Velkou shodou okolností se mi poštěstilo a mohl jsem se zúčastnit koncertu Camouflage v Lipsku. Místo konání bylo v areálu bývalého výstaviště a trochu připomínalo kulisy z filmu Ocelové město. Před halu jsme dorazili 18 30, což bylo asi půl hodiny před otevřením haly a na místě už ve frontě čekalo cca 40 fans. Těsně po sedmé začali pouštět a já po nezbytné návštěvě toalety, zaujímám místo ve třetí řadě pod pódiem.
Kolem osmé začíná své vystoupení předkapela Palast, trojce muzikantů z Berlína, kteří rozhodně nezklamali a za své energické vystoupení byli náležitě odměněni ovacemi natěšeného davu. Překvapením pro mne bylo, když frontmen prohodil, že je to jejich druhý koncert. Rozhodně budu po téhle kapele v budoucnu pátrat.
Stačila jen chvilka a pódium už je připraveno pro hvězdy večera. Těsně po deváté se rozeznívá intro: Dark Grey, Light Grey, Greyscale 2015, postupně přicházejí bubeník Jochen Schmalbach, kytarista Volker Hinkel, klávesista Heiko Maile, klávesista a hráč na drummy Oliver Kreysing a nakonec frontmen Marcus Meyn. Pokud jde o Olivera, tak mi spadl kámen ze srdce, že byl na pódiu. Kvůli svému civilnímu zaměstnání nemohl být součástí kapely na turné po jižní Americe a tak když jsem ho uviděl, měl jsem
opravdu velkou radost.
Zazněly tyto skladby: Laughing, Passing By, The Smiling Face, I’ll Follow Behind, If, Misery, In The Cloud, We Are Lovers, Leave Your Room Behind, Suspicious Love, Handsome, Count On Me, You Turn, Shine, The Great Commandment, End Of Words, Me And You, Love Is a Shield a jako poslední Stranger’s Thoughts.
Nebudu se nijak zvlášť rozepisovat k jednotlivým skladbám, ale chtěl bych jen popsat pár okamžiků, které by tak trochu mohly vystihnout atmosféru koncertu.
Hned po úvodní Laughing začali fanoušci zpívat nápěv ze Shine, což se evidentně líbilo Heikovi, který se přidal a to se opakovalo několikrát během koncertu
Při The Smiling Face si Marcus sedl na okraj pódia a byl nějaké dva metry ode mne. V tu chvíli jsem si na plné pecky užíval tu jeho bezprostřednost, zvlášť proto, že TSF je moje srdcovka.
Při If a Misery se z pódia valila lavina energie a já si v tu chvíli uvědomil jak skvěle fungují songy Greyscale.
Na In The Cloud nesměl chybět klasický starý telefon s otáčivým číselníkem.
Před LYRB celý sál zpíval pod taktovkou Marcuse nápěv téhle písně, běhal z toho mráz po zádech.
Nebyl by to koncert Camu, aby se něco nepřihodilo. Při Count On Me se asi v polovině skladby zadrhnul segvencer a přes veškeré Heikovo úsilí, to kluci museli dohrát jen tak na živo, bez naprogramovaných zvuků.
Při Me End You už klasická mávačka.
No a to nejlepší přišlo nakonec. Stranger’s Thoughts bylo naprosto luxusní, všichni si sedli na kraj pódia a po skončení se fotili proti davu i s celým realizačním týmem. Fanoušci je nechtěli pustit do útrob haly a tak znovu začali vyvolávat nápěv ze Shine, Heiko s Marcusem začali zpívat, potom Marcus svými pažemi udělal srdce nad svou hlavou a hodně roztřeseným hlasem naposledy poděkoval.
Vyzdvihl bych tyto songy: Laughing, The Smiling Face, If, LYRB, Suspicious Love, End Of Words, Stranger’s Thoughts.
Koncert v Lipsku se do mé paměti zapsal zlatým písmem, zážitek na který budu vzpomínat celý život:-)
