Analog Planet: Memento Mori dokazuje, že Depeche stále dokáží nabídnout zvukovou kvalitu na vinylu

Matt Colton si zaslouží pochvalu za příkladnou práci při vyhlazování křupavých/skřípavých hran vinylu Memento Mori

Opravdu vynikající.

Srovnaní s digitálem provedeme s Herrerem v úterý, v nejkrásnější poslechové místnosti v Praze, kam tímto všechno místní osazenstvo v budoucnu srdečně zveme.

Celý vinylový obal Memento Mori je obecně špičkový.

Ano opravdu nic ošizené, krásný potisk, kvalitní papír. Andy by měl radost.
Díky moc za článek

Hmm, tak 96/24 fakt není “digitálně znějící”. To, jak je dobře udělaný master - bez přepálených výšek či jiných chyb - to je to, na čem záleží.  S “digitálností” to nemá nic společného.

Což ovšem neznamená, že mě ten červený vinyl nezajímá.

96/24 zní výborně. Moc nerozumím tomu, proč to nedali do ofiko downloadu, klidně jako volitelnou příplatkovou verzi k tomu mp3 failu.
Ale kdo jsem já, abych radil renomovaným vydavatelům, co mají prodávat…

O jakém 96/24 mluvíte?

Já tedy obecně o vzorkovací frekvenci a (nevyužitelně přehnané) bitové hloubce. Nikoliv tedy o konkrétní nahrávce, ale o potenciálu takové nahrávky.

Já mám staženo konkrétně z uložto. Pořád to tam je.
(Depeche Mode - Memento Mori (2023) [24bit-96kHz].rar)
Předpokládám že je to to samé, co prodávají na HDtracks asi za 20 USD.

renegade     3   9. duben 2023 o 17:30
96/24 zní výborně. Moc nerozumím tomu, proč to nedali do ofiko downloadu, klidně jako volitelnou příplatkovou verzi k tomu mp3 failu.

K ofiko downloadu jsem napsal soukr Bratovi, uvidím zda mi zareaguje, ale to je tak trapné s tím mp3, aniž by to bylo uvedeno předem, že to snad ani nemá obdoby…

renegade: Jo tohle. To je ale podle mě kvalitně znějící vinyl rip. Ještě se snad nestalo, že by na CD byl jinej master než jakýkoliv oficiální digitální download, nehledě na Hz a bity. No nebudu to znovu kupovat, abych si to ověřil, ale byla by to fakt anomálie.

Herrer: koukal jsem na ten 24/96 z uložto a není to vinyl rip, protože frekvenční spektrum tomu neodpovídá - je to uříznuté, zatímco u vinyl ripu 24/192 ne… Navíc v tom 24/96 nejsou VŮBEC žádné artefakty jako praskání a šum, což je na vinyl ripu prakticky vždycky, veškerým snahám navzdory…

The Revelator: Tak ještě se v éteru objevovala nějaká “declipped” digitální verze. Prase aby se v tom vyznalo. Jak uříznutý? Já měřil dynamiku a DR9, což má i vinyl.

Až někdo koupíte z HD Tracks, dejte vědět.

Že by to někdo spáchal z masteru pro vinyl?

Herrer: teď nemyslím “uříznuté” ve smyslu komprese a nízké dynamiky, ale koukni se na spektrum frekvencí (já na to používám aplikaci Spek a ta 24/96 věc nemá spektrum typické pro vinyl rip). Začíná v tom být trochu chaos, ale podle mě jsou k dispozici zatím jen 2 vinyl ripy: ten celkem povedený 24/192 a pak ten low quality leak, co se objevil ještě před vydáním alba. Zbytek nevím co je, ale vinyl určitě ne…

The Relevator: Aha, zajímavý, vyzkouším. No je v tom každopádně pěknej bordel. Lidi co mají fyzický CD okamžitě hlásili, že raději poslouchají ten původní vinyl, kterej je sice takovej zahuhlanej, ale i tak posloužil velmi dobře, to zase ne, že ne.

No už aby mi to hrálo z Transrotoru, když už kvůli tomu budu muset brát přesčasy

Já si vnitřně a trošku zle přeju, aby ten ofiko HD Tracks nebyl dobrej, protože já kurva kvůli tomu kupoval vinyl! :-D

Btw, jestli si pamatuju, tak mi nejvíc chutnal ten 192/24, ale už se v tom taky ztrácím. Jedno mi znělo agresivně, jedno zahuhlaně a jedno tak nějak nejmíň blbě.

Herrer: Taky si nemyslím, že je to vinyl rip. Už kvůli tomu, co psal Revelator. Žádný šum nebo praskání. Je mi ve finále celkem jedno, co to je, ale poslouchá se to pěkně
Fyzické CD je proti tomu koncentrované zlo.

renegade: Možná je to ta declipped verze, velikostí to sedí. Ta je dělaná fanouškem ze zmršeniny s DR4. On to udělal u víc desek. Vůbec nevím jak, ale jeho minulé práce se mi moc nelíbily. Fakt budu rád, když zjistíme původ, bo jestli je na HDtracks shit, což si pořád trochu myslím, jiná možnost už nezbyde

Pokud je ale na HDtracks mix, kterej šel na vinyl, věřím, že se začíná blýskat na lepší časy a HD formáty by konečně mohly začít dávat smysl i u velkých labelů. Ale jak říkám, nevěřím tomu.

Btw, kdo může přehrávat nativní DSD, určitě zkuste. Nemyslím převod, ale nahrávky v tomhle formátu nahrané. Je to mňamka.

@Herrer: na HDtracks som pred par rokmi kupil Spirit. Este pred zakupenim som sa pytal podpory, ci ma nahravka Loudness War. Otazku som zdovodnil tym, ze audio-previews na ich stranke Loudness War nemaju. Uz ani neviem co mi odpoisali, ale nakoniec som nahravku kupil a zistil, ze Loudness War mala. Po reklamacii mi bez slova vratili peniaze.

Tak jsem ty FLACy z odkazu stáhnul (díky renegade) a opravdu to má úplně jinou dynamiku než CD. Sice nedosahuje takových výšin jako třeba Black Celebration, ale zlepšení poslechu je to výrazné. Ona to vážně dost možná bude verze určená pro výrobu vinylu. Přinejmenším to tak vypadá.

Po světě se toulá 2 GB vinyl rip a momentálně poslouchám tuto verzi MM ...

