No, diplomaticky řečeno…Camouflage jsou pro mě velmi důležitou kapelou. Na nich teprve chápu, když někdo tvrdí, že mu DM prostě nesedí a nemůže s tím nic udělat.
Snažil jsem se. Zvukově je album z mého pohledu trochu out of date. To samozřejmě nemusí být vůbec na škodu, nicméně mám pocit, že odstranit vokální stopu, tak nevím, zda jsou to Camouflage či Erasure (třeba na úvod Laughing čekám, že se ozve: óoo -o-o…óoo-o-o, jo myslím Love To Hate You). Ale abych jen nekritizoval a nevypadal jako škarohlíd. Skladba Shine by byla masivní hit, kdyby vyšla mezi The Great Commandment a Love is A Shield.
Asi nejlepší písní je End of Words, ale podle mého názoru, ani ta na luxusní The Perfect Key z předchozího alba nemá...
Ringo: není to chyba Camouflage, oni si hrají svoje…každopádně, skoro na každé jejich desce se mi líbí dvě písničky (vyjma Spice Crackers, tam nula a na Meanwhile jen jedna ), tak dát to na kompilaci, tak to už je album
Vidíš, a mně se třeba Spice Craskers líbí komplet, je to takové čisté elektro, trochu zavání klubovou záležitostí, přitom je to příjemně melodické a sound není žádný minimal. Připomíná mi to nějaký soundtrack.
Dangerous: studená sprcha na adresu Greyscale. Přiznávám, že jsem v koutku duše doufal, že Tě to alespoň trochu osloví. Nicméně si myslím, že Tvoje příměry jsou až příliš. Ale v každém případě jsem rád, že jsi dostál svým slovům. (ve smyslu, že tady něco napíšeš):-)
End Of Words: jsem rád, že se Ti líbí, mě z ní běhá mráz po zádech.
to Marek: Vůbec to neměla být studená sprcha…to jsem nechtěl…V podstatě mám ke Camouflage dobrý vztah…rok 1987, mnohem častěji než Strangelove hraje německá radiostanice Bayern 3 skladbu The Great Commandent od Camouflage. Skvělá píseň...(zvukově na stejné hladině jako Cambodia od Kim, kterou už tady zmiňoval Honza) o pár měsíců později, kámoš přináší na kazetě celé nové album Camouflage, kde je také bombová píseň “Strangers’ Thoughts”. Zbytek desky je fajn, ale nejsme nadšen, kámoš se stává fanouškem Camou, já ne . Léto roku 1989, dětský tábor kousek od Východního Berlína,. Téměř každý večer přijíždí DJ, aby si děti z PLR, NDR a ČSSR zapařily na nejnovější hity. Každý večer mu nutíme ať pustí DM, a on místo toho pouští Love is A Shield od Camouflage, trochu mi tím tuhle píseń zprotivil, no Přesto jsem měl Camouflage mezi oblíbenými kapelami, nebyl jsem fanoušek ale zajímalo mě co dělají...Rok 1991 jejich tristní vystoupení v Peter´s Pop Show mi ale téměř definitivně kazí pohled na Camou.
To ale trochu narušuje Bodega Bohemia v 93, a především skladby “Suspicious Love” a moje velmi oblíbená “Bondage People”. Další deskou, kterou jsem slyšel vícekrát bylo až Relocated, a speciálně Perfect Key považuji za hodně dobrou skladbu, takový pokus o “wilderovku”. No a co se týká Greyscale. Dobrá, ještě si jej dvakrát, třikrát poslechnu, a potom vydám finální verdikt ke každé skladbě.
Pěkný den.
Dangerous.
Dangerous: já tvůj pohled respektuji a jsem s ním smířen. Jinak podle mně hodně lidem, kteří Camouflage z nějakého důvodu opustili v 90. letech unikly právě 3 fantastické desky z 2000 let, které já považuji dost za profi a řadím je do popředí synthpopu do té první ligy, Sensor, Relocated a teď Greyscale. to je diametrální rozdíl oproti třeba prvním dvěma albům. Ne že by první dvě alba byla špatná, pro mně jsou navždy osmdesátkovou klasikou, ale prostě cítím ten pokrok u těch posledních trí.
