ClassicPop Magazine: Andy Fletcher - pop v synthpopu

Po více než 40 letech působení v Depeche Mode zůstala po smutném odchodu Andyho Fletchera v roce 2022 otázka, která mu byla nejčastěji kladena, z velké části nezodpovězena: co přesně dělal? No, ukazuje se, že Fletch byl dost možná jediným členem, který udržel kapelu na cestě elektronického popu...

Andy Jones | 8. srpna 2023

V krátkém videorozhovoru s Andym Fletcherem z roku 1993, těsně před slavným koncertem Depeche Mode v Crystal Palace, je moment, kdy mu při položení této otázky klesne tvář.

Novinář už Fletchera nazývá "dalším z neopěvovaných hrdinů Depeche Mode", na což Andy se smíchem odpovídá: "No, kolik jich je?".

Pak ale tazatel - který skutečně zřejmě neví, kdo Andy je - naváže otázkou, a to takovou, která už Fletche zjevně unavuje a dává si pozor, a to i na tomto relativně raném stupni kariéry.

"Povězte mi o své roli v Depeche Mode," zeptá se reportér a pak dodá až příliš přímo: "Co... co to je?"

Andy se rozpačitě odmlčí, ale pak hravě vyklopí: "Jak většina lidí ví, řídíme se sami, takže se o tuhle stránku věci vlastně rád starám."

A bylo by to fajn, kdyby to nechal jen tak. Ale stejně jako při mnoha jiných příležitostech předtím i potom se do popředí dostává Andyho "fletchovská" stránka - celá brutální upřímnost s trochou černého humoru a jiskrou v oku.

Takže když se Andyho zeptají: "Je to těžká role?", odpoví: "Ne.

Máme spoustu lidí, kteří nám pomáhají."

Je to další z Fletchových sebekritických citátů. Vše z rozhovoru pro časopis Making Music z června 1987, kdy řekl: "Každý máme jinou roli. Al [Alan Wilder] je hlavní muzikant a já obecně zaujímám zadní místo. Obvykle na pohovce" až po nejslavnější: "Martin je skladatel, Alan je dobrý muzikant, Dave je zpěvák... a já se flákám" citát z filmu Depeche, 101.

Fletchovi byla stejná otázka pokládána neúnavně, přesto se málokdy bránil - i když později pro Consequence Of Sound upřesnil, že v citátu ze 101 šlo spíše o jeho pověstný suchý humor ("I definitely said that tongue in cheek"). Častěji však bylo na jeho spoluhráčích, aby jeho roli obhájili.

"Lidé, kteří si myslí, že Fletch nic nedělá, se šeredně mýlí," řekl Martin Gore. "Nikdo by si neměl myslet, že nedělá, co má. Rozhodně to dělá."

A to, co Fletch v Depeche Mode dokázal, jde možná dál, než si většina z nás uvědomuje. Když si projdeme všechno, o čem mluvil ve více než 40 letech rozhovorů, odhalíme další hloubku a jemnost jeho role v kapele.

Byla tu samozřejmě i role zmírňovače, o které se mluvilo v milých poctách po Fletchově předčasné smrti v květnu 2022 - byl skutečně nezbytným řešitelem problémů a tvůrcem kompromisů mezi někdy bojujícími egy Martina Gora a Davea Gahana. Ale je toho víc...

Pro začátek...

Zaprvé je tu malý fakt, že byl jediným zakládajícím členem Depeche Mode, který zůstal. Spolu s Vincem Clarkem založil skupinu No Romance In China, v níž Fletcher hrál na basovou kytaru.

Kapela se nakonec prostřednictvím Composition Of Sound přetvořila v Mode, ale tato počáteční inkarnace byla jen jeho a Vinceho a týkala se spíše punku, než přišel pop a syntezátory.

"Když jsme v roce 1978 začínali," řekl Fletch maďarské televizi Viva, "byli jsme spíš kytarová kapela a punk se teprve objevil.

" V té době začaly kapely jako raní Human League používat syntezátory, které byly poprvé levně dostupné. Rozhodli jsme se zbavit kytar a používat klávesy. Zřejmě to bylo dobré rozhodnutí!"

A bylo to rozhodnutí, které vytvořilo páteř zvuku Depeche Mode poté, co Fletcher a Clarke požádali Martina Gora, aby se k nim připojil, hlavně proto, že měl syntezátor. Clarke si pak uvědomil, že kapele chybí charismatický frontman, a tak do ní vstoupil Dave Gahan.

A najednou byly velké kusy Depeche Mode na svém místě, obrovské přírodní síly, které zabíraly velké kusy kapely a prostoru pro ego, a Fletchovi zbyla jen jeho hra na basu, i když nyní se syntezátorem.