Gabriel: Mám stejnou zkušenost. Tedy jen bez toho dotazu. Dobře, že ses jich zeptal a dobře, že nereagovali, resp. reagovali aspoň vrácením peněz. Oni vědí moc dobře co a komu nabízí

Pavel: Ano, i pro moje uši je nejlepší.

Zatím všechny oficiální digitalni verze mají DR v rozsahu 2-5 (podle pisnicky).

Po světě koluje i digitální HD verze s DR10-12 (cca 1GB) ale to udělal nějaký Rus tak,  že prevzorkoval ten původní DR5 ... to nebrat.

Podrobnosti k tomu 2GB vinyl ripu:

Audio kodek : FLAC
Typ ripu : stopy
Formát záznamu : 24/192
Formát nahrávání : 24/192 192
Délka : 00:50:22

Přehrávací zařízení: SONY PS-X800 (lineární biotracer)
automatické nulování, počítačově řízený systém gramofonu
Cartridge: SHURE V15VxMR
Předzesilovač: Pro-Ject Phono Box RS
ADC: TASCAM DA-3000
Zpracování: ne

DR Peak RMS Duration Track
——————————————————————————-—————————————————-
DR8 -0,49 dB -11,38 dB 5 :17 ?-01 - My Cosmos Is Mine
DR10 0,00 dB -12,77 dB 3:25 ?-02 - Wagging Tongue
DR10 -0,56 dB -11,80 dB 3:59 ?-03 - Ghosts Again
DR10 -0,84 dB -3:1. 49 ?-04 - Don’t Say You Love Me
DR10 -0,59 dB -12,02 dB 3:57 ?-05 - Můj oblíbený cizinec
DR9 0,00 dB -11,55 dB 4:15 ?-06 - Soul With Me
DR9 -0,16 dB - 11,85 dB 4:17 ?- 07 - Caroline’s Monkey
DR9 -0,27 dB -12,73 dB 4:04 ?-08 - Než se utopíme
DR9 -0,98 dB -12,04 dB 4:24 ?-09 - Lidé jsou dobří
DR10 -0,11 dB -13,26 dB 4:19?-10 - Always You
DR9 -1,08 dB -12,47 dB 4:04?-11 - Never Let Me Go
DR10 0,00 dB -12,38 dB 4:34?-12 - Mluv se mnou
————————————————————————————————————————

Počet skladeb: 12
Oficiální hodnota DR: DR9

Vzorkovací rychlost: 192 000 Hz
Kanály: 2
bity na vzorek: 24 Bitová
rychlost: 5809 kbps

Já si vystačím s tím 24/192 vinyl ripem (minimálně do doby, než se objeví ještě kvalitnější), zbytek zatím ignoruju…

Jj, ten rip je dobrej i přesto, že ten hardware nic moc. Kurva, já se těším, až zítra zapojíme miláška. Jako vydržet celej den s Federmanem je výzva…

Zítřejší konfrontace obou High - End světů par exellence mě lehce znervozňuje. Ty neživý nuly s jedničkama hrály minule u Herrera sakra dobře.

Že by vinylový plast jevil známky života? Stejně je to absurdní, když se dneska pro získání slušné dynamiky musí natahovat nahrávka z media s nízkým odstupem signál-šum, nevyhnutelným zkreslením a praskáním, když by ve skutečnosti nebyl žádný problém vytvořit luxusní zvuk čistě digitálně. Ale to už se asi probíralo x-krát. Jen si říkám, jestli honění se za co možná největším DR není trochu samoúčelné. Samozřejmě by nahrávka neměla unavovat. Ale problematika dynamiky se mi jeví natolik komplikovaná, že nějaký softwarově naměřený DR je asi jen omezeně relevantním údajem. Zvlášť pokud by se na různé druhy hudby používalo stále stejně široké vzorkovací okno. Samozřejmě, když je velká část signálu zbrickwallovaná, je to průšvih.
Nicméně už jsem kompletně off topic.

Lukáš Kuča: Máš v mnohém pravdu, je to smutná realita. Digitální formát má potenciál jako hrom, ale przněn prostě je. Tenhle souboj “ideologií” se nedá vyhrát, dokud nebude zájem z obou stran a já mám pocit, že si labely budou vinyly dál hýčkat jako to jediné premium. Navzdory limitům formátu. Je to technicky krok zpět, ale z obchodního hlediska pochopitelný a vlastně i docela logický. Všichni tušíme, co by se dělo, kdyby digitál nabízel stejnou kvalitu. Radost by měli všichni, krom těch, kteří si za práci chtějí nechat zaplatit.

Ohledně DR. Není to žádná složitá disciplína, ani velká věda. Ano, vyšší dynamika neznamená dobrou nahrávku a samozřejmě už vůbec ne dobrou hudbu. Nízká dynamika ale spolehlivě zabije jak nahrávku, tak hudbu. U některé to bolí víc (živé nástroje), u některé méně, ale samoúčelné? Proč? Když budeš milovník ovoce a budeš mít před sebou jahodu ze zahrádky, nebo tu chemicky ošetřenou, jakou si dáš radši? Každej zákazník, kterej má úctu sám k sobě, chce to lepší. A to prostě není zadarmo. Že se i s tím horším dá v pohodě žít a může to při nekonečných proměnných v našich sestavách přinášet i tak hromadu radosti, na skutečnosti nic nemění.

Nejvíc se těším, až porovnáme špičkovou nahrávku vinylu, se špičkovou nahrávkou digitálu. To bude souboj! Patricia Barber - Cafe Blue…

Btw, tohle je hodně tvrdě zaplacený “praskání”

https://www.gramodesky.cz/album/patricia-barber-cafe-blue-1994-4644?release=73525&gclid=CjwKCAjw586hBhBrEiwAQYEnHT9R18B0-IowUSEvPYmPmMiCbdoeFG2CcLKcJBW2gfJrszgbYu2mGhoCEiMQAvD_BwE

Tak jsem ty FLACy z odkazu stáhnul (díky renegade) a opravdu to má úplně jinou dynamiku než CD. Sice nedosahuje takových výšin jako třeba Black Celebration, ale zlepšení poslechu je to výrazné. Ona to vážně dost možná bude verze určená pro výrobu vinylu. Přinejmenším to tak vypadá.

