoš na desce Londýna a já jsem se pak divil, že na cédéčku je nějak moc písniček, americkou kompilaci “Boys Don´t Cry” jsem dlouho považoval za debut (což takřka je) no a výběr “Standing on the Beach” jsem snad měsíc neustále otáčel ve walkmanu, páč to byla moje jediná originálka z Polska a já se nemohl nabažit skládacího barevného obalu a toho, že to nešumí...:-D

U2 mě chytli albem Achtung Baby (které jsem si půjčil v městské knihovně), Zooropou (moje první CD, které jsem navíc vyhrál v soutěži) a televizním přenosem ze Sydney, který komentoval v české televizi Jirka Černý, líbila se mi ta Bonova ironie, ten cirkus kolem a Edgeova kytara - jak říká opět můj kamarád “to je tak skvěle z ho…a upletený bič” až pak mi došlo, že naráží na Edgeovu kytarovou - delayovou techniku, jednoduchou a přitom funkční....Debut “Boy” jsem poslouchal coby vyplašený puberťák z malé vesnice cestou autobusem do prváku ve “velké městě” a dodnes mě ten přechod z písně “An Cat Dubh” do “Into the Heart” dostává a vždycky si na tu dobu vzpomenu ....Ježišmarjá, to jsem si dneska zavzpomínal a zakecal ...

Takže tak.

Dangerous: tak u Pornography bysme mohli jít píseň po písni a u každé bysme se zastavili nad tím, jaká je to pecka - One Hundered Years, píseň, kvůli které jsem The Cure vlastně začal poslouchat. Fantastická je Figurehead…prostě The Cure stihli udělat nej album o hodně let dříve, než se to povedlo DM. Ti si to terpve tehdy zkoušeli s A Broken Frame.

Pro mě je number one A Strange Day. Jak na Pornography, tak celkově. Ale Cold je hned na druhém místě.
Disintegration považuju za naprosto dokonalou desku stejně jako Violator. Škoda, že potom začli jít víc po povrchu.

Sice jejich live vystoupení jsou nuda

Moc se tam toho neděje, to je fakt Ale o to větší je prožitek z hudby. Z jejich prvního koncertu v ČR v roce 1990 jsem se vzpamatovávala několik dní

Mirek, Beladona: amen, nieje čo dodat! píšete mi z duše

btw: porovnavat shows cure a DM je fakt mimo…cure vás vtiahnu atmosferou, pri ktorej aj oni sami sa stanu len diváci. u DM to je hlavne o Daveovi a konečne na tomto turne i o Antonovi

Ringo, d.stripped: myslím, že to album, které Smith natočil skoro sám je The Top, což je celkem logické vezmeme-li v úvahu, že po Pornography a hlavně po turné, kapela vlastně neexistovala. O to zajímavější je pak sevřený a opět docela temný živák Concert the Cure live…
Jinak můj top song je A Forest a srovnávat live DM a The Cure je vážně pošetilost… A kdo zažil pražský koncert v únoru 2008, možná si už přál konec jako já. Protože já už vážně nemohl…

OUTSIDER: Head on the Door, Robert o albume: “Je tam veľa rôznych pesničiek, ale všetky majú čosi spoločné s platňami štýlu ‘plážová diskotéka’ ...všetky skladby som zložil s jedným syntezátorom a jednou starou gitarou, ktorú som niekde vyhrabal”

Skouknul jsem několik live nahrávek The Cure včetně Trilogy a ono je to skutečně o něčem jiném. DM jsou komplexnější v tom, že spojí fantastickou hudbu s vynikající projekcí a hlavně skvelou show Dava, který doslova hýbe celým publikem, neustále něco pokřikuje, pobízí lidi k akci a prostě v tom není sám.

The Cure bych přirovnal k orchestru, umím si představit, že celý koncert prosedím a plně vnímám jen hudbu, sleduji jednotlivé členy kapely, co zrovna kdo hraje. Přesně tak jsem se cítil u Trilogy. Fascinovalo mně, že rozlišuji každičký nástroj a přesně vím, kdo zrovna daný melodický part hraje. Vůbec to není o obdivu frontmana který předvádí na pódiu nemožné a strhává všechny k nějaké akci. Je to čistokrevná živá produkce hudby a zpěvu většinou v poklidných tempech. Prostě takový relax. Takže nejde v tomto směru hodnotit, co je lepší. Obojí je diametrálně odlišné a můžeme se bavit o tom, co komu více sedne, na co má zrovna náladu a pod. Já si rád užiji obojí s tím, že DM si tak nějak více užiji. The Cure jsou čistě poslechovka a najdou se i momenty, kdy se u jejich live vystoupení i kapánek nudím. Jsou však momenty, které mně fascinují.