Od té chvíle se Fletchův podíl zmenšoval. Ani když Vince Clarke brzy v příběhu Depeche Mode odešel, Andy nemohl zaplnit žádné hráčské povinnosti, protože přišel Alan Wilder s klasickými klávesovými schopnostmi. Skladatelské povinnosti? Ani náhodou - stalo se, že Gore dokázal psát stejně úspěšné písně jako Vince.

A to i tehdy, když kapela potřebovala doprovodné vokály a hlavního zpěváka, který by se ujal písní, které Gahanovi neseděly - ano, opět ten zatracený Martin Gore. Fletch už musel pochybovat o své roli...

Studio

V této fázi historie kapely existovaly určité důkazy o tom, že Andy mohl a také přijal produkční stránku hudby, nebo alespoň zaujal rovnocennou roli se zbytkem kapely ve studiu.

"Spousta skupin nemá v mixu žádné slovo," řekl v říjnu 1985 časopisu One... Two... Testing. "Prostě přijde velký producent a oni se musí řídit tím, co řekne. U nás se na mixu vždycky podílíme."

A rozhodně prokázal znalost tehdejšího vybavení, když mluvil o programování kláves a bicích kapely.

Ve vydání časopisu Melody Maker z roku 1984 také podrobně popsal, jak se podílel na procesu samplování alba Construction Time Again: "Šli jsme po Brick Lane a prostě do všeho mlátili, pak jsme to nahráli, vzali zpátky do studia a vložili do kláves.

"Tak jsme vytvořili skladbu Pipeline. Rozbíjeli jsme vlnitý plech a stará auta."

Přesto není pochyb o tom, že Fletcherova role na produkční i hudební stránce Depeche se v následujících letech definitivně zmenšila, možná i proto, že se zvýšila role Alana Wildera a začalo se více využívat externích producentů, jako byli Flood a Mark Bell.

Na začátku kariéry však kapela dlouhou dobu neměla manažera, takže tato role byla pro Fletche zřejmá, zejména proto, že se na ni

Na začátku kariéry však kapela dlouho neměla manažera, a tak bylo zřejmé, že tuto roli bude muset Fletch zastávat, zejména když se začala rozvíjet obchodní a finanční stránka kapely.

"Protože jsme prvních šestnáct nebo sedmnáct let neměli manažera," vysvětlil časopisu Release, "staral jsem se v podstatě o tuto stránku věci, protože mě to zajímalo: budování vztahů, vycházení s lidmi, kreativita a práce na dosažení cíle."

Tato zkušenost nakonec Fletchovi poskytla dovednosti k založení vlastního vydavatelství a při jeho propagaci v rozhovorech odhalil některé další tvůrčí vlastnosti, kterými se v Depeche Mode neproslavil.

"Když s někým podepíšu smlouvu, dám mu všechno. Pomáhám s psaním písní, s jejich živým vystupováním, ve studiu, se vším, [včetně] produkce."

Samozřejmě, po desetiletích strávených v kapele, jako jsou Depeche Mode, by člověk očekával, že bude mít takové schopnosti, ale je možná překvapivé slyšet, že měl dost sebevědomí na to, aby se o ně podělil s kapelami, jako jsou Client, hlavní signatář Toast Hawaii.

Přináší pop

V roce 2000 se Fletcher věnoval také DJingu a příležitostně vystupoval po Evropě, aby propagoval svůj label. A teď si možná říkáte, že Andy měl schopnosti v mnohem více oblastech, než byl dříve známý, ale možná v žádné z nich nebyl nijak zvlášť mistrovský - nebo alespoň ve srovnání s ostatními členy rodiny Depeche.

Andyho nejdůležitější role v kapele se však týkala pravděpodobně nejdůležitějšího aspektu Depeche Mode: hudby.

Zatímco Martin Gore a Dave Gahan na pozdějších albech více prozkoumávali kytarové, bluesové a rockové vlivy, Fletch udržoval jádro hudby na rovnoměrném elektronickém popu.

V roce 1990 prohlásil: "Proto používáme elektroniku - to je cesta vpřed v 90. letech. V osmdesátých letech to bylo sprosté slovo jako reakce na synth-popové věci z počátku 80. let. Ale my to stále cítíme jako cestu vpřed."

A tohoto názoru se držel po celou kariéru kapely. "Mám rád synth-pop," řekl v roce 2011 v rozhovoru pro UTV. "Myslím, že to byla skvělá doba v hudbě, kdy kapely zněly jinak a vznikaly skvělé popové písně."