Je to s velkou pravděpodobností ta declipped verze od Rusáka. Rozhodně to není mix pro vinyl. Pokud to teda na uložto neuploadoval sám Matt

Ano, je smutné, že většinou je to tak, že k tomu nejkvalitnějšímu existujícímu záznamu se nedostane z obchodních důvodů de facto nikdo …
Zpochybňovat metody měření dynamického rozsahu bych si nedovolil, spíše bych za diskutabilní považoval jeho praktickou relevanci. Samozřejmě, v extrémech je to malér, pokud dojde i na ořezávání hlasitých pasáží, tak už vůbec není o čem mluvit. Do určité míry je dnes ‘chemicky ošetřená’ vpodstatě každá nahrávka. Osobně mi příliš nevadí, ba naopak, když se cíleně egalizuje vokální stopa a ty instrumentální se ponechají bez větších zásahů.

Jo, jaký má původ ta nahrávka z ulozto, to se vážně vystopovat nedá. Každopádně je zvuk v této podobě přijatelnější a přehlednější než na CD.

Ach jo, zase oříznutej příspěvek, hrozně mi to blbne.
Do příspěvku 31 jsem psal, že jak přístup - komprese je pokrok, tak i přístup - ideál je mít všechno s rozsahem 20 mi přijde jako extrém.  Jasně, že v poslechovém souboji Black celebration vs. Delta machine je vítěz předem jasný i bez ohledu na hodnocení skladatelské a aranžérské invence. Ale třeba nahrávka Yazoo - Reconnected je na loudnesswar stránkách v oranžových číslech, a přesto se mi jeví jako skvělá, neunavující, přehledná.

Že by vinylový plast jevil známky života?/quote

Jako máš vlastni zkušenosti s poslechem vinylu? Jaký jaký máš analogový řetězec? Nerýpu, jen se slušně ptám.

Kolikrát snese to kolo vyseknuté z podlahového materiálu rýpání diamantem v drážce než je to poznat a musí se koupit nové kolo? Taky neprudím a opravdu mě to zajímá  ...

Lukáš Kuča: Však oranžový čísla nejsou nic až tak strašného. Je to pořád nějak kontrolovaný a zaplať pánbůh za to. Ony i desky v červených číslech můžou bejt v pohodě a můžou bavit, aniž by měl člověk pocit, že je tam něco špatně, kromě toho, že je to nahlas. Roky jsem Ultra poslouchal bez problémů na CD. Blbý je, když dojde na srovnání téhož v nečervených číslech. Nejde ani tak o nepřehlednost, ta je spíš o mixu a žánru, ale víc o to, že ta hudba pak dostane úplně jinou emoci, spousta věcí, přechodů do sebe najednou zapadne a výrazně to změní celou atmosféru. To už pro mě zásadní je.

Databáze Loudness War je imho užitečný technický vodítko pro případný výběr, jak získat nejlepší možný zvuk, nic hodnotícího přehlednost.

Popravdě extrémní dynamický rozsah taky může být i na kvalitní sestavě únavný, pokud nemá adekvátní wattáž, aby ukontrolovala zvuk i v “koncertních” hlasitostech. Ostatně znám to z domova. Mám zvukově výbornej zesik, ale není to žádný velký silák a když si například pustím Patricii Barber - Too Rich for My Blood, tak ta začíná potichu a v průběhu přijde dost šílenej vokální randál a musím ztlumovat, protože pocitově cítím, že zesik jde do limitace. Rozuměj, on samozřejmě může hrát ještě mnohem hlasitěji, ale už ztrácí kontrolu. Musí se to slyšet. Měl jsem tu půjčenou svalnatou, ale jednu z nejnižších verzí ASR Emitteru, což je mimochodem překrásnej kousek a dělo se zhruba tohle - zvuk nic moc, tvrdej, nelíbilo se mi to. Jenže jsem zesiloval a zesiloval a zvuk se neměnil, přišlo mi to jenom zábavný. Až přiběhla žena a s vytřeštěnýma očima říkala, že jsem se snad zbláznil. A to je zvyklá na leccos Holt ta autorita a klid tam byly doslova neuvěřitelný, fakt mi nepřišlo, že by to byl nějakej extrémní randál. Přesto jsem ho nevzal, protože zvuk pořád horší, než moje italská hračička. Mít tohle a k tomu nějakou vyšší verzi, musí to bejt návykový.

Prostě není vůbec sranda, najít vhodný synergie komponentů a ještě to praktikovat do domácnosti, kde bývá většinou pro poslech kompromisní prostředí. Chce to zkušenosti, trpělivost i kliku při výběru. A nebo opravdu hodně peněz. Zatím jsem měl akorát kliku a trpělivost

Sorry za plachtu

Bizon čili zubr je taxon tradičně klasifikovaný jako rod podčeledi tuři ... To abychom nebyli úplně mimo téma…

Pavle nevim jak Tě urazit, ale bohužel máš s tou specifikací materiálu pravdu… Takže můj vlastní komentář to je č....k byl doplněn úsměvem, nikoliv výsměchem!

Zkusím na to co nejlépe odpovědět bez toho abych urazil Vás ani nás.

Pěkně Pavel! To byl šrapnel, Hlaváčku :-D

Budu si ty neměnný jedničky a nuly i nadále hýčkat

Podlahový materiál bude za odměnu. Ono taky to sraní s tím. Rukavičky, kartáčky. Kdybyste viděli ten bizár, co přivezl Federman. Nějaká chlupatá rukavice prej na otírání prachu nebo co. Nedivil bych se kdyby při její výrobě zemřelo hned několik morčátek…

A těch peněz…. Nezapomeň!

Technický dotaz… Mám šicí stroj a obsahuje jehlu a je poháněn… nejspíš křečkem…. a vydává zvuky a taky jsem vlastníkem New Life (Remixes)... dá se to propojit? Surrealisticky proč ne, ale prakticky? Nechci poškodit vinyl Díky za odpověď

Ultra: Kde je vůle, tam je cesta.

renegade: vůle, to je nějaký analogový syntetizátor? E-mu, vůl-e? raději býk-e… výsledek bude plodnější

Ultramaraton: našel jsem video o přehrávání vinylu bez gramofonu a něco mi říká, že by to mohlo být přesně pro tebe https://www.youtube.com/watch?v=FGnKO5cmpFQ&ab_channel=MilanFügner
(samozřejmě to doma nezkoušej, pokud je ti život tvého vinylu milý)

The Relevator: dva poznatky + otázka, spíše filozofického rázu:
Verzatilka se dá použít i jinak než flustačka po spolužácích, další technická dovednost osvojena
Po tomhle by bylo stařičké New Life Remixes předěláno na New Life (Death-re-works)
Otázka: Když by Ultramaraton přehrála pod Ultrapaprskem Ultra od Ultraphonu to by bylo Ultra⁴ ?