Co se týče té tristní show v Německu s písni This Day, ono je to taky asi dost o pocitech, které to v člověku vyvolá, ona ta píseň má docela dost lajků na Youtube a lidí tam pod tím píšou jako že super píseň. Mně nepřišla katastrofální, akorát jsem se k albu Meanwhile celkově dostával kapku déle, protože jsem tehdy moc nepobral ten odklon od elektroniky, ale s odstupem času si to album rád pouštím, jsou tam typické melancholické Camouflage songy jako These Eyes, Handsome a jiné. Podle mně té show v německé televizi a This Day hodně uškodil fakt, že na Marcusovi je tam strašně vidět, že byl na koncertě DM a totálně jej uhranul Dave Gahan se svou dancing show (černé tričko, bílé rifle, černé boty a takový ten nadlehčující až vznášející se hopík po pódiu). A když jsem to kdysi viděl z toho videa z německa (nebylo to v době vyjití, ale bylo to někdy v devadesátkách), tak jsem zapochyboval, jestli se Camouflage nevydali cestou skoro revivalu a nebudou ty DM fakt kopírovat na totálku a docela na dlouho to můj pohled na ně ovlivnilo a ten pohled trval do Spice crackers alba a albem Sensor byl můj pohled na Camouflage zcela rehabilitován, naštěstí se to totální napodobování ale nestalo. I tak jsem ale zůstal skupině věrný a kupoval jsem si jejich alba, Suspicious Love považuji za jednu z jejich nej písní, pro mně asi úplně nej, protože mně kdysi hodně zasáhla a jako depešák jsem ji Camouflage div nezáviděl a nežárlil na ni:-). Jejich Sensor byl pak docela krutým srovnáním pro DM a jejich Exciter.
dnes s odstupem času koukám i na This Day jinýma očima a vůbec mi ta píseň nevadí a ani to představení na té show, vždycky se jen pousměji a říkám si, Marcusi, kdybych byl na tvém místě a měl kapelu a byl její zpěvák, asi dělám vlastně totéž, protože show Dava Gahana byla je a navždy bude prostě inspirativní ve své dokonalosti a být frontman kapely, asi bych se té dokonalosti chtěl taky co nejvíce přiblížit:-)
Ringo,absolutní souhlas,tři poslední alba jsou super.Ve svý době jsem hodně poslouchal i první album,ale další alba mě zas tolik nezasáhla,vždycky se mi z nich líbilo pár písniček.Suspicious Love mam taky hodně rád,mám na ni nostalgické vzpomínky kdy jsme v 93 roce jeli na Mácháč na pánskou jízdu a já ji měl v autě na kazetě a furt jsme si ji pouštěli…
Pro mně je naprosto zásadní i ten Spice Crackers, kdy jsem sice po prvním poslechu říkal, co tohle proboha je, žádné pořádně zpívané klasické písničky, je to jak nějaký DJ set, ale po několika posleších jsem odhaloval ty krásy a podle mně tam Heiko předvedl neskutečný muzikální skladatelský talent. Podle mně Camouflage albem Spice Crackers fakticky odstartovali éru trochu jiné kapely než jak byli známi do Bodega Bohemia (jinak Bodega Bohemia je z těch prvních 4 alb asi stejně nej, nedávno jsem si sjel celou diskografii a to první album je hlavně obrovská nostalgie, ale z dnešního pohledu zavání tak trochu takovým tím německým mládeneckým naivismem:-) Samozřejmě The Great Commandemend je největší pecka a ta se mi neoposlouchá nikdy, můžu ji v podstatě v jakémkoliv mixu co jsem slyšel, vždycky mně baví. A pak Neighbours. Hlavně v remixu. Já osobně pochopím, když u prvních 3 alb kritici řeknou, jako že ne, ale nepochopím to u posledních třech alb, tam mi kritiku nezbývá než překousnout se skřípěním zubů:-)
Na Spice Crackers jsem nikdy nepřišel na chuť,zavrhnul jsem po pár posleších s tím že tohle nejsou Camouflage které znám.Zkusím si to poslechnout znovu.Z písniček mám třeba hodně rád Heaven(I want you) a On Islands.Taky to v podstatě nejsou klasičtí Camouflage ale mají v sobě zvláštní melancholii.
dozi: já to zprvu taky zavrhnul jako že to nejsou Camouflage, ale já jsem v té době pak začal poslouchat dost remixů a začal jsem dokonce přicházet na chuť i takovým různým instrumentálním experimentům, že jsem pak sáhnul po Spice Crackers znovu s tím, že jsem si říkal, ty jo, vždyť oni v tom stylu, co mně teď zaujal udělali album. Předsudky někdy dokáží zahodit hodně věcí, přitom je člověk nevezme jen proto, že tohle udělali ti, od kterých jsme čekali něco jiného a u jiných ten styl vesele posloucháme se zalíbením.
Moje hodnocení jen pro Vás kluci, na titulní stránce to ventilovat nemíním…
5 je nejvíc, 1 nejméně...případná 6 je pro excelentní skladbu.