Ve svém nejodhalenějším rozhovoru pro německé noviny Die Welt v roce 2013 pak zašel ještě dál: "V rámci kapely přispívám prvkem popu. Martin L Gore, který píše většinu písní, má rád americké blues a country.

" A Dave pro sebe objevil jazz. Já se však asi budu navždy cítit věrný jednoduchým popovým melodiím a lehkosti, kterou představují."

Takže jsme konečně našli to, co Andy Fletcher skutečně koupil Depeche Mode: "pop" v synth-popu? Vince Clarke měl možná ten nápad jako první ("nařídil nám, abychom se stali elektronickou kapelou - všichni jsme si museli koupit syntezátory!"). řekl Andy v rozhovoru pro Consequence Of Sound), ale bylo na Andym, aby nesl vlajku elektronického popu?

Je to rozhodně zajímavá představa, kterou od té doby Dave a Martin alespoň částečně potvrdili. Ještě v únoru 2023 řekl Martin francouzské televizi TMC, že "někdy, když jsme byli trochu moc umělečtí, nás [Andy] usadil", a Dave dodal: "Vždycky jsme se snažili, abychom byli trochu umělečtí: "Když jsme na něčem pracovali ve studiu, Fletch nám říkal, jestli se od něčeho zvukově příliš neodchylujeme."

Svět v mých očích

A nakonec necháme na Andym, aby světu - dobře, opět Die Welt - sdělil, jaká byla podle něj jeho role v kapele. Ve stejném rozhovoru Fletcher konečně projevil vzácnou frustraci - alespoň na veřejnosti - z toho, že byl označen za člena Depeche Mode, který toho udělal nejméně.

"Přínos každého jednotlivce zůstává neviditelný," poznamenal. "A protože se netlačím do popředí, mnozí si mě pletou s pátým kolem u vozu. Někdy je frustrující nebýt brán vážně. Koneckonců by se také dalo říct, že moje práce je nejdůležitější; beze mě by už žádná kapela nebyla."

Je to smutné tvrzení hned v několika rovinách: zaprvé, že Fletchovi vůbec občas vadilo, co si lidé myslí, a samozřejmě, že tento poslední citát musel být někdy testován.

Ale testován byl, když Fletch loni zemřel. Kapela stále existuje, ale on už bohužel není její součástí. Jedno je však jisté: Andy Fletcher si určitě užíval každý den v Depeche Mode...

"Možná největší okamžik je právě tady a teď," řekl v roce 2017 webu Hot Press. "Mohl bych říct, že hraní na Rose Bowl nebo tak něco, ale prostě si myslím, že je neuvěřitelné, že to vypadá, že Depeche Mode jsou stejně populární jako dřív.

"Měli jsme naprosto snovou kariéru... alespoň pokud si odmyslíte ty roky, které byly trochu chaotické. Vedeme normální život a nejsme žádné celebrity. Takže je to skvělá situace. Rád bych si myslel, že teď je opravdu ten nejlepší okamžik."

"Bylo to jako jeden velký sen," řekl pro Release. "Člověk se chce štípnout, a když se probudí, pořád pracuju pro tu pojišťovnu, pro kterou jsem pracoval, když mi bylo osmnáct. Máme velké štěstí, že tento sen pokračuje."

Nakonec, i když Fletch jako první podkopával svou vlastní roli a obvykle se smál spolu s kritiky, možná to bylo tak, že se prostě musel posunout na druhou kolej.

Vžijte se do jeho situace: sdílíte pódium - a to doslova - s jedním z nejlepších skladatelů naší generace a zpěvákem, který si vypracoval nejen jedny z nejvýraznějších vokálů, ale stal se i jedním z nejcharismatičtějších frontmanů posledních čtyř dekád.

A když ve skupině působil Alan Wilder, mohli jste mu konkurovat i klasicky vzdělaným klávesistou. Jako by to nestačilo, o studio se dělíte také s nejlepšími producentskými mozky v historii - Timem Simenonem, Jamesem Fordem, Danielem Millerem, Garethem Jonesem a Markem Bellem, abychom jmenovali alespoň některé.

Ačkoli tedy Fletch zcela jistě měl jisté dovednosti v oblasti psaní písní, studiové produkce, hry na baskytaru, kytaru a klávesy a navíc rozsáhlé znalosti hudebního byznysu, pravděpodobně neměl moc na výběr a většinu z nich držel pod pokličkou.

Co si počít, když jste obklopeni takovými ikonami? My víme, co bychom udělali. Přesně to, co udělal Fletch. Možná se do značné míry držel zpátky, ale rozhodně si tu jízdu užíval.