NME: Depeche Mode: “Dělej, co umíš - nevíš, jestli to budeš dělat znovu”

Před vydáním nového majestátního alba "Memento Mori" se NME setkává s ikonami v Berlíně a Londýně, aby si popovídali o tom, jak po ztrátě spoluhráče Andyho Fletchera znovu objevili lásku k životu, hudbě a sobě navzájem.

Autor: Andrew Trendell, 10. března 2023

"A pak byli dva,“* stálo v textové zprávě frontmanovi Depeche Mode Daveu Gahanovi od bývalého spoluhráče Alana Wildera poté, co se v květnu 2022 dozvěděl o smutném úmrtí syntezátorového hráče a zakládajícího člena Andyho Fletchera. Ve věku pouhých 60 let byl Fletch neotřesitelným základem průkopníků nové vlny; stálou přítomností a mírotvorcem ve skupině, která si prošla nejedním zmatkem.

Když se před 43 lety poprvé objevili v Basildonu v Essexu, byli jasně rafinovanou, ale skřípavě čistou boybandovou záležitostí. S hitparádovými synthpopovými klenoty "Just Can't Get Enough" a "New Life" z rozverného debutu "Speak & Spell" z roku 1981 se Depeche Mode vydali na cestu, kterou málokdo předvídal.

Vince Clarke, tehdejší hlavní skladatel, opustil kapelu v roce vydání debutu (a založil Yazoo a Erasure) a před svým odchodem v roce 95 ho nahradil Wilder; synťák, kytarista a zpěvák Martin Gore se pak ujal vedení při psaní písní. V tomto období i po něm se kapela stala superhvězdou plnou stadionů, zatímco bojovala s dramaty, tvrdými drogami a hédonismem.

Prorazili v popu, rocku, electru, blues i industriálním metalu a inspirovali každou kapelu s bicími automaty a syntezátorem nebo jen s výstředností a temnou stránkou. To jsou všichni od Lady Gaga, The Killers a Chvrches po Deftones a Nine Inch Nails. Co je na Depeche tak znovu přitažlivého?

"Je to duch 'vstaň a udělej si to sám'," říká frontman Dave Gahan v rozhovoru pro NME a trochu podceňuje, jak se z roztomilých kluků z Basildonu stala ikonicky děsivá bestie dobývající svět. "Dělejte si to po svém a nenechte si říkat, jak na to. Nakonec vám to vyjde."

Ale skrz všechnu tu legendu v koženém oděvu se táhla uklidňující síla Fletche. Když se NME s Gahanem naposledy setkalo v říjnu při příležitosti uvedení nadcházejícího patnáctého alba kapely "Memento Mori" v Berlíně, měl toho ještě hodně před sebou. "Fletch byl asi... řekněme, že z nás všech nejméně excesivní," řekl NME. "To byl vždycky ten vědomý vtip - že Fletch nás všechny přežije. 'Je pořád tady, že?' Teď už není a pořád mi to nepřipadá reálné."

Po tiskovce se kapela vydala zpět do Santa Barbary v Kalifornii, aby dokončila práci na albu "Memento Mori" - název, který Gore dnes v Londýně vysvětluje, v překladu z latiny znamená "Pamatuj, že musíš zemřít". "Je to připomínka, abychom ze života vytěžili maximum," usmívá se klidně z pohovky v hotelovém pokoji, "a využili každý den."

Byl to první z mnoha "podivných" zážitků, jak Gahan vysvětluje z jiného pokoje na konci chodby. "Bylo to poprvé, co jsme s Martinem něco dělali bez Fletche s vědomím, že se už nikdy nevrátí." od focení ve studiu až po promo turné a televizní vystoupení.

Gahan se usměje a mávne šperkem ozdobenou rukou směrem ke dveřím. "Pořád mám pocit, že se chystá vejít," přiznává, než nasadí drsný essexský přízvuk, aby napodobil svého starého kamaráda. "Už jsi skončil, Dave? Nechceš pak zajít na kari? Ale to se nestane."

Frontman přirovnává zbývající prvky sebe a Gora k jádru některých svých hrdinů: Rolling Stones a Led Zeppelin. "Víte: jako Keith a Mick nebo Page a Plant. Když The Stones přišli o Charlieho Wattse, když víte o jejich dlouhověkosti a o tom, jak je kurevsky těžká práce udržet kapelu v chodu tak dlouho, uvědomíte si, jak to musí být ztráta kotvy. Fletch byl součástí toho, co jsme jako Depeche Mode znali posledních 40 let."

