Pojďme se s odstupem času podívat na nejprodávanější desku DM, tedy album Violator. Album kterého se prodalo 10 000 000 kopií a stále se prodává. Album, které je považováno za dokonalé v každé písni, skvostné v každém zvuku, ultimativní v každém slově - něco jako čistá esence Depeche Mode.
Jak Vám dnes toto album připadá?
Co si myslíte o skladbách, které se na něm nacházejí, ať o electro-boogie Personal Jesus, či o monumentálních Clean a Halo, antidepresivní Waiting For The Night nebo modrosametové Blue Dress nebo o slavné Enjoy The Silence, která je aspoň podle Martina Gorea na té správné straně popu a nebo také o velmi zvláštních a textově velmi úspěšných Policy of Truth a Sweetest Perfection a co teprve o tancechtivé World In My Eyes…?
Pekne napísané.Tento album ma dosť zasiahol.Ako mnoho iných depešákov, pretože si myslím, že prave tu sa Martin naplno chopil úlohy ovplynovatela más /i ked na 101 vidieť, že masy su navždy ich../Texty ako k Personal Jesus, či Policy Of Truth doslova lákaju k uctievaniu..
Akoby pochopili, čo sposobuju.Kiežby i dnešní hudobnici ovplyvnovali piesnami tak pozitivne..
Neda mi nespomenuť Alankove aranžerske schopnosti.Tak ako je Martin pysatel, tak bol Alan skutočným majstrom na vytváranie povestnej basovej temnoty DM.Kiežby bol nezabudnutý.V mojom uchu určite nebude.Neverím,že sa nenarodil s mixažnym pultom v perinke..
Som rada, že sa spomíname prave tento album, pretože milujem Waiting For The Night.
Text sa mi zdá trochu ironický.O tom, ako pokryvene ludia vnimaju svet.Radšej zavru oči, aby nevideli skutočnosť..
Hudba je absolutne zladena so slovami.Nádherná a nežná.Človek ma pocit, že stoji sam v hlbokej hviezdnatej noci..
to Darlen 235: souhlasím Waiting for the night je přenádherná skladba..
velmi pěkně popsal její koncertní podobu v roce 1990 jeden britský novinář během německého turné Depeche Mode:
”Černobílé obrazy hvězd a planet, tak jak jim vdechl život fotograf a režisér Anton Corbijn, se teď objevují na plátnech za skupinou a zní tajemně truchlivá Waiting for the Night, píseň která se objevuje na posledním albu Violator přesně uprostřed. Naprostá záplava, Westfalenhalle skutečně podléhá temnému přílivu. Je to píseň víry v zapomnění, žádné bicí, jen naléhavý, očistný Gahanův hlas obepíná prostor, hlas naplněný temnotou. To je velmi ostrý kontrast k nadupaným singlům, které otevírali show.
Pro mnoho příznivců je to ta pravá tvář skupiny, ta, kterou skutečně chtějí slyšet. Ta, jež se pro ně, kteří jsou z poloviny tvořeni teenagery, stává mluvčím, znalým jejich pocitů osamění. Když Gahan zpívá „I´m waiting for the night to fall / I know that it will save us all“, něco velmi zvláštního, velmi mimořádného, jako by procházelo mladým německým publikem.”
Violator je výprava do duše depešáka.Nemá jeden slabý moment.Veledílo par exelance.Zalije tě teplem,pohladí po duši a probere tě aby si si uvědomil kdo jsi…DEPEŠÁK.
Violator je výprava do duše depešáka.Nemá jeden slabý moment.Veledílo par exelance.Zalije tě teplem,pohladí po duši a probere tě aby si si uvědomil kdo jsi…DEPEŠÁK.
Violator je výprava do duše depešáka.Nemá jeden slabý moment.Veledílo par exelance.Zalije tě teplem,pohladí po duši a probere tě aby si si uvědomil kdo jsi…DEPEŠÁK.
Dokonale napsaný... přesně moje pocity!!! Klobouk dolů
Co se k tomuto veledílu dá ještě dodat nevyřčeného, nepopsaného, nového?!
Znalí jistě vše vědí, laikům to může být jedno. Když si tak vybavuji chod věcí minulých, musím vzpomenout, jak mě z tohoto maisterštiku zasáhla jakoby druhá vlna. Nejprve přišly na paškál, pochopitelně, ony hity: WIME, PJ, ETS, POT a všechny zbylé, ale… Opětovným točením médií jsem z této desky získal dojem více, než prvotřídního materiálu, avšak největší slabost mám pro Sweetest Perfection. Je těžké vybrat jeden flák, vím, ale kdybych měl za sebe volit, byla by to právě nejsladší dokonalost.
Vlastně se ani nedivím, že tento skvost mám jako MC, LP a CD nevyjímaje - vše od Mute samozřejmě. Byla to fajn doba! Jen mě mrzí, že ansábl zvaný DM nezávital s World Violation Tour k nám do ČR. O to silnější pro mne bylo Devotional na Spartě, ale to je zas na jiné povídání...
Je jen málo alb, která by se mi líbila celá. A tím myslím kompletně všechny písničky…Violator mezi ně patří hned po prvním poslechu. Každá skladba je tak unikátní a přesto odlišná. Každá z nich pro mě vytváří jiný příběh…miluji erotičnost těch skladeb, především u World in my eyes, Sweetest perfection, Blue dress…epičnost Enjoy the silence..hravost u Policy of truth a Personal Jesus…záhadnost Halo a až meditační Clean a Waiting for the Night…
Jen stále nedokážu pochopit, jak někteří lidé mohou tuhle hudbu až nenávidět nebo jí opovrhovat…
Pamatuju si, že bylo léto 1990, jeli jsme poprvé s rodičema za hranici a já vyslovil přání koupit si nějakou desku, originální. Doma jsem měl mini sbírku, Music For The Masses, které ještě před revolucí u nás mohlo vyjít u Supraphonu, plus balast odněkud z Bulharska, Boney M, ABBA, Blondie, Bee Gees a podobně. Depešáci se mi líbili a tak když jsem v obchodě zahlédl onen ikonický obal s červenou růží, neváhal jsem…A tak to začalo. Hudba od začátku do konce, závislost nadosmrti, ovšem bezpečná a prospěšná...Album, na kterém se při vší úctě nedá najít sebemenší chybička. Zvuk natolik moderní a zároveň nadčasový, že i dnes nezní Violator zastarale. World In My Eyes, tenkrát naprostý zjevení, progresivnost jaxvině, Sweetest Perfection opravdu perfektní, a mezihry, co opět nezklamaly, třeba ta mezi Enjoy the Silence a Policy Of Truth, z té mě dodnes mrazí. Mezi Blue Dress a Clean jakési pseudovarhanní preludium, opět bez chybky. Přijde mi jen škoda, že se nakonec Halo nestalo dalším singlem, přestože dostalo i svůj klip. Nakonec Violator v mé osobní hitparádě o fous prohrál se Songs Of Faith And Devotion…ale opravdu jen o fous. Možná, že kdyby měl Violator na albu i Dangerous nebo Happiest Girl…