Ringo: kniha The Cure - Obrazový dokument Dave Thompson a Jo-Ann Greene strana 69: “Mám tuhle desku raději, než album The Top. Pro mě je jednoduché si to představit, protože na LP The Top jsem nahrával všechny nástroje, kromě bubnů. Nedělalo mi to žádný problémy, byl jsem docela překvapen konečným zvukem. Při nahrávání LP The Head On The Door nás bylo ve studiu pět a měli jsme si k tomu co říci. Osm písní vzniklo na první pokus, což se nám naposledy podařilio při nahrávání alba 17 Seconds…. Všechny písně byly složeny na jednom syntezátoru a staré kytaře…” Robert Smith.
Je to docela detail, ale už při poslechu “stadionových pecek ” Push a Baby Scream jde cítit celou kapelu…

Pod C mám ještě Cranes a Cocteau Twins. Krásně melancholickej večer.

Ringo,chlape,má asi pravdu Já fakt nevím a hledat to nebudu - všechno vždy “sázím” z hlavy a ta už je trochu za zenitem
Jinak jsem koukal,že v pátek dávají na ČT Art Davea v Basileji Ovšem jejich popisek je trochu zavádějící ... “Nevěřící” neví, zdali je to DG solo či DM komplet.

Moje první cedlo od The Cure bylo Mixed up - koupil jsem si ho na vojně. Takže jsem poslouchal tohle a Violator dokupy Jojo, rok 1990 je fakt už hodně dávno ...

Jinak jsem koukal,že v pátek dávají na ČT Art Davea v Basileji   Ovšem jejich popisek je trochu zavádějící ... “Nevěřící” neví, zdali je to DG solo či DM komplet.

Oni jsou to na ČT trochu popletové. Když to vysílali poprvé, tak tam měli titulek: “Dave Gahan: Včera Depeche Mode, dnes rock jako býk.” Někdo je upozornil, že je stále i v DM…tak to upravovali a upravovali až do tohohle paskvilu. Ale je to jedno. Je skvělé, že tam toho Dejváka šoupnou

d.stripped/OUTSIDER: ale jo, já ty detaily z tvorby The Cure nemám tak prostudované, někde jsem si něco přečetl a nějak mi to utkvělo v paměti. Nahrál X Složil, v tom bude ta kolize.

Chlapi v poho. Občas mám takové diskuze rád a i když nejsem muzikant baví mě i nějaká ta technika. Třeba jako, je ve Stripped opravdu nasamplovaný Gahanovo auto a je ten klepavý zvuk opravdu zpomalený zvuk motorky?

A ještě k těm The Cure, v úterý hráli v Mexiku a během víc než tří hodinovém koncíku dali 43 songů, z toho 7 z The Top, 5 z The Head On The Door a 4 z Kiss Me, prý jako přípravu na pokračování Trilogických koncertů. A Robert docela tančil.

Kde ti muzikanti z The Cure berou tu energii na čtyřhodinové koncerty ? Uvažuji ale, jestli bych si přál, aby je v tom DM napodobili…

hmm, Roberta jsem už hodně dlouho neviděl na žádném videu, bude to několik letz a teď jak tak na něj koukám po dlouhé době, tak mně vyděsilo, jak je vypasený. Přibral teda festovně. Vypadá skoro jak stará bába:-) Jinak mi pohybově připomíná strašně Martina L. Gora. Oba podobné dřeva, kteří se musí hodně přemáhat, aby šli do pohybu a když do toho jdou, vypadá to srandovně, je vidět, že jim to není úplně přirozené:-)

Birdmad Girl…jó, tak tuhle píseň žeru.

U2 jsem hodně žral do roku 97, POP.em pro mě skončili, další halekačky jsem už nedával….
ale alba Unfor.Fire, Joshua a zejména Achtung, to jsou skvosty

The Cure jsou pro mě srdcovka, zejména alba z 80.let a zejména píseň One hundred years….ta je pro mě symbol 80.let

Cure a Roberta mám hodně rád,je to fantastická muzika,která má,na rozdíl od nynějších U2,které jsem měl taky moc rád,hlavu a patu a hlavně nápad…
A to One hudred years…. Když si vzpomenu,co s tím udělali na Pražském koncertě v roce tuším 96,nebo 97 ,tak mi ještě dneska běhá mráz po zádech
Jinak na tomhle koncertě se mi i povedlo si s Robertem podat ruku,když slezl pod podium