Pokud si člověk začne klást podobné otázky, navíc rétorikou dolních deseti tisíc, má dveře k těm horním desetitisícům navždy zavřené. Není to totiž svět v němž panují pravidla pragmatiky či racionality. Neřeší tudíž druhořadé aspekty, jakým je opotřebování vinylového výlisku a banality jím podobné. Erudovaně odpovědět by na tuto otázku dokázal patrně nejlépe google a nebo právě digitalisté sami. Ti se totiž většinou sami přesvědčují jak dokonalé, respektive pragmatické jejich médium je. Opovržlivě argumentují svými malými čísly jím vlastní i když sami ani vinyl nevlastní. To je jim také zpravidla vlastní i když o tom nevlastním vlastně nic neví, ale vlastně neustále to vlastní vychvalují.

Vraťme se ale zpět pragmatice. Tentokrát ale k té naší, která má na své standartě heslo Přirozenost vítězí. Dozajista za cenu pro pragmatiky z druhého břehu nepochopitelnou, ale bohužel slyšitelnou. Rozebrat každou skladbu na atomy ticha a neticha je naprosto obdivuhodné a na první dobrou vaším skutečným esem. I v jiných ohledech má digitál lepší karty v rukách. Jedna mu ale chybí. Trumfové eso, karta nejvyšší. Tu má v rukou vinyl a o ní nám také v celé hře jde. 

To červené eso je hmatatelnější, fyzicky uchopitelné i přesto, že jde pouze o vjem. Jen je k němu nutné přistupovat s pokorou jako i já přistupuji s pokorou k digitálu. Pokud budu chtít hudbu jen poslouchat volím digitál. Pokud zatoužím ji i vnímat, vytáhu z rukávu červené eso.

Takže jak vidíš Pavle,  horňákem nemůžeš být vždy a všude.

Ad Herrer: Jo, u té nahrávky Yazoo sice zjevně vytáhli tišší pasáže dopředu, ale k divokému ořezu nedošlo, tak to, dá se říci, dostatečně volně ‘dýchá’.
V případě Ultra nějak nemám potřebu hledat jiný signálový zdroj. (I když teď budu nalomenej.) U PTA kupodivu taky ne, i když, pravda, CD vrstva při poslechu celkem utahá. SACD vrstva zní zřetelně civilněji, už proto, že zmizí celkem tvrdá limitace, o níž jsem si myslel, že je součástí tvůrčího záměru. Ale tam prostě není. Ovšem u Delty jsem už začal remcat, protože ten rádobyhutný zvuk v podání CD je spíš prostě nudně bezbarvý. Umím si živě představit, že z ‘podlahovky’ to hraje lépe. Ovšem řekl bych, že tam bylo spácháno více přestupků než jen necitlivá komprese. U Spiritu to není tak strašný, ale ani dobrý. Je pravda, že pokud jsem si do jedné složky - třeba The Cure - dával původní záznamy z 80. a 90. let a pak jsem tam vložil něco z těžce bricknutýho remasteru, tak kromě toho, že jsem musel upravit hlasitost k ostatním skladbám, což není až tak jednoduché, jak to zní, ale i poté ta skladba působí, jako když tam nepatří, při stejné hlasitosti je nějak ‘vyšisovaná’, omlouvám se, nevím jak to exaktně nazvat.

Ad Federman: To je v dobrý, vždyť já si do termínu ‘neživý jedničky a nuly’ taky rýpnul. U mě se o analogovém řetězci vůbec nedá hovořit, jediným analogovým komponentem jsou reprobedny. Po letech stagnace a lpění na ‘starém dobrém známém’ se zbavuju analogu na všech frontách, definitivně seznávajíc, že dnes už kromě rituálu a pocitologie nenabízí vůbec žádnou přidanou hodnotu, a to nejen v audiu. Samozřejmě do toho gramo taky zapojím, už kvůli zajímavým starým titulům co mám a taky kvůli praktikám vydavatelství. Sice se z toho stane napřed PCM 96/24, potom DSD a až poté mechanické vlnění, ale budiž. Ovšem nehodlám do toho nasypat statisíce, i tak to bude neefektivní investice. Z logiky věci bude superkvalitní přenoska znít citelně lépe než střední třída (zatím jsem s ní bohužel neměl tu čest), o vlivu samotného gramofonu bych velmi silně pochyboval, po splnění jistých nároků na rovnoměrnost rotace, adekvátní přítlak a nepřítomnost vibrací to bude spíš rejdiště psychoakustických přízraků, naopak dobrý předzesilovač bych považoval za zásadní. (M.j., doufám, že v puristických kruzích se nepouští gramofon ve stejné místnosti, kde hrají bedny, divil bych se, pokud by neměl významné mikrofonní vlastnosti, bez ohledu na to jestli je talíř alespoň trochu střízlivý, nebo váží jak pytel cementu.) Ono to s tou analogovostí nebude tak žhavé, když se dnes všechny vinyly dělají z digitálního masteru. A troufal bych si predikovat, že pokud by se specifickým zkreslením a praskáním obohacený zvuk konkrétní gramo sestavy nahrál přes špičkový převodník i do neprávem vysmívaného PCM 44,1/16, tak nikdo ve slepém testu nepozná, co vlastně hraje. Spojitost je iluzí makrosvěta. A když zhasnu a pustím hifistické DSD vydání oblíbeného titulu, tak bych to klidně postavil proti gramofonu s automatickou korekcí na odchylky magnetického pole Saturnu, v ceně průměrného činžáku. A doprovodné praskání tomu vážně ani trochu nechybí.

