nothing
Jj zmazaný post, nothing je lepší, asi som nejak nepochopila tvoj zvláštny zmysel pre „humor“
to iste, neviem si predstaviť lepší song pre tento post
To jistě. Neumím si představit větší romantiku, než třeba slyšet svou milovanou dcerku sténat při pícháni vedle z pokoje…
//EDIT\\
Nothing? To jako smažeš svůj post a tím to hasne?? Nakonec proč ne, taky je to řešení... Tato reakce byla na tvou odpověď, že bydlet společně s její máti mohlo býti “romantické”...
//EDIT2\\
Ale super song si dala, Nothing se Ti povedl…
Naději prý máme vždy a snad umírá jako poslední... Oceánskou Naději z linku jsem osobně zažil. Bylo to ve Valdštejnské zahradě, bylo to o prázdninách v 1991 a i tenkrát panovalo velké teplo. Kolem metra Malostranská se hemžila různá individua v černých hábitech, takový ten punko - depeš - emo - gothic… styl, celkem bizární zážitek v kulisách staré Prahy. Už si nepamatuju jestli byla nějaká předkapela, řekl bych, že ne. Cloumala se mnou vlna Violatoru a Oceán byl takový hodně vzdálený ekvivalent DM v Čechách. Bylo povinné tam být zkrátka. Ještě se mi vybavuje, jak jsem byl trochu zklamaný z vizuálu členů kapely, čekal jsem civilnější pojetí alá Violation Tour. Muk měl takový jakoby šaškovský outfit s kápí, která připomínala odkaz do starého Egypta, Vozáry budil dojem pravoslavného duchovního z Petrohradu, Kučera pro změnu jako žid po Bar micva… Určitě šlo o hlubší filosofii a do těch prostor se to vlastně výborně hodilo… Z té akce vyšel i ofiko záznam: Oceán - Pod pyramidou snů. Potom už Muk “zešílel” do judaismu, přeskočil do Shalomu a šlo vše do kopru…
kolem metra Malostranská som sa nehemžila, ale si som vypadala taky ako jedno z tých individuí keď sme v čiernom odchádzali na koncert Oceánu do Bratislavy s na 3mm vystrihanou cca polovicou hlavy a natupírovaným zvyškom vlasov v štýle Petra Kučeru, vychovávateľ na internáte prehlásil: dievčatá vy už nie ste moje dcéry! boli to svojím spôsobom krásne a určo nezabudnuteľné časy jj ten Petrov outfit mohol budit komický dojem, mne ku oceánu sedel vzhlad z obdobia “dávna zem”
Doba rozhodně fajn, byli jsme mladí (jsme pořád ), děly se velké věci v 90’s hudebně (desky stály ještě pár korun ), politicky (pád železné opony napříč Evropou)... Myslím, že jsme se všichni taknějak vyblbli do alelujááá... Otázkou jest, kde jsme teď?!
Tato reakce byla na tvou odpověď, že bydlet společně s její máti mohlo býti “romantické”... 
keď sme v čiernom odchádzali na koncert Oceánu do Bratislavy s na 3mm vystrihanou cca polovicou hlavy a natupírovaným zvyškom vlasov v štýle Petra Kučeru, vychovávateľ na internáte prehlásil: dievčatá vy už nie ste moje dcéry! 
boli to svojím spôsobom krásne a určo nezabudnuteľné časy 