Standard Evening: Memento Mori -  vážné album, které dosahuje nebeské velikosti

Tempo zůstává pomalé, nálada pochmurná: tohle je vážná hudba pro vážnou kapelu.

Memento Mori - "pamatuj, že zemřeš" - by byl výstižný název alba pro do kožené černě oděné synth rockery Depeche Mode kdykoli, ale právě teď působí obzvlášť silně. Patnácté album kapely, které vzniklo na počátku pandemie, kdy se v myslích většiny lidí vznášela smrt, bylo také pronásledováno skutečností, že hlavnímu autorovi písní Martinu Gorovi bude po šedesátce tolik, kolik bylo jeho nevlastnímu otci, který ho vychoval, když zemřel.

Zakládající člen Andy "Fletch" Fletcher pak loni v květnu náhle zemřel ve věku 60 let na disekci aorty. Podobně jako když The Rolling Stones přišli o Charlieho Wattse nebo The Who o Johna Entwistla, chyběla Fletchovi vedle rtuťovitého Gora nebo hrobníka Davea Gahana hvězdná kvalita, ale jeho nepřítomnost značně změnila dynamiku. Bez svého nárazníku se často vzdálená přeživší dvojice ocitla v těsnější spolupráci. Mezi dalšími, kteří byli tentokrát vpuštěni do hry, jsou James Ford, někdejší producent Arctic Monkeys, který pracoval i na posledním albu Depeche Mode, experimentální italská producentka Marta Salogni a frontman Psychedelic Furs Richard Butler, který se podílel na čtyřech písních.

Už od květinových andělských křídel na černobílém obalu až po úvodní píseň My Cosmos is Mine je nálada připravena. Industriální beaty řinčí a syčí, elektronický zvuk basy hraje tu nejostřejší melodii a Gahan intonuje v nízkých zpomalených tónech: "Žádný déšť, žádné mraky, žádná bolest, žádné rubáše / žádné poslední výdechy, žádná nesmyslná smrt."

Zatímco v minulosti kapela úspěšně kombinovala elektronické zvukové krajiny s velkolepou rockovou dynamikou, zde se kytara objevuje jen zřídka, ačkoli v refrénu Never Let Me Go se objeví syrový riff. Častěji převládající syntezátorové zvuky připomínají nejranější dny elektronické hudby. Opakující se motiv skladby People Are Good zní jako vědomá pocta Kraftwerk. Wagging Tongue by klidně mohla natočit osmdesátková inkarnace kapely.

Tempo zůstává pomalé a nálada pochmurná, a to i v chytlavějším singlu Ghosts Again. Síla vychází z rozsahu počítačových efektů, které se v této písni hromadí do obrovských rozměrů a v závěrečné Speak to Me bez rytmu dosahují nebeské velikosti.

Jako nové duo mají silnou motivaci udělat víc než jen přidat pár snesitelných melodií do svého posledního stadionového setlistu. Vždy vážně, je slyšet, že to tentokrát myslí opravdu vážně.

Hodnocení 4/5