Lukáš Kuča: Popsal jsi to výborně, vnímám to dost podobně. Ještě přidám jeden poznatek k tomu staromilství. Dost lidí říká, že jim původní vydání hudby z doby předválečné (70s - 80s) zní navzdory výborné dynamice trochu tence. A vlastně mají pravdu. A zase jsme u toho, že je ta problematika složitější. Když si člověk pustí třeba skoro vždy výborně nahraný neremasterovaný Dire Straits na menších bednách, láká ho to ekvalizovat, protože ty hloubky prostě pocitově chybí. Jo, na plnorozsahových bednách s pořádným basákem, nebo na regálovkách doplněných kvalitním subwooferem tu potřebu nemá, protože tam si vše pěkně sedne. Jenže zase, kolik lidí má taková monstra doma a kolik lidí pak bude řešit, proč mu při stejném nastavení Delt, basama opadá omítka… V tomhle směru ty remastery dávají smysl, můžou být šťavnatější. Ty citlivě udělaný určitě jo. Jenže praxe je v drtivý většině bohužel jiná. Já si skoro říkám, že každá hovadina musí mít vrchol a pak někomu konečně dojde, že to hovadina opravdu byla. A když se lidi začínají konečně ozývat, je dobrý znamení, který dřív nebo později dorazí i k uším povolaných. Digitální verze MM je vrcholem, dál snad už jít ani nejde. Moje optimistický já chce věřit, že se to začne vracet k rozumu.

Lukáš Kuča: Nooo, opět super napsáno, tleskám. Ty dva světy jsou zkrátka hrozně odlišný. Já jsem hrdej digitalista, kterej kdyby vydavatelství využívala plně potenciál digitálu, nebo ho alespoň úmyslně nedegradovala, což by mi vlastně bohatě stačilo, o cestě kolotočů bych ani neuvažoval. Musím třeba trochu pyšně, ale pravdivě prohlásit, že po dlouhé cestě jsem se dostal do fáze, kdy mi digitál zní tak, že se u toho nikdy nekroutím, což není vůbec málo. Pryč jsou dny, kdy mi to jeden den znělo fantasticky a druhý den jsem při stejném nastavení všeho, kromě vlastní hlavy nechápal, proč je to tak špatně. V momentě, kdy se tohohle pocitu člověk zbaví, ta cesta klidně může s uspokojením skončit. Jasně, vždycky to může být ještě lepší, ale i malé krůčky stojí od určité hranice hodně peněz, navíc s velkým rizikem, že si něco mezi sebou nesedne a celá touha po zlepšení, může znamenat akorát začátek nového hledání, co je špatně. A to může bejt sakra otravný a hlavně sakra drahý.

Naše včerejší seance s Fedem ukázala, žes opravdu v mnoha věcech trefil hřebíček na hlavičku. Sestava se špičkovým gramcem, vynikající přenoskou, ale jen integrovaným phono předzesilovačem v mém milovaném Italovi, prostě neodvedla takovou parádu, jakou jsem čekal. Můj zesik, který se v digitální cestě stará jen o zesílení a dělá to velmi obstojně a důstojně, byl tady jasně nejslabším článkem řetězce. Přesto ten náznak jakési nenucenosti vinylu byl pro mě nakonec velmi zajímavý a vůbec se nedivím těm, kteří si na ošetřené sestavě z toho libují víc, než u sebevíc naleštěného a křišťálově čistého digitálu. Když bych to měl nějak esotericky shrnout, poslech vinylu, mi připomíná poslech hudby, zatímco poslech digitálu, je jako poslech reprodukované hudby. Ta technická dokonalost, může znít vlastně dost nabubřele. Ta záplava detailů, kterou na tebe digitál hrne, může znít nepřirozeně. Jenže takhle je to s celým tím bláznivým a zároveň nádherným koníčkem. Nedávno jsem četl fajn článek o hyperrealitě hifi a fakt jsem se musel smát, jaký blbci umíme být. Člověk řeší předozadní podání prostoru, řeší každou nuanci zvuku, ale už neřeší, že klaviatura piana opravdu nemá pět metrů, jak to v super high end sestavě zní. Zpěvák nemá obří hlavu, která se zjeví mezi bednama, že pomalu cítíte ten camfrlík k krku, když chcete vyvolat dávivý reflex. Neřeší že to strašně výrazné vrznutí strunky neslyší ani sám muzikant, co ho má na svědomí Přesto je to všechno strašně hezký.

Já u špičkové digi sestavy miluju to ticho mezi tóny, tu čistotu. Prostě jo a jinej asi nebudu. Miluju ty kontury, kdy je zpěvák prokreslen a třeba i dramaticky zvýrazněn. Je to možná trošku pouťový, ale pouť je přeci zábava a to by hudba měla bejt. Zároveň mám ale respekt k celému tomu kouzlu vinylu i s tou esoterikou okolo. Vždyť rozbalovat novou desku, je prostě zážitek.

No a k tomu si ještě můžeme přičíst další kategorii a to jsou lampy. Tady se na věrnost nehraje už vůbec, přesto umí znít neuvěřitelně návykově a zkreslí zvuk tak, že z hudby vznikne omalovánka tak nádherná, že prostě člověk, kterej není vyloženě technofil s hlavou plnou předsudků, si to prostě užít musí.

Každopádně díky za tuhle diskusi, je to hodně zábavný. Pokud to někomu něco dá a třeba i otevře nové obzory, bude to super. Pokud to někomu vadí, ať prostě roluje

Federman: když myslíš ale někteří pokladadatelé těchto otázek… no nic… jde se oživit křeček Třeba přijde na perpetum mobile kvalitního zvuku svou cestou pokus omyl….:-? jinak technicky jsem ráda prolomila sedm pečetí v písničkách. No ke jich zatím šest tu sedmnou hledám ale vím o ni

Ono to s tou analogovostí nebude tak žhavé, když se dnes všechny vinyly dělají z digitálního masteru.

Ne

když myslíš  ale někteří pokladadatelé těchto otázek

To vůbec nebylo na Tebe, já chtěl jen urazit Lukáše Kuču. Ten není ale tak vztahovačnej jako někdo.

