no správně Gary ,rok 79 ) ale Helča spíše myslela jako celek DM ,takže první album Speak and Spell r.81 započali samotní DM ,ale jinak se historie datuje do r.79,ale to byla trochu jiná kapela,no to já ještě pásla ovečky ))
Jj,asi to myslela,jako že dali dohromady první album atd,já jen tak….sem chtěl být důležitý!!!
Tak to bylo tak.Někteří mí spolužáci v asi 4.třídě zš poslouchali DM.To byl r 88.O rok později si můj již bývalí otčím nahrál na kotoučový magneták písničku Never let me podotýkám z televize…nebot se mu líbila.To byla high-tech nahrávka!Nějak jsem jí nevěnoval pozornost.Tehdy se mi líbil Falco.Ale to bylo už později v 92 když jsem byl pozván ke svému spolužákovi dom.On poslouchal DM.Tak mi něco pustil.Měl to tehdy ještě na kazetách ponahrávaný z všude možnýho a nemožnýho.Pustil mi Strangelove a World in my eyes.Ty mně chitili a půjčil mi tu kazetu.A už jsem frčel na DM!A podotýkám že Never..byla potom moje 2 nejoblíbenější z Masses po samozřejmě Strangelove. DM je a bude.
No u mě to bylo tak:Já je začal poslouchat až v roce 2001 a to tak že v rádiu hráli Enjoy the silence a já si řekl že zkusím koupit album ale místo toho abych teda koupil Violator tak sem koupil Music the masses-ani nevím proč ale stalo se- a přišel sem domů,pustil sem album a k tomu začal pařit Medal of honor :-D Hned první skladba Never let me down mě chytla a po poslechu alba sem si ho asi 6x za sebou pustil a už to bylo,potom sem začal schánět další alba a asi během měsíce sem měl doma kompletní diskografii.Sem sice ročník 84 ale ta hudba mě chytla za srdce a už mě nikdy nepustí.Letos k vánocům sem dostal lístek do Prahy tak už se těším na koncert jako malej kluk. DM forever.
Na moje první setkání nezapomenu-rok 1985 a sestřenka mi na kazetáku přehrála Shake The Disease,první věc kterou jsem od DM zaregistroval a pro mě naprostá bomba!Potom v roce 1986 s učnákem na bramborách, spolužák tam přivezl origoš kazetu Black Celebration.A už jsem v tom lítal úplně a lítám dodnes!Potom přišli moje dodnes nej desky Music for the masses a Violator a moje nejoblíbenější písnička Never let me down again.SOFAD jsem nikdy nemusel,vůbec drogový období Gahana,myslel jsem že je to konec DM.Ultra mě ale vrátilo zpátky a začal jsem opět věřit v budoucnost kapely.Exciter pro mě po SOFAD nejhorší deska a poslední dvě desky už jsou zas ok.Nejlepší je ale pro mě ,že můj osmiletý syn se zbláznil do Wrong a na maškarní chtěl jít jedině za depešáka!Musel jsem mu slíbit že na další koncert už ho vemu sebou tak doufám že se nějakýho koncertu k další nové desce dočkáme.Musíme si přece vychovávat nové depešáky.
JJ, tak BC je osudové i pro mě. 89 rok (to mě bylo 10 a vyšel Violator) - největší DM boom. Najednou se mládež dělila na depešáky a metloše. Byla jsem zvědavá, kdo že ti DM jsou, tak jsem kamarádčina staršího bráchu poprosila o kazetu. Měl BC. Kazeta dohrála k Questin of Lust a bylo to .... Jak psala DeeBee, shánění plakátů, kazet, placek, všech možných informací. U PNS klasická otázka, v kterém časopise je něco o DM, byť to byl článek o 3 větách a fotka 1cm x 1cm. Období puberty - naši a jejich prupovídky typu: taková mladá holka a furt chodí jen v černém ... Propíchané uši, prsty plné prstenů .... Na druhou stranu - začala jsem se učit anglicky na soukromých hodinách z vlastní vůle, kvůli tomu, abych rozuměla textům (zatímco na škole ruština, němčina). Tresty od rodičů typu - týden nešáhneš na kazeták, nebo že mi strhají plakáty ze stěn mého pokoje (když jsme se stěhovali, tak jsem to ořvala, byla jsem na svoji výzdobu pyšná viz níže) - to na mě platilo víc než zaracha ... Když jsem byla v Anglii, bylo nemyslitelné nenavštívit Basildon. Krásné časy. A tak se to se mnou vleče už 20 let… a potáhne dál.
to warťas: wow! jako by to byly dvě stěny z mého pokoje, když mi bylo tak 15-17 let! Z těch plakátů, které tam máš si přesně pamatuji z kterého časopisu pocházely )
Ne všechny, ale byly z časopisů, napš. ten v rohu 87-88, kde je Mart klobouku, tak to byl klasický poster, ten nebyl z časopisu, a ta dvojstránka z německého Brava se záběrem na Dave a Marta z World Violation, ta patřila k mým nejoblíbenějším.