Depeche Mode mohli skončit už tolikrát. Samozřejmě je tu Gahanova několikanásobná blízkost smrti způsobená heroinem (jednou si od záchranářů v Los Angeles vysloužil přezdívku "Kočka"). V roce 1996 se mu na dvě minuty zastavilo srdce poté, co se předávkoval speedballem; prožil toho hodně.  Před vydáním alba 2021 coververzí 'Imposter' s kapelou Soulsavers Gahan pro NME uvedl, jak "osvobozující" tato deska byla, když se cítil "hotový" s hudbou po problematickém nahrávání a vyčerpávajícím turné k předchozímu albu Depeche, politicky laděnému 'Spirit' z roku 2017.

"Pro mě to bylo jedno z nejtěžších alb, které jsme kdy udělali," říká dnes Gahan. "Opravdu jsem to nechtěl dělat znovu. Vzpomínám si, že jsem si říkal: 'Musím najít důvod, proč jsem nějakým způsobem antagonista'. Byl jsem ten, kdo všechno kazí, a to nikdy nebylo mým záměrem. Bylo to kurevsky moc jako dřina, a já jsem se nepřidal ke kapele, abych dělal dřinu!"

Gahan i Gore nacházejí útěchu ve svých vedlejších projektech, daleko od obrovské mašinérie a očekávání, která jsou spojena s tím, že jsou jednou z největších kapel na planetě. "To, co děláme s Depeche, je prostě tak obrovské," říká Gore. "Je tolik lidí, kteří čekají, až vydáme hudbu nebo přijdou na naše vystoupení. Vždycky se říká, že součet je větší než jeho části, ale aniž bych chtěl, aby to znělo hrubě, jsme jako značka a kult - kultovní značka." Jejich letní stadionové turné 2023 po Evropě bylo bleskově vyprodáno a bude plné těch nejdivočejších příznivců.

Když přišel čas znovu roztočit kola Depeche Mode, Gahan - užívající si útulného domácího života po skončení působení v COVID - se nechal trochu přesvědčit. Byl unavený z toho, že nevěděl, co je na stole, co by mohl přinést, a opatrný, aby nestiskl špatná tlačítka. S vědomím, že proces psaní bude mnohem více založený na spolupráci a transparentnosti, se pustili do práce. Další změna konfigurace by se jim vnutila, až by se museli naučit koexistovat bez Fletche.

"Martin najednou nemá svého absolutního příznivce," říká Gahan a bezostyšně přiznává: "Ať se děje, co se děje, Fletch by se za Martina položil - já už tolik ne!"

Pokračuje: "Martin to potom popsal jako setkání dvou dávno ztracených bratrů, kteří se poprvé setkali a museli si spolu opravdu promluvit. Nebyl tam nikdo, kdo by to tlumil, byl mezičlánkem nebo Martovým kamarádem se mnou navenek. Zpočátku šlo o to, abychom se poznali jinak. Ne že bychom se neznali dobře, ale co se týče blízkého přátelství? O to mezi mnou a Martinem nikdy nešlo." A co se týče přátelství?

Gore souhlasí: "S Davem jsme nikdy neměli žádné velké problémy nebo vzájemné problémy, ale měli jsme tendenci být tak trochu odtažití. Tím, že jsme zůstali jen dva, nás to přivedlo k tomu, že jsme si bližší a víc spolu mluvíme."

Když je vidíme dnes - pragmatického Gorea vypadajícího jako cyber-punk v černobílých šatech a zamyšleného rockového Gahana v červených kožených botách - jsou to do značné míry dvě strany téže mince. Zvláště když se jednalo o charakter toho, co se mělo stát "Memento Mori", byli na stejné vlně.

Navzdory tomu, že se zabývá životem a smrtí, písně vznikly ještě předtím, než ztratili svého přítele, přičemž první začala vznikat ještě před pandemií. "Byla to dost děsivá doba," vzpomíná Gore. "Když jsme sledovali, jak denně závratně přibývají čísla, smrt se prostě dostala do popředí. V roce 2021 mi pak bylo šedesát. To pro mě byla opravdu velká facka, protože můj nevlastní táta, který mě provázel a vychovával, zemřel v 61 letech. Můj biologický otec zemřel v 68 letech."

Navzdory tomu, že byl "donucen čelit smrtelnosti", Gore říká, že se "stále cítí jako docela mladá duše", což nahrává "experimentální" a "svěží" atmosféře "Memento Mori". Za pultem jim stáli producent James Ford (Arctic Monkeys, Gorillaz) a experimentátorka Marta Salogni (Björk), čtyři písně napsal společně s nimi frontman The Psychedelic Furs Richard Butler (pro Gorea to bylo poprvé v kariéře, kdy se podílel na psaní písní), a to vše nahrává "Memeneto Mori" jako úspěchu směřujícímu do budoucnosti.