Ani jsem to tak nebrala Jenže každý máme svůj způsob a každý má svůj způsob, sám zjistí, že to nefunguje a zkusí nakonec něco jiného. Urážek netřeba, hele, chceš dopadnout jak Ultra před nedávnem a to bylo hodně iracionální
Třeba Lukáš přijde na něco převratného svou cestou

Jo, dobrý poznámky. S těmi nahrávkami z osmdesátek to tak fakt je, jenže tehdy trend společnosti směřoval ke stále lepším hifi sestavám a přenosné audio bylo z principu tehdy spíše naprostým výsměchem kvalitní reprodukci. V momentě příchodu mp3 jakoby se něco zlomilo a audiofil se postupně stával čím dál tím ignorovanějším druhem. Důsledky jsou takové jaké jsou.
Ten předpoklad přítomnosti typického zkreslení vinylových placek taktéž beru jako nejpravděpodobnější zdůvodnění jakési příjemnosti gramofonového zvuku. U elektronek to tak je defacto s jistotou - tam jsem se ale setkal i s tím, že to někomu po delším poslechu vadilo - tedy to, že všechny nahrávky znějí se stále stejnou ‘příchutí’. Určitě ale pro nárazový poslech to může být lákavé. Takto prezentované bych to bral. Ovšem nikoliv jako tvrzení, že vinyl + elektronky je to hifi nejhifnější. M.j., pokud jde v těchto případech o distorzi bez přidané informace, tak by z toho mělo být možné vytvořit matematický model a na jeho základě identické módy digitálního zesilovače (omlouvám se všem analogofilům, kteří u té představy zvrací nebo omdleli). Možná cesta k tomu, jak mít zároveň digitálním čistotu a nenucený uhlazený projev. Ovšem bez rituálu.

Moje technická zlatíčka, rozumím tomu jako… mno. Jen bych od Vás technologů něco potřebovala. Pokud máte jakékoliv grafy a snímky obrazovek se zvukem… byla jsem na syntetizatorové stránce a něco me napadlo, tak pokud mohu prosit. Nejlépe Depeche. Pokud bude čas, mám toho rozděláno více, nespěchám, díky

OK, zní lépe - jen zanedbatelná menšina LP se vyrábí z analogového masteru?

Lukáš Kuča: Nikde jsem přeci nepsal a Federman taky ne, že elektronky plus vinyl jsou nejvíc hifi. Díky zkreslení je to vlastně dost málo high fidelity řešení. Hlavně teda ty elektronky.

Digitální zesilovače mají výhodu v tom, že mají obří sílu doslova za pakatel. To je super. Některé kousky postavené například na modulech Purifi Eigentakt jsou vyloženě skvělé a asi je to budoucnost. Nicméně pořád bude dost lidí, kterým bude chutnat víc pořádně rozpálené “áčko” třeba od Accuphase a není se čemu divit. Těch proměnných je tam zkrátka moc a říct, že tohle nebo tohle je nejlepší, je prostě kravina. Mě třeba fascinuje systém, který nabízí ASR Emitter a upřímně ho Fedovi závidím, byť ještě nemá zcela hotovo a bude se muset hodně otáčet, aby někdy měl. Mít ale už tak špičkovou sestavu napájenou komplet z baterie, je prostě top idea. Vím, co dokáže se zvukem udělat blbá filtrace za 30K, což je vlastně začátek v tomhle segmentu. Vše si najednou jakoby sedne, zmizí zrno, muzika se usadí vzadu a nekřičí ti do ksichtu. To je prostě pecka.

S lampami, jak je popisuješ, úplně nesouhlasím. Jako chápu, že se někomu zvuk lamp jednoduše nelíbí, ale že by tam byla stále stejná příchuť? Kdepak, zaprvé můžeš měnit elektronky dle libosti a zadruhé lampy nedělají rock míň rockový nebo vážnou hudbu míň vážnou. Muzika si cestu vždycky najde a lampy ty emoce z ní, dokážou krásně podpořit. Ne náhodou se o lampařích říká, že jsou nejspokojenější sorta mezi audiofily a taky u lamp hodně zkušených hifistů nakonec skončí s tím, že teď už neřeší nic, než hudbu. Takoví hippies hifi světa

Ještě k tomu vinylu. Kdysi jsem někde četl, že zvuk na vinylu obsahuje nějakou harmonickou, kterou prý digitální formát jednoduše neumí. Absolutně si nedělám iluze o tom, že chápu, co tím mysleli, ale třeba i tam je skryté kouzlo vinylu. Na myšlenku, že je ukryto pouze v milosrdném hávu mechanického zkreslení, který přes nahrávku hodí, vůbec nevěřím. To bysme si to až příliš zjednodušili. Ať každý poslouchá, co sedí jeho uším, protože žádná univerzální pravda zkrátka neexistuje.

Tak jasně, že jsem nikde ve tvých komentářích nenašel tvrzení, že vinyl + elektronky jsou úplně nejvíc high fidelity. Ale fóra o audio jsou podobnými výlevy zaplevelená až běda. Jo, je pravda, že člověk si asi elektronkový zesilovač může dost upravit dle vlastní chuti, nemusí se držet továrního osazení. O tom si majitel tranzistoráku nebo digitálu může nechat akorát zdát. Nakolik to je přínosné, to si nedovolím ani odhadnout. Ale pokud to někoho vede ke spokojenosti, proč ne. Není nad vysmátého posluchače. Vlastně to bývá i vizuálně hezké
Ohledně vinylu - ta tam jsem zase já pro změnu přesvědčen, že to nic jiného než líbivé zkreslení není. Pokud by tomu tak nebylo, šlo by to zobrazit, změřit a v nativním Hi-Res by to bylo také. Navíc nevím o takovém slepém testu, který by perceptibilitu superponovaných ultravysokých frekvencí potvrdil. Tudíž očekávám, že je to imitovatelné.

No ty jo, to jsem zas zplodil slovní obrat

High Fidelity je boží film

Ad Ultramaraton: Teda, ty tvoje asociace jsou boží, i když teda vážně často ničemu řečenému nerozumím.

Ještě k tomu vinylu. Kdysi jsem někde četl, že zvuk na vinylu obsahuje nějakou harmonickou, kterou prý digitální formát jednoduše neumí. Absolutně si nedělám iluze o tom, že chápu, co tím mysleli, ale třeba i tam je skryté kouzlo vinylu.

Tomu jedinemu rozumim.

Lukáši, hi-res formát přeci nijak nesouvisí s vinylem. Pokud tedy mluvíme o zvuku například Mo-Fi, tedy labelů, pro který je analog analogem. Teď poslouchám nic moc nahrávku Twin Peaks a je to jednoduše úžasný. Na vinylu. Začínám tomu kouzlu podléhat. Je to takový kino zvuk. Není technicky dokonalý, ale je prostě monumentální.