Ty tři velké plakáty Davea jsme měl rozložené skoro stejně, jen jsem je měl vedle sebe , s králem Davem uprostřed )
a také tam máš pár věcí z časopisu, který se jmenoval Filip (za komančú Pionýr), ten plakátek pod těmi velkými plakáty je z roku 1990, když vyšel Violator a článek se jmenoval “Červení a černí”, vtipně odkazujíci na Stendhala a zároveň na červenou růži na obalu a černý podklad. Tenkrát stál ten časopis 4,50 Kčs a koupil jsem si dva, protože z druhé strany plakátu byl článek a fotky ze Some Great Reward éry, Martin v sukni )
No a v tom časopisu měli rubriku inzerce, a když jste ji prošli vorce 1990, tak tam nebylo nic jiného jen depeche a to na dvou A4 Také tam udělali žebříček nejoblíbenějších kapel….podle nějž dodávali články, jenže to bylo až zkoncem roku 90, a to už se objevila chlapecká kapela New Kids on The Block, takže DM byli neustále druzí, ale i tak vyšlo brzy číslo věnované kultu DM i s plakátem, ten máš na té zdi také
Ano, ano, tak nějak vypadal i můj pokoj když mě bylo 14 - 17 let, do dneška mám skoro všechno schované... Tenkrát německé bravo, které když se objevilo na trhu bylo hned pryč, byla jsem nejšťastnější člověk když se mi ho podařilo koupit, jinak samotný plakáty z časopisů se u nás ve třídě prodávali za 20kč, obrázky nebo stránka za 5 - 10 Kč, to bejvávaly časy
jj, taky jsem je donedávna měla. Pečlivě uschované ve složkách ve sklepě. Do loňského června, kdy nás zasáhla rychlá povodeň ... Co Vám budu povídat, manžel to musel vyhodit, abych to neviděla, bo mi to rvalo srdce. Bych byla schopná to omývat od bahna a na šňůrách sušit, plakát po plakátu. O to větší radost mám, že jsem si ten pokoj vyfotila, než jsem to OPATRNĚ plakát po plakátu sundávala, když jsme se stěhovali. Je to jen ta hlavní část pokoje, ještě to pokračovalo dál, na skříně, stůl, prostě všude DM ...
Tu inzerci ve Filipu si pamatuju, to bylo super. I jsem se tam s pár lidma seznámila přes vyměňování pokladů. JJ, to už dnešní mládež nezažije, ten adrenalin při vyměňování plakátů, fotek, zjišťování co mi ještě chybí a kde to sehnat ...
To já jsem se dostala k DM asy v roce 1987 kdy my kamarádka pujčila Black celebratinon a ta hudba mě ůplně odrovnala. A bylo to. Doslova vymalováno. NaštěstíV té době DM u nás na Jižnáku v Praze posliuchzal skoro každej a tak k dalším kazetám mebyl problém se dostat. Zato na jejich koncert jsem se bohužel nedostala. Ale před halou nás bylo dost. No a potom to šlo ráz na ráz. Potom se dala dohromady jedna malá banda Depešáků na staromáku, potom další na Muzeu, následoval Prosek a jiné. V té době jsem narazila i na DMF kdy jsem se dostala i do vedení Prahy 4. A co mě to stálo peněz za plakáty, časopisy, kazety a jiné. Naštěstí jsem svou zbírku uhájila a mám ji skovanou a jsou toho dva kufry. No a samostatná éra jsou moje srazy co jsem pořádala. Prostě jsem se do Depešáků tak zažrala že se asy tato nemoc nedá vyléčit. A já sem i ráda. Prostě DM jsou to nejlepší co jsem mohla zažít. Zatím čau Bláža.