Je to strhující jízda, jak jste si mohli domyslet z pilotního singlu 'Ghosts Again', který jde v těch hořkosladkých melancholicko-mezi euforických stopách 'Enjoy The Silence' a 'Personal Jesus'. Kromě toho je tu vesmírný post-rockový otvírák 'My Cosmos Is Mine', elektro hrozba 'My Favourite Stranger' a mechanická duše 'Caroline's Monkey'. Gahan má na desce také tři autorské zásluhy a vrcholí pochmurnou rozlučkou 'Speak To Me' a rozverným kraftwerkovským klenotem 'Wagging Tongue'.

"Daveovo psaní se s každou naší deskou zlepšuje," říká Gore, "a to je zajímavé sledovat." V klidu a ve vrcholné formě s pravděpodobně nejlepším albem Depeche Mode tohoto století zní 'Memento Mori' přinejmenším jako kapela, která má ještě hodně co nabídnout.

Zdá se, že je docela příhodné, že Depeche Mode se nedávno dočkali oživení také díky seriálu The Last Of Us. Streamování jejich industriálního goth-popového klenotu "Never Let Me Down Again" z alba "Music For The Masses" z roku 1987 zaznamenalo jen v USA 220,5% nárůst streamů díky jeho zařazení do závěrečné sekvence pilotního dílu apokalyptického hitu.

"To bylo šílené," usmívá se Gahan se zdviženým obočím. "To jsme nečekali. Je to, jako by zase přišel náš čas a bylo to cítit ve vzduchu. Baví mě to, protože jsme kurva tvrdě makali a zase se nám dostává toho zvláštního uznání: 'Tahle kapela je důležitá a super a zaslouží si tu být'."

Gore je stále nadšený, ale typicky prozaičtější, pokud jde o návrat do popkulturního světla. "Je neuvěřitelné, že jsme dostali takový impuls," říká. "Máme štěstí v tom, že se zdá, že i tak přitahujeme mladé publikum. S každou deskou se k nám dostávají dvacetiletí. Ale to je jen jedna skladba - doufám, že každý, kdo objevil tuhle písničku, se se zájmem pustí do všeho ostatního, co jsme udělali."

Dalo by se to předpokládat, když je jako svůj vliv uvádějí opakovaně generace umělců ze světa popu, elektra a metalu. Gahan a Gore vyprávějí o tom, jak celou noc poslouchali remixy "Ghosts Again" od nových umělců pro nadcházející vydání a každý z nich byl "kurevsky cool". Jedním z nových věrných je Kelly Lee Owens - velšský génius elektroniky a bývalá hvězda obálek NME, který byl vybrán jako předskokan kapely na jejich nadcházejících koncertech v USA.

"Dostali jsme obrovský seznam potenciálních předskokanů; některé z nich jsem znal, jako třeba Kelly Lee Owens, která se mi opravdu líbila, a rozhodli jsme se, že se k nám bude perfektně hodit," říká Gore. "To, co dělá, je velmi atmosférické a nikdy to nevypadá, že by hrál jen jeden člověk - opravdu do toho dává duši."

Je to úroveň oddanosti, kterou vyžaduje být součástí turné Depeche Mode Cult. Jejich vlastní měřítka víry a oddanosti prověřila samotnou kapelu až na hranici a za hranicí; ale je tu něco, co v tomto světě, který vytvořili, naštěstí udržuje pokračující zájem. Když jsou oba členové kapely dotlačeni k otázce budoucnosti, jsou pochopitelně opatrní.

"Nejdůležitější je, abychom vydávali dobrou muziku a aby se lidem líbila," říká Gore a spokojí se spíš s tím, co je právě teď, než aby pokukovali po horizontu. "Až dokončíme tohle turné, dáme si pauzu, a pak uvidíme, jestli a kdy budeme mít chuť do toho jít znovu. Až dosud jsme to vždycky dělali. Člověk nikdy neví, a to neříkám v negativním smyslu. Prostě bereme každý projekt tak, jak přichází."

A ke Gahanovi, který se tak hlasitě vyjadřuje o své časté neochotě začít se znovu zapojovat do cirkusu Depeche - odkud se bere jeho nutkání?

"To je dobré slovo," odpovídá. "Bylo to tak, byl jsem k tomu donucen." V tu chvíli Gahan předvádí svůj nejlepší výkon Michaela Corleoneho, když se vrací k mafiánskému životu ve filmu Kmotr 3. "Když už jsem si myslel, že jsem venku, vtáhli mě zpátky!"

Frontman nechává Al Pacina za sebou a končí: "Když jsem přišel o Fletche, byl ten pocit ještě skutečnější. Všechno jednou skončí. Nevím, kdy to bude.

"Když Fletch zemřel a my jsme museli pokračovat, řekl jsem: 'Snaž se užívat si to, co tady máš dělat, a dělat to nejlépe, jak umíš'. Člověk opravdu neví, jestli to bude dělat ještě někdy."

*reference na Deset malých černoušků od Agatha Christie