Jo, Memento Mo-fi…

Ad Herrer: Pokud by šlo o vyšší harmonické frekvence, tak to přece musí souviset -  alespoň můj atrofující mozeček mi říká, že pokud se nativně vzorkuje ve vyšší frekvenci - ať už 92, 96, nebo 192 kHz, měl by jít záchyt superponovaných frekvencí nad 20 kHz (v něž stejně nevěřím) bez výraznějších problémů. Nepředpokládám, že na vinyl master to napřed srazí na 44,1/16, i když bych se nedivil ničemu. Jedeš to přes ten built-in předzes? Nevěřím úplně tomu, že by do itala dali šrot. Určitě ne špičku, ale minimálně dobrý obvod to bude.
Ad Ultramaraton: Tvl, já nemůžu. Děvčico, ty z nás máš bohapustou ( ! ), a víš co, já se ti ani nedivím.

Lukáši, jo jedu přes interní předzesilovač v Audio Analogue Maestro Settanta, jak jsme si o něm psali. Miluju ten stroj a vyloženě odrbaný phono určitě nemá, ale jak píšeš, určitě by to externí povýšil zase jinam. Co mě fakt šokuje, je fakt, že to hraje úplně jinak než včera :-D

I technici říkají, že si to musí sednout, aniž by to dokázali zdůvodnit argumenty. Máme borce, kterej je fakt génius a taky nad tím kroutí hlavou a pořád pochybuje.

Sakra, vždyť ani já na nějakou magii nechci věřit, ale zároveň mám dost důvěry v sebe samého, abych věřil, že už poznám, když je něco blbě. A tohle je najednou dobře i když včera nebylo. Mám z toho zamotanou hlavu. Prý i málo hraná přenoska udělá strašně moc a tahle je skoro nová, navíc dlouho stála. Jak říkám, jinej svět, než včera a zase brouk v hlavě

Ohledně těch harmonických… Do toho nechci moc zabrušovat, fakt tomu nerozumím. Jen jsem papouškoval něco, co sem se někde dočetl. Není nad osobní zkušenost.

Herrer: Zkus vylézt na strom, vystrčit nos na slunko, zavřít oči, pustit si třeba Higher Love a uvidíš ty vyšší harmonické frekvence… přinejmenším ti to zvedne náladu, vypneš a pak Tě to napadne

A to ses, člověče, chlubil, jak už netrpíš na to, že se ti to jeden den zdá takový a druhej makový. Já si říkal, to není možný, faktor psychického rozpoložení nás přece neopouští, a už ho tu máme. Není na místě si v tom až tak moc věřit. Fyzikální vysvětlení bych vzácně tady za každou cenu nehledal. Že by nerealistická očekávání ze včerejška? Každopádně jsem zvědavej na Tvoje hodnocení rudého vinylu. Vyprávěj, přeháněj. A BTW, nahrávku Twin Peaks bych neoznačil zrovna za “nic moc”. Teda, nevím jak na vinylu. Ale na CD, co si vzpomínám, byla nahrávka výjimečně monumentální sama o sobě.

To jsem ale mluvil o digitálu. Tam vím, co jsem poslouchal a měl jsem to dotažený. Nějaká audioneuróza už nebyla na pořadu dne. Teď mluvím o větvi, která začíná vinylem.

Twin Peaks jsem na digi miloval a proto jsem jí kolegovi i doporučil. Koupil vinyl a ten ve srovnání s ostatním kvalitním, prostě úplně dobře nezní. Ne, není to průser, aby to nevyznělo blbě.

Já bych to svedla na Dopplera a ty jeho jevy….

Ohledně těch harmonických… Do toho nechci moc zabrušovat, fakt tomu nerozumím. Jen jsem papouškoval něco, co sem se někde dočetl. Není nad osobní zkušenost.

Neboj se, prijmi to a vyresene. Mi to prijde presne.

Jak říkám, jinej svět, než včera a zase brouk v hlavě

Brouku, zalezi na dusevnim rozpolozeni a zda ne/jsi uspokojen a tak. I ty usi ve stari ruzne funguji.

Teď poslouchám nic moc nahrávku Twin Peaks a je to jednoduše úžasný. Na vinylu. Začínám tomu kouzlu podléhat.

Ktera je nic moc?

Domaci hudebni vychova funguje. Potomek priplul v rytmu a zrovna tancuje na PaG. Melo hlad.

AHSHOTEL: máš geniální dítě Budu následovníkem jeho učení... jídlo, tanec a kvalitní hudba… harmonie frekvencí srdečního rytmu

Tak to jseš tedy vzácně vyrovnaná osoba, já jsem natolik cerebrosomatickej, že podobný stav vůbec neočekávám a psychologie mě bude nejspíš těžce pronásledovat po všechny dny pozemského bytí, včetně poslechu audia. Já bych si tedy tolik nevěřil, ale nevím. Třeba to má někdo jinak.
Twin Peaks CD sice nevlastním, ale vím, že je vážně dobré. A co červené MM ?

V kuchyni je vzdy kvalitni hudba s kvalitnim jidlem a je treba se k tomu protancit:-)) Analog Photographic! aneb jak zabavit neposlesne decko.

Souhlas s Dopplerem, ganialitou a harmonii.

To zní hodně kvalitně Teď už jen gauč a Playing The Angel meditace… Právě Macro…

U nas ruch, jdu kmitat, takze Mercy in You a Rush jasna volba, uz to jede a ja s tim.

SOFAD for the masses live. Good luck on Route 66

Lukáš: Nejsem vůbec vyrovnaná osoba, jen jsem prostě nejspíš trefil jackpot v podobě vhodných synergií i kvality. Teď to s vinylem možná celý rozbiju.

Věř mi, že se fakt dá dosáhnout stavu, kdy seš spokojen. Kdyby ne, bylo by to moooc špatně.

Ostatně holky tady na fóru ukazují, jak moc špatně může být, ačkoliv se vzájemně jakoby doplňují :-D

Lukáš Kuča: Těm tvým výrazům nerozumím a nechci je ani googlit. Věřím, že vše se dá říct srozumitelně i česky

jsem zase já pro změnu přesvědčen, že to nic jiného než líbivé zkreslení není

Nezlob se, ale to jsou vidle jako kráva. Nejraději bych je vytáhnul a na jednu poblíž hodil.