Shine 3 Jasná hitovka pro fanoušky kapely, kdyby byla kratší o minutu, byla by fajn i z mého pohledu. Laughing 3 (začátek Erasure, konec Erasure, prostředek by zasloužil lepší hodnocení) In the Cloud 1-2 telefonní hovor? tomu říkám originalita, totální osmdesátka, která by se neztratila ani v tehdejším československém prostředí
Count on Me 1,5/5 Sice zvukově lepší(Heppner mi nic neříká), ale typ skladby, který vůbec nemusím, vidím v ní dva velké kluky, co se drží kolem ramen, a dívají se na západ slunce…z mého pohledu opravdu nuda…sorry, ale chápu, že se v tom někdo najde…a jakmile jde refrén ““the truth will set me free, I can always count on you, as you can always count on me” tak je tam slyšet ta Kim Widle zmíněná Honzou, jenže ruku na srdce, ta její píseň je zvukově o řád vymazlenější.
Greyscale 4 skvělá instrumentálka, která se trochu snaží imitovat zvuky z éry Pipeline..ale ok.. Still 2,5/5 naprosto šílený začátek s rádoby barovým piánkem…jo, ale znuděný vokál působí aspoň dekorativně... Misery 5/5 klasické elektronické zvuky, že snad klasičtější být nemohou, ale ok, dokonce rytmus, hm, to nezní špatně...snad první skladba s trochou nápadu, vokál místy zabíjí náladu, přesto jednoznačně jeden z nejlepších kousků alba, dávám plný počet. Leave Your Room Behind 1/5 čekáte píseň, která odkazuje na všechny DM skladby obsažené v názvu? Tak to jste na omylu. Nečekejte nic…šílený kolovrátek z éry Arnošta Pátka, kdy s Dieterem Bohlenem snili o tygří lady… Light Grey 4,5/5, jak říká Jaromír Bosák, a ono to jde, ne že ne Nápady by byly, ale co s nima dál? If 4/5 Jedna z lepších věcích na desce, na které mi snad vadí jen zbytečný backing vocal do výšek, ale jinak dream come true, chlapci, když to budete dělat takhle… End Of Words 5/5 ale jo, plný počet, bez diskuze. Dark Grey 5/5 výborná práce s náladou…instrumentálky skutečně drží tuhle desku v náladě, kterou by měla mít celá... I´ll Find 4,5/5 totální retro, ale beru, tohle ví co je a má být…skvělé zvuky v pozadí, fakt se mi to líbí...
(tady jsem u jediné po více posleších změnil hodnocení ze 3 na 4,5)
Shrnu to jednou, dvěma větičkami, to hlavní co mi na Greyscale chybí, je rozvinutí dobrého nápadu u většiny skladeb a trochu přesvědčivější zpěv. Co je ale velký problém desky, je zařazení skladeb, které znějí na první, druhý, třetí i pátý poslech lacině, jako prvoplánovitá vata.
Celkově hodnotím desku 3,5/5 (není to průměr ze skladeb, hodnotím jako celek).
Dangerous: cením si, že sis dal práci a fakt to poslechl a udělal report.
Dark Grey, sázel jsem na to, že se ti bude líbit, proto jsem se výše i na ní ptal:-)
Misery je pro mně nej skladba na albu, takže potěšilo mně 5 hvězd od Tebe, taktéž If je jedna z nej skladeb na albu, je fajn, že i tady dáváš vsoké hodnocení.
S některými Tvými kritickými pohledy sice hluboce nesouhlasím, ale jak jsem psal, cením si toho, ž nefanoušek si dal tu práci a přeci jen aspoň několik písní ocenil.
Jinak k té Count on Me, on Heppner je takový spešl, kdo má rád Wolfsheim, tak se mu nemůže Count on me nelíbit, komu Wolfsheim neříká nic, tak se asi bude divit, co je tohle za chlapský duet, i když proč ne, Martin s Davem si taky pěkně notovali ve Waitng Forr the night.
Co mně na Tvém hodnocení velmi zklamalo je hodnocení In the Cloud, pro mn je to nej elektronická balada od Things You Said a to zcela vážně. Neřeším jestli retro nebo neretro, mně prostě vzalo to její pojetí. Telefonní hovor Ti asi přijde neoriginální, mně přijde originální jak byl pojat technicky, kdy tóny telefonu ladí s těmi elektronickými tóny co tma hrají zároveň a pak se mi líbí elektronické rozvinutí té skladby. Pro mně se řadí k těm nejlepším na albu.
Jo a Laughing, tomu dáváš nula, že jsi jej ani nezmínil?:-)