Zdravím vás všechny při psaní svého prvního příspěvku sem do fóra
Ta otázka je zajímavá a ještě zajímavější je číst o vašich začátcích s DM a nadšení ze sbírání materiálů o nich. Já tohle moc dobře znám ze svojí lásky k Linkin Park, přes než jsem se k DM vlastně dostala, a to když vyšlo Remixes 81-04, kde Mike Shinoda udělal remix Enjoy the Silence. CD jsem si hned koupila a remix se mi moc líbil. ETS se mi vlastně líbila vždycky, když ji pouštěli v rádiu. Pak jsem si pro zajímavost od kamarádky sehnala pár alb, co měla, poslechla jsem si je a písničky mi přišly mi dobrý, jen mě to ještě tak moc nechytlo. Pak po pár letech, v prosinci před rokem, jsem se probírala cédéčky a řekla si, proč si vlastně DM nepustit? A strašně se mi to líbilo. Hlavně It’s No Good a Strangelove a postupně další a další. Narychlo jsem sehnala jeden z posledních lístků na lednový koncert a jsem moc ráda, že jsem tam byla! Ačkoli jsem byla až v zadním sektoru. Příště dopředu
Rada pocuvam a citam pribehy ludi, ako sa kto dostal k DM , kazdy ma svoj pribeh. Prispejem aj ja. U nas v rodine to zacala mama, ktora upozornila na DM brata. V telke bezal klip Personal Jesus a mame sa pacil. Bolo to niekedy okolo roku 1993, mozno aj menej, ale presne si to fakt uz nepamatam. Brat sa chytil a zacal pocuvat DM. On mal 13-14, ja 10-9 rokov. Pamatam sa, ako mu hrali kazety v nasej spolocnej detskej izbe pri uceni, pamatam si najma Little 15, Strangelove, spomenuty Personal Jesus, Stripped, Breathing in fumes (uz vtedy sa mi pacil ten hukot vlaku)... Takze v mojom podvedomi DM bolo, ale vtedy to bolo vsetko. Pamatam si tiez, ako mal na paske nahraty koncert Devotional tour a pozeral ho. Ja s otvorenymi ustami som akurat pozerala na scenu ako Dave skocil medzi fanusikov a ako ho SBSkari vytahovali spat na podium. Viem, ze v mysli mi prebehla myslienka: “Pane Boze!” .... Roky plynuli a ja som pocuvala vselico mozne… Bol rok 2008 a ja som mala uz v mp3 prehravaci opocuvane vsetko, tak som si z pc stiahla vyber DM, ktory tam mal brat. Pocuvala som to a dost ma to chytilo, najprv Enjoy the silence, potom A question of lust, Home ... Enjoy bola prva, ktorej som vedela cely text. Zaujali ma a povedala som si, ze by som aj sla na ich koncert, na co, ked som to povedala bratovi reagoval slovami: “Ty a Depeche Mode?” Kedze vie, ze pocuvam skor rock. Ja som mu na to odvetila: “No a?” Cakat som dlho nemusela, v novembri toho roku sli do predaja listky na koncert a ja som si hned v prvy den predaja isla kupit listok do BA. Kedze ale brat robi a zije v Prahe a ja som dovtedy nepoznala ziadneho Depesaka, tak som ten svoj do BA predala a moj prvy koncert DM bol teda v Prahe v juni 2009. Dovtedy som poznala len Davea Gahana, o ostatnych clenoch DM som nevedela nic. Koncert ma totalne chytil, najma Wrong a Precious. Pamatam si, ako ked Martin spieval Home (bola to vtedy moja srdcovka a kedze som pracovala mimo domova, 400 km daleko, casto som ju pocuvala), prekvapene som pozrela na brata (mimochodom tiez Martin ) s otazkou, preco ukazuju jeho. Brat mi na to povedal: “No to je Martin Gore, textar DM, tiez spieva niektore pesnicky.” Bola som z toho paf, dovtedy som si myslela, ze vsetky piesne spieva Dave. No a od vtedy je to nielen vasen pre DM ale aj pre Martina Gora ). Behom roka - roka a pol u mna znamenal akceleraciu prveho stupna. Vypocula som si vsetky ich albumy, skoro vsetky ich B-strany, precitala 4 knizky (vratane Stripped), presurfovala fora, dm stranky , absolovala dalsie dva koncerty od toho prveho a zucastnila sa niekolko DM party . Som rada, ze som po mnohych rokoch chodenia okolo DM im nakoniec prepadla, akurat ma mrzi, ze nie skor, ale verim, ze v zivote ma vsetko svoj vyznam a deje sa co sa ma. Takze asi to takto malo byt .
) ale Helča spíše myslela jako celek DM ,takže první album Speak and Spell r.81 započali samotní DM
.