Je k těm postupům. Plno labelů jedou čistě analogově.

Federman: Tak v té změti dávej bacha abys netrefil býka Good luck and Goodnight Vinyl Lovers

Jo, možná, když se mi to zadaří postavit tak, že poslechový prostor bude bez významnějších stojatých vln, tak se zklidním. Ono už teď se mi stávalo málokdy, že bych u toho byl nesvůj. Já jsem takový ten posluchač, co pořád popochází v místnosti blíže a dále od reprosoustav i u hudby, která mě fakt baví, tak nemá moc cenu, abych řešil dejme tomu lokalizaci nástrojů. Mně zpravidla stačí, že zvuk není zalezlý do reprosoustav a tvoří jakýsi souvislý obraz. Hodně směrové bedny, to není úplně můj artikl. I když je fakt, že pokud se úplně zhasne, tak se usadím, už jen z toho titulu, abych se o něco nepřerazil

Tak snad ti třeba nákup externího předzesilovače pomůže. Měnit zesák jen kvůli vinylu, pokud si rozumí s bednama, to by byla fakt škoda. Nebo jestli se nová přenoska fakt musí rozehrát, nevím, to silikonové uložení asi rozehrát moc nejde.

Lukáš Kuča: K té přenosce. Když něco takového řekne zkušená autorita s technickým vzděláním a mnoha osobními zkušenostmi, nemám problém se nad tím aspoň zamyslet. Teoretizovat můžeme klidně do zblbnutí, ale nakonec stejně budeš jenom hádat.

Navíc jestli seš posluchač, co rád při poslechu chodí, provozujeme každej úplně jinej sport. Já při poslechu rád sedím. Dokonce i za světla

Tak už to tu utichlo a mě došlo, že’s asi u toho vinylu jsi narážel na vyšší harmonické frekvence, které vznikají v důsledku harmonického zkreslení produkované analogovými komponenty. Nikoliv na vyšší harmonické, které by nesly další novou informaci. Tyhle ji spíš zamlžují, ale údajně tak nějak příjemně a důsledkem je ‘zaoblení’ vysokých tónů. Jenže akceptace takovéhoto vysvětlení je de facto přiznáním, že na tom vinylu kromě většího zkreslení nic navíc není. Tyhle harmonické tedy opravdu v Hi-Res nebudou, dokonce nebudou moc výrazné ani na studiovém záznamu, který je pořízen analogově. Navíc nad 15 kHz objem zaznamenaného zvuku strmě padá a 19 kHz už se prakticky ztrácí v šumu - tedy, podle mě, ne že by to podstatně degradovalo poslech, spíš naopak. Tyhle pískoty na hraně ultrazvuku, ke kterým se někteří hifisté upínají, jsou spíš otravnou složkou, nikoliv něco, co tvoří zvukovou scénu. Mně nejde o to říct, že vinyl je blbej, to jsem nikdy netvrdil, nemám problém ho poslouchat, ale spíš o to, abychom si přiznali realitu - totiž že to s naším sluchem není žádná sláva a necháme se ovlivnit. To, že vysoké tóny z analogu jsou zakulacené a obdařené novotvořenými ‘kudrlinkami’ a pro naše ucho je to cool. Ale vzdalujeme se od původnímu zvuku k hyper- či suprarealismu (schválně to zkus říct česky). O tom vinylu, o němž článek vlastně je, rozhodně uvažuju, protože takové používání komprese, jaké je nasazeno na digitální záznam, už je pro mě hodně přes čáru a vyloženě rozpatlává jednotlivé zvuky do uširvoucí valící se vlny kraválu. A je to škoda, protože ty skladby na Memento Mori jsou převážně výborné.

Rovněž chápu že coming-out s příkroky vpřed a vzad během poslechu vestoje je asi přinejmenším k pobavení, možná i s náběhem na mírné opovržení, protože prostě nemůžu udržet vjem lokalizace nástrojů. Riziko komunikace. Já si vážně “díky” tomuhle návyku nevytvořil pevný způsob jak se na ni soustředit, takže i když se posadím, tak vnímám spíš jen obecné charakteristiky stereobáze - tedy šířku, hloubku, pokrytí. Něco jako rozpitá lokalizace a očividné (či ušislyšné) přeslechy mi s největší pravděpodobností uniknou. Proto jsem k té pětimetrové klávesnici ani nepípnul, protože té bych si nevšiml taky. Zajímá mě spíš čistota reprodukce, pevně definované zvuky, dobrá kresba basů, jistá přítomnost hudby v prostoru a přijatelná spektrální vyváženost. Jo, mohl bych se na to zaměřit a nacvičit soustředění se na rozložení nástrojů. Jenže mi chybí motivace. Prostě mě tyto aspekty příliš neoslovují a nebudu přece předstírat, že jo. To bych kecal. Fakt nehraju stejnou ligu. Třeba toho mám ještě hodně k objevování.

A doufám, že si analog sednul a nic tě při poslechu nenervuje Ať už za tím stálo cokoliv.

Snad po mě admin za tuhle převážně off-topic plachtu nevystartuje

česky: až příliš přehnaně realisticky znějící zvuk, pokud se budeme bavit čistě o zvuku

Hyperrealism is the young art form of creating illusions by enhancing reality.

to je ale anglicky Svět je plný iluzí a je to jen možná nové pojmenování něčeho co existuje jako umění samo a vlastně i lidstvo. Jen se vyvíjí a vždy potřebujeme pojmenovat a škatulkovat co nechápeme… a přítomnost, čili realita je časoprostor mezi historií a budoucností což někdy může připadat až surreálně, či právě hyperreálně... ale všechno to má stejného jádra pudla… přítomný okamžik ze kterého tvoříme vše… jak by řekl Bizonův duch: Vstaň a udělej si to sám
Snad to bylo pochopitelné

Lukáš Kuča: Jasný, úplně v poho. Co píšeš, dává smysl a jak jsem už psal já, nebejt tý hrůzy, co nám v digi servírujou, bych k vinylu nejspíš ani nepřičichnul.

Zvukově je to čím dál lepší a teď s novými sloupy ještě o hodně lepší.

Jinak opovržení ohledně stylu poslechu tam rozhodně nebylo, spíš pousmání. Cením, že si na nic nehraješ, to taky není úplně běžný.

H: Že ty jsi taky zakusil kouzlo sebereflexe Moc dobře… čiao